V žáru noci

Pýcha a předsudek amerického jihu. Souboj kultivovanosti s primitivností. Ne, neděste se, myslím to vážně. Samozřejmě, s románem Jane Austen nemá společného vůbec nic. Ale jinak je ten film pýchy a předsudků plný. Pýcha bílých - když se zamyslím nad hlavními postavami filmu, tak ale nevím, nač vlastně - na to že jejich kůže má tu správnou barvu? Ale černému policistovi nesahá snad jediná "bílá" postava ani po kotníky. Všichni "bílí" jsou tu omezení, chudí duchem, proti kultivovanému Sidney Poitierovi působí uboze a ... špinavě ..., a to včetně Billa Gillespie, který snad jako jediný obyvatel městečka pochopí, že při hledání pravdy musí předsudky stranou. Předsudky bílých - vraždu nejdůležitějšího obyvatele městečka přece nutně musel spáchat neznámý černoch, jak by to mohl být někdo z nich, že ...? Z tohoto pohledu by se film mohl jevit poněkud schematickým. Hodný, kultivovaný černoch vs. bílí omezenci ... Ale není to tak úplně, tvůrcům se podařilo se této schematičnosti vyhnout. I sám Virgil trpí předsudky, díky nimž dělá ukvapené závěry, i on sám trpí pýchou a jistým pocitem nadřazenosti vůči obyvatelům městečka, i když on možná větším právem. A ... málem bych zapomněla ... tenhle film je, samozřejmě, také výborná detektivka, s výborně vystavěným dějem, který nás neustále udržuje v napětí a s nečekaným rozuzlením, jak se sluší a patří. A s výbornou muzikou. (29.10.2014)

V Žáru Noci by mohla být poměrně slušná detektivka. To by ovšem to vyšetřování vraždy nesmělo stát tak nějak na vedlejší koleji. Tenhle film je hlavně o o těch "hurá dixie" rasistech z úrodného Jihu, kterým se ještě sto let po Lincolnovi ta kolečka v palicích neposkládala správně. Žádný venkovský realismus/idealismus ála Božena Němcová o přísném ale spravedlivém šerifovi, který postupně nachází cestu k respektu vůči černoššskému detektivovi, nenene...kdo viděl ty "nahorudolů" scény mezi Steigerem a Poitierem, ten ví o čem mluvím. Nebýt těchhle dvou, tak nemáme tuhle skvělou studii o mentalitě obou stran barikády, ale jenom tu zmíněnou detektivku. Sice jsem nepochopil co je na tomhle filmu mysteriózního, ale už mi není záhadou, proč je i po těch letech tak vysoko ceněn. I ode mě dostane 80%. (11.08.2007)

Sidney Poitier ve své klasické roli nasraného černocha. Líbila se mi sebereflexivní linka, která rasismus komplexně definovala jako problém, na jehož odstranění musí pracovat všichni bez rozdílu. Naopak, tupost některých postav a neschopnost policejního sboru degradovala snímek na spíše průměrnou detektivní konverzačku s několika výbornými momenty. 6/10 (29.10.2017)

Sedmdesátá léta. Na cestách jezdí staré plechovky. Šerif je number one, klobouk zaražený do čela a Ray Ban na očích. Všude zní soulový král Ray Charles a country muzika. Rasová diskriminace vrcholí. Takhle nějak si představuji tu „pravou“ Ameriku. Oscarová podívaná In the Heat of the Night tohle všechno nabízí a rasový podtext ho vynesl do nebes, protože hlavně začátek ukazuje, že stačí být černoch a usvědčí vás klidně z vraždy. Při scéně, kdy je Virgil poprvé na stanici a ukazuje se, že je policistou mi naskočila kusí kůže. Jeden z nejsilnějších momentů. Hledání vraha a usvědčování nepravých ubíhá hodně rychle a závěr jsem předpovídal. Šerif byl hodně velký poleno, až nerealisticky, ale Rod Steiner se svým parťákem v ústech (žvýkačkou) si sošku zasloužil, výborná role střižená přímo na tělo. Hodně dobrej thriller s pokrokovou kamerou. Přesto jenom hodně dobré tři. (25.06.2008)

Mysteriózní? Ale no tak! Vždyť je to přeci poctivá kriminálka ze staré školy, která je však přeci jen v něčem jiná. Nudit se rozhodně nebudete, ať už jste fanda kriminálek anebo fanda intelektuálských dramat. Tvůrci měli šťastnou ruku při výběru šerifa - Steigerův výkon je dokonalost sama. O Poitierovi není třeba slov - zaručená kvalita. 9/10 (09.11.2008)