Jesus Christ Superstar

Parádní verze skvělého muzikálu pojatá trošku jinak. Stylizace do hnutí hippies je dobrým nápadem, který tento film opravdu odlišil od ostatních předělávek "Ježíše". Jediné, co mi tam nesedělo, tak bylo obsazení Máří Magdalény - ta pěvule mi nebyla moc sympatická, ale jsem to ochotna přehlédnout, protože snímek si zaslouží plný počet:-) (16.12.2007)

Mnohem konzervativnější než jsem čekal - Jesus Christ Superstar má pověst velké divočiny, a přitom je to jen standardní muzikálové vyprávění biblického příběhu v jeho čistokrevně tradiční podobě. Žádné proměny náhledu na příběh, žádná relativizace a zamýšlení se nad významem a dopadem křesťanského náboženství. Jediné co je navíc jsou použité rekvizity, metaforizující současnou společnost. Resp tedy společnost sedmdesátých let, dnes už by ten film vypadal zase trochu jinak... a Jidáš by nejspíš nebyl černý. Právě jeho postava je na tomhle zpracování nejzajímavější, má větší hloubku a komplexnější nazírání než jiné verze - ale když bych si měl vybrat na jaký film o Ježíši se podívám znovu, jednoznačně sáhnu po Scorsesem s Willemem Dafoe,. Tady odsud si jen tak maximálně pustím nějakou tu slavnou skladbu. 7/10 (12.12.2021)

Bylo až příliš snadné udělat z Ježíše hipíka. Dlouhé vlasy, lehké odění, hlásání lásky a míru… ale proč ne, k čase svého vzniku muzikál sedí perfektně. Dnes mi tak jako tak víc než zploštěné vidění Příběhu vadí jeho neucelené podání. Když už si tvůrci nad touto rozjásanou verzí evangelií použitím sebereflexivních uvozovek myjí ruce (je to jenom film, tak nás nekamenujte), proč také forma neodpovídá situaci „parta nadšenců v poušti“. Z velké výšky pořízené panoramatické celky, freeze frames a barevnou sladěností kýčovité výjevy se perou s divočeji pojatými scénami, kdy kameraman – když to přeženu – točí toho, kdo mu zrovna přitančí před objektiv. Jsem na pochybách, jestli měl Jewison jasno v tom, chce-li se vůči klasickým filmovým muzikálům vymezovat, klidně za cenu nevkusného parodování, či je s mnohem menšími finančními prostředky napodobovat. Ještě bizarnější dojem zanechávají padouši, kteří byli buď obsazení nevhodnými herci, anebo jejich zženštilost vypovídá o potlačované homofobii autorů scénáře. Přes všech napsané beru, že Jesus Christ Supestar nemá být nápadně chytrý film, že jde spíše o spontánní dobový výkřik, který bychom měli prožit. Jako takový mne sice nestrhnul tolik jako jiné muzikály, ale užil jsem si jej. 75% Zajímavé komentáře: Oskar, MIMIC (17.12.2010)

Tahle hippie verze je důkazem toho, jak moc záleží na uchopení látky. Ale je dobře, že vznikla, je odrazem své doby. Pěvecké výkony jsou famózní a exteriéry originální, což se dá říct o celé téhle adaptaci. Je skvělá, prostě je. Stejně ale doporučuji všem zajít si na to do divadla, protože tenhle muzikál je určený pro živý zpěv, jakákoli jiná možnost ho připraví o kouzlo bezprostřednosti. (25.06.2017)

Zajímavá volba prostředí odvedla medvědí službu, takže ve výsledku se jedná o jakýchsi 50 odstínů hnědi mezi ruinami, které k obydleným věcem mají už bohužel daleko. Už od první písně je znát ten příšerný audio master - nevyvážené nástroje, ukvílené synťáky a buď nesourodost nahrávky a lip-sync herců nebo jen zvláštní herecké výkony. Ty obvykle byly povedené, zejména Jidáš. Naopak Ted Neely sice umí zpívat dobře (správně metalový hlas pro Gethsemane) a dokonce v obličeji i vypadá jako typické vypodobnění Ježíše, pokud si ho zadáte do Googlu. Ale. Ale jinak má zpravidla kamennou tvář (ironicky právě on má u poslední večeře linku "look at your blank faces") a statické tělo/ruce. Protistrany (Kaifáš a spol., Pilát, Herod, vojáci) na tom nejsou o moc lépe, přišlo mi, že by nenahnali strach ani novorozenci, ať už hereckým výkonem nebo kostýmy. Kamera nikomu nepomáhá, hází jeden bláznivý záběr za druhým bez jakékoliv invence nebo logiky, ale občas provokativně hodí nějaký hezký záběr (takže víme, že kameraman cit pro záběry má; namátkou například záběr na slunce na konci Gethsemane, poslední večeře, závěr V chrámu), ale převažují ty obyčejné/chaotické. Vrcholem všeho byl pak ten crossfade při intru Superstar, do prázdného amfiteátru a useknutí písně jak když člověka z hezkého snu probudí budík. Aspoň nyní víme, že písmeno D ve slově JIDÁŠ znamená Disko. Přechod z ukřižování na John 19:41 je podobně násilný. (11.04.2021)