Jesus Christ Superstar

Ok, jestli je nějaký žánr, který rozhodně nevyhledávám, je to muzikál (a čistý muzikál jako tohle už vůbec ne) a čím víc bizarní je, tím hůř se mi hodnotí. Jesus Christ Superstar je jeden z těch příkladů, protože už jenom nápad zpracovat pašije jako rockovou operu je hodně šílený nápad. A k tomu připočtěme černošského Jidáše (a vůbec je zde nějak hodně černochů, na to, že se to má odehrávat v Jeruzalému roku 33), stráže s růžovými tílky, stíhačky, tanky a hromad dalších bizarností, co tenhle muzikál nabízí. Asi prvních 5 minut jsem si myslel, že se dívám na něco typu Jablka, protože scéna příjezdu herců v autobuse (který na sobě bůhvíproč měl vlajku Íránu), jejich následné vystoupení a zpívání, při kterém jednoho z herců oblíkli jako Ježíše, mi připadala dost WTF. Každopádně pak už jsem si na to nějak zvykl, i když účel výše uvedených bizarností jsem nepobral a některým se i zasmál (no jo, doba hippies, co se vlastně divím). Písně ale nejsou špatné, některé si určitě budu pamatovat, některé se mi líbily, jiné míň, ale za špatnou nebo spíš otravnou bych neoznačil žádnou. Po filmařské stránce nemám co vyčítat, kamera je naprosto mistrná, vedené je to taky dost dobře, po herecké stránce, no... dejme tomu, zpívat uměli všichni, ale co je ze všeho nejzvláštnější, ten film mě ani minutu nenudil. I přes to, že jsem v druhé polovině cítil, že by se to rozhodně dalo zkrátit, stejně jsem se nenudil. To je stejně takový zvláštní prvek, měl jsem ho u všech tří dost bizarních muzikálů, co jsem zatím viděl (ty dva další jsou Rocky Horror Picture Show a samozřejmě již zmíněné Jablko), ani jeden mě nenudil. U Jablka to bylo způsobené tím, že je to smršť bizardity, která překračuje diváckou trpělivost a snesou ji jen magoři jako já, co z toho budou mít permanentní výtlem, nebo se aspoň budou dobře bavit. U Rocky Horror Picture Show to bylo zase způsobené tím, že... vlastně nevím, prostě to bylo dobře natočené. Co se nějakého hodnocení týče, řídil bych se takhle - Rocky Horror Picture Show ode mě dostalo 3*, protože mě to sice nenudilo, ale nic víc mi to nedalo, písně si z něj si už skoro nepamatuji a děj to nemělo. Jesus Christ Superstar mě taky nenudilo, jenže mělo děj a některé písně si budu pamatovat určitě, takže dám 4*.Tak jako tak stejně nechápu (stejně jako u Rocky Horror Picture Show), jak z tohohle muzikálu mohl vzniknou kult a proč je i dodnes tak strašně oblíbený, když prostě vypadá tak, jak vypadá. Strašně by mě zajímalo, jak na něj reaguje nějaký fanatický katolík, protože ten to buď musí milovat nebo to nedokáže překousnout a všechny existující zmínky a záznamy o tomhle muzikálu by vymazal ze světa. Ale jinak jo, líbilo se mi to. 4* (12.07.2020)

Muzikál Jesus Christ Superstar je sám osebe veľmi inovatívny a zaujímavý. Všetky osoby Nového zákona ako plnokrvní hipisáci, k tomu legendárna hudba a texty, nebolo nutné to ešte viac ozvláštňovať tankami, stíhačkami a samopalmi. Doba bola ale taká, ani muzikál sa tomu nevyhol. Naopak, postava Herodesa, tá sa skutočne vydarila a aj spevácke výkony neboli zlé. Až na Máriu Magdalénu v podaní aziatky, tá bola slabšia a bohužiaľ tým pokazila nakrajšiu skladbu muzikálu. Ale inak spokojnosť, čierny Judáš bol výborný. (26.03.2016)

"Jesus Christ Superstar, vážně jsi tím, koho vzývají...." Tento kultovní muzikál s řadou super songů mám rád, ale srovnávat tuhle filmovou verzi s těmi na jevišti, co jsem mohl za ta léta vidět, se dá dost těžko. Na jednu stranu je v téhle filmové verzi fajn prostředí, ve kterém se to celé odehrává (viz záběry na pustou krajinu či antické ruiny - vůbec mi nevadilo ani to lešení dotvářející prostory chrámu), ale na druhou stranu nechápu všechny ty modernistické prvky (proč se v jedné scéně najednou musí objevit tanky a proč musí vojáci vedle obligátních kopí nosit i samopaly?). Taky mi neseděl černošský Jidáš a "teplej" Herodes. Nevím, zda v Americe onen kult extrémní korektnosti přišel tam brzo (na začátku 70 let), ale v tomto mi to přišlo, jako by to vzniklo teprve nedávno. (08.04.2023)

Při veškeré nelásce k muzikálové múze ve filmu mi nezbývá než označit toto zpracování nehynoucí klasiky pánů Lloyda a Webera za výtečný zážitek. Možná mi trochu vadí hippiesácký patos, ale hudebně i filmově je vše podáno naprosto přesvědčivě a k samotné zvukové stopě se tak přidává ještě slušný vizuální požitek. Z filmových muzikálů, které jsem měl tu čest shlédnout je Jesus absolutní jednička... Má sice velmi prostinkou a úspornou výpravu, ale právě v tom je velká porce jeho filmové síly... (01.07.2004)

Tenhle biják (spolu se Scorseseho Posledním pokušením a Bulgakovovým Mistrem a Markétkou) mě, nekřesťana, přiměl k přemýšlení o ježíšovském mýtu víc a z více stran než všechna evangelia a kázání dohromady – kdysi v dobách předinternetových jsem měl celé libreto opsané a vlastnoklopotně přeložené a dodnes se vztekám při pomyšlení na to, z jakých duchaprázdných rýmovaček je splácaná Prostějovského „kanonická“ česká verze; vrcholem marnosti pro mě bylo její použití v titulcích při televizním uvedení Jewisonova filmu. Na BD jsou naštěstí titulky v pořádku, všechna čest svého řemesla znalému a evidentně zapálenému překladateli i tomu, kdo mu tu práci zadal. — O muzice se netřeba dlouze bavit, to křížení rockových a muzikálových postupů a odvaha/drzost vystavět v tomhle žánru ne muzikál, ale plnohodnotnou operu bez kouska mluveného slova, vám buď připadnou geniální, nebo ne. Zastavil bych se ovšem u zpěvu: syrově vyřvávaný, „nezpěvácký“ projev mi k polidštěným pašijovým postavám z masa a kostí sedí rozhodně líp, než kdyby režisér obsadil interprety nadpozemsky dokonalé. Stejně tak, pokud někdo vyčítá představiteli Ježíše malé charisma, muselo mu nějak uniknout, že Ježíšova lidská stránka, únava a to, že zdaleka neovládá situaci pevnou rukou a nezáří v davu coby nezpochybnitelná superstar, je jedním z hlavních témat filmu. — Choreografie! Sledovat třebas exaltované tanečky Šimona a jeho skvadry při fanatickém vzývání Krista uprostřed filmu, to je pokaždé na srdeční zástavu. (Ve stejné pasáži asi jediné místo z celého snímku, které mi vždycky lehce smrdělo samoúčelem – bez tanečníků zjevujících se ve vzduchu, zpomalených a zastavených záběrů bych se v této scéně věru obešel.) — No a dobrou polovinu filmu dělá scénografie, to neustálé balancování mezi „jako“ a hrou na „jako“, římští vojáci ve fialových tričkách, pušky, tanky, šminky, lešení, izraelská poušť, to nejsou jenom efektní „zcizovačky“, líbivá hipícká stylizace a vymezování se vůči klasickému muzikálovému a historickému žánru, to všechno jsou prvky, které tu prastarou pohádkovou historku skutečně přibližují dnešku, které nepřestávají připomínat, že jsme to my, kdo ten příběh tady a teď znovu prožíváme a koho i přes propast staletí pořád oslovuje. (05.05.2014)