Jesus Christ Superstar

Můj první muzikál. Společně se Starci na chmelu jsem ho milovala asi jako sedmiletá holka. "Ježíš - hrdina mého dětství" dalo by se říct. Krásné rockové vystoupení, které nedokázal překonat imho žádný další muzikál (už jen proto, že žádný si nezískal mé srdce tak brzo). Perfektní provedení a stylizace do Květinových dětí, které si na Ježíše a ostatní hrdiny hrají. Fantastický výkon hlavního hrdiny jako Ježíše a dokonalý Herodes jsou jen zlomek všech těch úžasných postav a neznámých herců, kteří podávají prostě brilantní výkony. Žádná postava není dokonalá, nikdo nevypadá tak, jak by podle Bible měl, nepoužívá se to, co by se mělo (stíhačky, tanky...), ale v tom se právě ukrývá kouzlo tohoto skvostu. Měla jsem Jesus Christ Superstar ráda jako malá, mám ho ráda i teď a určitě ho ještě ráda mít budu. I LOVE YOU, JESUS!!! (22.02.2005)

Na muzikály bych sice rád chodil, ale na filmovém plátně je nemusím. Viděl jsem jich pramálo a asi jich ani hodně neuvidím. Když se ve filmu celou dobu zpívá, leze mi to na mozek a obtěžuje mě to. Zde jsem se ale setkal s vyjímkou. Jesus Christ Superstar je takový úlet, že nad tím zůstavá až rozum stát. Přirodní ukáz, ale velmi zajímavý experiment. Trošku mě to šokoval, jak je možná na těchto slovech znát. Ale zároveň se mi to i velmi líbilo. Ukázka toho kam je schopna dojít tvůrčí fantazie. Písničky jsou vážně fantastické, zní ze všech stran a rozhodně je škoda, že někteří zpěváci spíše kvičí. Pouze kazí ten náboj. Toto se týká především představitele Ježíše, kterému chybí charisma a především hudební talent. Vříská jak hysterická ženská a úplně haní výborně napsanou hudbu. Jinak třeba Jidáš, zpíval dobře a jeho pěvecké vystupy patří k těm nejlepším. Absolutním favoritem je ale číslo Herodese v brýlich. To je skutečně velmi dobře napsáno i podáno. Ale neberte to tak vážně. Pokud nějaký herec neumí zpívat, ruší to díky jinak výborné hudbě jen polovičně. Jinak ten nápad, že si hipíci hrajou umučení Krista by mohl zpočátku vyvolat nedůvěryhodné pocity. Ale pak zjistíte, že je to famózní úmělecký nápad. Všechno to je prostě servírováno s nadhledem. V Jeruzalémě prodávají pračky, Herodes má sluneční brýle, na Jidáše útočí tanky, na nebi lítají vrtulníky a tak dále. Tyto na první pohled bizarní věci, které spíš děsí ve výsledku dotvářejí úžasné úmělecké dílo. Mňam! (12.04.2017)

Zajímavá volba prostředí odvedla medvědí službu, takže ve výsledku se jedná o jakýchsi 50 odstínů hnědi mezi ruinami, které k obydleným věcem mají už bohužel daleko. Už od první písně je znát ten příšerný audio master - nevyvážené nástroje, ukvílené synťáky a buď nesourodost nahrávky a lip-sync herců nebo jen zvláštní herecké výkony. Ty obvykle byly povedené, zejména Jidáš. Naopak Ted Neely sice umí zpívat dobře (správně metalový hlas pro Gethsemane) a dokonce v obličeji i vypadá jako typické vypodobnění Ježíše, pokud si ho zadáte do Googlu. Ale. Ale jinak má zpravidla kamennou tvář (ironicky právě on má u poslední večeře linku "look at your blank faces") a statické tělo/ruce. Protistrany (Kaifáš a spol., Pilát, Herod, vojáci) na tom nejsou o moc lépe, přišlo mi, že by nenahnali strach ani novorozenci, ať už hereckým výkonem nebo kostýmy. Kamera nikomu nepomáhá, hází jeden bláznivý záběr za druhým bez jakékoliv invence nebo logiky, ale občas provokativně hodí nějaký hezký záběr (takže víme, že kameraman cit pro záběry má; namátkou například záběr na slunce na konci Gethsemane, poslední večeře, závěr V chrámu), ale převažují ty obyčejné/chaotické. Vrcholem všeho byl pak ten crossfade při intru Superstar, do prázdného amfiteátru a useknutí písně jak když člověka z hezkého snu probudí budík. Aspoň nyní víme, že písmeno D ve slově JIDÁŠ znamená Disko. Přechod z ukřižování na John 19:41 je podobně násilný. (11.04.2021)

Pri druhom zhliadnutí idem s hviezdičkou dole a obávam sa, že pri prípadnej repríze by to nebolo iné. Vôbec mi neprekážalo netradičné poňatie biblického mýtu, lešenie, tanky a množstvo ďalších "nápadov". To sa dá prehliadnuť. V muzikáli však nemôžem prehliadnuť mizerné spevácke výkony, ktoré mi znechutili aj tú časť hudby, ktorá sa mi páčila. V tomto smere ma zaujal iba Carl Anderson a to je sakramentsky málo. A čo sa týka hlavného predstaviteľa, stotožňujem sa s jeho charakteristikou obsiahnutou v poslednej vete Oskarovho komentára. (03.05.2010)

Takhle to dopadne, když jde skupina svobodomyslných hippies natočit svoji verzi muzikálu a náramně se jim to povede. Jidáš je tanečně nadaný černoch, Pilát zákeřný slizoun, Herodes vůdce bizarní travesti show a Ježíš? Ten je jediný takový, jakého si ho všichni představují. Díky geniální hudbě se tento počin nemůže ztratit ve své přešťastné nadsazenosti a kdyby se ve finální půlhodince tak moc nepřehrávalo, stavěl bych téhle partičce piedestal. (12.09.2007)