1945

No, našťastie to nebola pičovina ako Židovský syn, čo vlastne ani nebol syn a aj tak to chytilo Oscara. Ten čiernobiely filter tomu dodal neskutočnú atmošku. Inak je to ale dosť jednoduché. Do dediny sa doterigajú dvaja židáci s dokerovanými rukami a cela obec ide hore piču, pebo pred pár rokmi ich na základe falošneho udania pár (desiatok ) vydeportovali. A pobrali ich majetky. Aj keď sa tvária že to bolo legálne, hlavne plešatý starosta, tlak a adrenalín stúpa stále viac. Do toho ožratí Rusáci, svadba, kurevníctvo a iné srandy z maďarského vidieka. Nemôžem povedať, že sa mi to páčilo, ale aspoň trošku to zaujalo. 2 z 5 (07.06.2018)

1945. Magické datum. Bezpochyby plné nadějí do budoucna, na nové začátky, třeba na svatbu a všeobecné veselí, které jakoby nabádalo k zapomnění na předešlá léta. Nic ovšem není tak snadné, jak si člověk zpočátku představuje, ještě je moc brzy se veselit, do prosluněné vesničky se pomalu, ale jistě, blíží stíny minulosti, jenž v sobě nesou nevýslovné a pro vesničany jen těžko představitelné zážitky plné krutosti a nelidskosti, o kterých nelze vyprávět, však ani není komu. Jsou tu a odpověď na jejich přítomnost si musí každý najít sám...nejlépe v sobě, ve svém svědomí. Přišel den, na který se nezapomíná. Minimalistický film, který ovšem hodně křičí a nekompromisně vtahuje diváka do své tíživé atmosféry, kterou dokonale podkresluje hudební doprovod. (02.01.2019)

„Ty mě nemáš moc ráda, že?“ - „Já svého syna miluji.“ - „Taky ho budu milovat.“ - „Miluješ jen ten krám.“ A ani s tou láskou ke krámu to nebylo tak vážné…Zatímco Američané shazují atomovky na Japonsko, na druhé straně světa v Maďarsku se lidé pomalu vzpamatovávají z války, v jedné vesničce se dokonce chystá svatba. Jenže ono nestačí, že je ve vísce cítit napětí kvůli přítomnosti Rusů, teď ještě přijíždí 2 cizí Židé s neznámými úmysly, a ti jsou tu ještě méně vítaní, než sovětští „osvoboditelé“…Vystavění příběhu se mi líbilo. Nejde o nic převratného, prostě jen vše funguje tak, jak má. Příjezd cizinců se totiž rovná výbuchu nálože ekrazitu, a černé svědomí místních spustí řetězec událostí. A pak přichází na řadu to nejlepší na filmu, jeho atmosféra. Parné léto jde ze snímku krásně cítit (barva by tomu možná i přidala, ale černobílý obraz se sem hodí), a když se k němu přidá ještě dusno, strach a ticho před bouří, není se co divit, že všem začnou téct nervy. Závěrečná pointa pak vyvolá tu správnou katarzi. Za mě poctivé 4* směr Maďarsko. (03.05.2020)

Nemohla jsem se ubránit dojmu, že si film hraje na artové kousky 60. let. Nasvědčuje tomu i volba černobílé fotografie. Napětí je navozeno strohým hudebním podkladem a odtažitými dialogy. Napadlo mě, že těžké téma chce odlehčený přístup, lépe se navodí hravou bezstarostností a postupným přitvrzováním. Film 1945 je těžký od začátku až do konce a právě díky tomu nezbývá žádné úderné vyznění nakonec. (23.12.2018)

Nikto nevykúpi svoju vinu... Alebo „čo zaseješ, to budeš žať“. Horúce leto 1945, tesne po vojne. Dvaja Židia vystúpia z vlaku v malej neznámej dedine v Maďarsku a spustí sa reťaz reakcií. Zábery na sovietskych osloboditeľov, ktorí sa správajú ako víťazi. Rôzne pozadie rôznych osudov. Čiernobiele zábery. Vhodná hudba. Všetko podčiarknuté a zhrnuté – atmosféra čiernych duší. Len dve ostávajú nepoškvrnené, ako posolstvo. Pre mňa „Dogville“ z Maďarska. (13.05.2020)