Příběh služebnice

“POTŘEBUJU PŘEŽÍT. KVŮLI NÍ…“ /// Tak až sem nás dostala antikoncepce a jiný sračky. K režimu, kterej… no to by stačilo, protože na postupný odhalování příběh hodně sází. Je to takový dost komorní holčičí povídání vo dystopický společnosti, ze kterýho nejsu moc odvázanej (i když třeba ty gestapácký metody… takže je to i komorně drsný). Problém nemám ani tak s tím, že se tyhle nehezký věci dějou ženám. Jen je asi nedokážu naplno procítit. Elisabeth Moss mi připadá divná, obyčejná, nepřitažlivá… prostě mě nechytá za srdce. Taky ty flashbacky z doby „normálu“ jsou vo ničem. Ukazujou normální život... Hmm… jako že ženský nebyly vždycky „jenom“ madrace. (?) Dystopickej svět je prostě vždycky pro někoho horší a pro někoho lepší. Lidský práva jsou nahrazený zákonama, který ve finále ti nejmocnější stejně nedodržujou. Dala by se o tom napsat úvaha na dvě strany, ale důležitější asi je, proč jsem dal 3*. Je to tak komorní…jako bych si knihu četl sám zalezlej v koutě. Většinou to bejvá klad, ale tady… Seriál vo píchání služebnejch. Bacha není to péčko, ale feministickej pohled na jakousi budoucnost, ze kterýho vychází ženskej citovej masakr. Když si myslím, že jako už se to rozběhne, tak zase nic. Zvrácený týrání ženský duše, který zákonitě musí zasáhnout ty podobně spřízněný. Snad se i já dočkám ve II. sérii, kdy „Offred“ přestane bejt „dívkou z krabičky". /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu, kterou napsala v roce 1985 Margaret Atwood, neznám. 2.) Držej mě doma na chov. 3.) Po znásilnění vždycky utvoříme kruh. 4) Thx za titule „Sizok a audit.cz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.01.2018)

S chutí naložím tomuto přiblblému odpadu po zásluze. I počiny dekadentní lze natočit kvalitně, no jo no, ale kde nic není, ani smrt nebere. V kombinaci s ošklivým vřídkem v titulní úloze jsem se dočkala nulové porce zábavy, stejné porce přínosu a obohacení mé zvídavé duše a opětovného zjištění, že můj vnitřní i reálný život je napěchován tolika příjemnými zkušenostmi a pocity, že mě tahle nesmyslná hovadina nemůže utáhnout. Fanklubu přeji nikdy nekončící polemizování nad seriálovým jádrem pudla a odplouvám si zvesela proti proudu o žánr dál, s písničkou rtu, která se vyloženě nabízí, že "Svět se v prdel obrací." (04.06.2020)

,,Blessed be the fruit." ,,May the Lord open." Jeden z nejlepších poeticky úchylných pozdravů ever. Příběh služebnice je v podstatě takovým mixem Orwella a Potomků lidí. Mrazivá a znepokojující vidina dysutopické společnosti, ve které gileadské služebnice vykonávají úlohu, která je noční můrou snad každé ženy. Zatím se mi to moc líbí. Hlavní hrdinka je extrémně sympatická, scénář dost kvalitní, plus seriál se skvěle vyhýbá onomu klišé, kdy ze všech představitelů totalitního Gileadu dělá zlomyslná monstra. Ano, spousta jeho příznivců jsou krutí a nesoucitní lidé, kteří zcela zahodili základní morální hodnoty, ale zároveň nám je seriál zdatně ukazuje i z té druhé stránky, kdy pro ně, alespoň tedy v určitých chvílích, máme jisté pochopení. Díky tomu je Příběh služebnice jedním z nejlepších dnešních seriálových dramat. A byť je to docela psycho O__O je to hrozně zábavné psycho. (05.08.2018)

Příběh je v uvozovkách dobrý, ale je tak nudně a zdlouhavě natočený, že je utrpení se na něj dívat. Velmi pomalé tempo, kde i po deseti dílech se to nikam neposune.Vzdal jsem to už v polovině druhého dílu, ale neustálé vychvalování tohoto seriálu a vysoké hodnocení mě nedalo, abych shlédl alespoň celou první řadu. Třetí řada mě už vůbec nebere, motá se to v stále tom samém duchu a je to ještě mnohem nudnejší a natahovanější než předchozí dvě řady až na závěrečné dva díly. Ještěže se vrátila na scénu teta Lýdie, ta to jakž takž drží. Přesto zkusím ještě čtvrtou řadu, přes veškerou nudu a zdlouhavé vyprávění to má něco do sebe. Chtělo by to více akce a napětí, Seriál by nebyl špatný,pomalu mu přicházím na chuť, jen by to chtělo svižnější tempo. (06.08.2019)

Když teplá večeře, vychlazený lahváč a vyžehlená košile přestanou být denní samozřejmostí, protože dětského pláče a použitých plen začne podezřele ubývat, je potřeba sáhnout po prověřené sbírce Starého zákona a vykuchat z něj pár apokryfů, které se tak účelně neohýbaly ani za časů inkvizice. Té kritice, která se na to především zprava hodně snáší, úplně nerozumím. Ženský kvintet za kamerou na to jde velmi přízemně a citlivě. Společenská apokalypsa je vlastně až intimní záležitost, kdy se události kolem dějí jaksi mimochodem a divák se modlí za to, aby viděl víc, přičemž se ale bojí, že při globálnějším měřítku se to rozpadne. Z mého pohledu to ale neskutečnou vnitřní dynamiku bere především z toho, že žádná jiná dystopie, co pamatuju, nešla tolik na dřeň pokrytectví, které automaticky všechny totalitní systémy provází. Bublá to pod povrchem dokonale, ale návštěva Jezábel to definitivně vystřelí do pozice žánrové události, která si apokalypsu dovede představit i bez jaderného spadu. (20.11.2017)