Greeting to the Swallows
...and Give My Love to the Swallows
Režie:
Jaromil JirešScénář:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Magda Vášáryová, Viera Strnisková, Július Vašek, Václav Helšus, Dagmar Bláhová, Hana Pastejříková, Hana Maciuchová, Jana Andresíková, Alžběta Frejková (více)Obsahy(2)
Měla jsem vždy odvahu žít, neztrácím ji ani tváří v tvář tomu, co se v lidské řeči nazývá smrtí... Říká se, že od vynesení rozsudku do popravy má uplynout 99 dní. Tolik času zbývá Marušce Kudeříková (M. Vášáryová), mladé uvědomělé dívce odsouzené za velezradu, kvůli své odbojové činnosti za německé okupace. V cele smrti v polské Vratislavi, kde maluje oči malým dřevěným vojáčkům, vzpomíná na minulost – na svou rodinu, přátele, rodnou slováckou ves, své lásky, ale také na činnost, za kterou byla odsouzena. Mimoto však také píše dopisy domů, hlavně díky nim pak vešla Maruška v notorickou známost jako symbol vzdoru proti nacistické okupaci. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (55)
Pri opakovanom sledovaní Vlaštovek som si kládol šebekovskú otázku: Komu to prospelo? Maruške Kudeříkovej? Jaromilovi Jirešovi? normalizátorom? divákom? Neviem. Verím tomu, že tento film bol potrebný, ale na to, aby naplnil očakávanie poslanie by musel byť nakrútený zaujímavo. A to nebol. Nezachránili ho herecké výkony, ani ďalšie atribúty filmu. Videl som viacero filmov s podobným námetom a ani v jednom sa odsúdené na smrť toľko nesmiali a toľko nespievali. Možno to bol zámer, ktorý som nepochopil. ()
Ještě že měl Jireš tenhle film dlouhodobě v plánu a strana ho tak nechala být, protože kdyby to tak nedopadlo, těžko říct, jestli by někdy natočil tak geniální filmy jako Neúplné zatmění nebo Prodloužený čas. Sice v sedmdesátkách nic pořádného nenatočil (a taky stvořil něco, co nikdy nemělo vzniknout), ale byla by obrovská škoda, kdyby skončil podobně jako třeba Vihanová. Tenhle film je jak poctivý kus zručné filmařiny (od chytré kompozicí záběrů po působivou střihovou skladbu), tak i ukázka, že v době tuhé normalizace mohl vzniknout film o hrdinné komunistce, který by nepůsobil jako prvoplánová agitka. Sice je výjimečný, ale o to líp, že vůbec existuje. Občas to sem pronikne, ale lehce a naštěstí to zaniká v Jirešově poetickém podání, ve kterém je dost prostoru pro drobné pozitivní chvíle ve vězení (třeba setkání se spoluvězenkyní původem ze stejného města) a chytré střídání veselého (což jsou skoro vždycky vzpomínky) a tragického tomu dodává pěkný celistvý dojem. Ačkoli za sebe bych byl radši, kdyby se na poetice ubralo, jelikož díky tomu ve mě závěr nerezonoval tak jak měl. I tak to ale pořád vnímám jako nadprůměr. Slabé 4* ()
Jireš svou biografií Marie Kudeříkové nevypověděl ani tak o ní jako o sobě: smíru s osudem lze dojít přimknutím k ideologii. To je ale pravda jen časná, pomíjí zpravidla tváří v tvář smrti. Sama osobnost portrétované režisérovi uniká a zůstává jen obrys, echo přečtených slov. Uznávám právo umělce na imaginární portrét, ale tento film mi spíše připomněl nedobrovolně nasazenou masku, ztuhlou a nepřiléhavou. ()
Krásná mladá Magda Vašáryová je v ženským lágru a zbývá ji 99 dnů do konce života, byla odsouzena k trestu smrti za velezradu proti Říši. Mezitím se jí prolínají vzpomínky ze svého života od malička až do doby, kdy začala tisknout a pomáhat roznášet letáky, určené k nabádání proti fašizmu a punktování se s lidmi v odboji, které nikdy nezradila a fašounům nepráskla. Jaromil Jireš umí určitě točit lépe, tohle je takový nevyvážený, bez patřičné síly a atmosféry. Nejlepší a zároveň nejtragičtější je konec filmu, kdy už ta síla snímku trochu povyskočí. Luboš Fišer jako hudební skladatel se taky moc nerozjel a zůstal spíš při zdi s asi třemi dokola se opakujícími motivy. Určitě potěšili mlad´oučké herečky Dáša Bláhová a Hana Maciuchová. Jinak by to chtělo celé trošku přiokořenit. ()
Maruška tráví posledních 99 dnů života v cele smrti a Jaromil Jireš nám poetickým způsobem přibližuje nejen nesnesitelné čekání na onen pátek, během něhož se popravuje... ale v četných flashbacích také důvody, proč a za co bude vlastně popravena. Je film tendenční? Proč..? Že byl natočen v prvních letech normalizace a hlavní hrdinkou je komunistka? Komunisté byli součástí druhého československého odboje a autor si prostě konkrétně tuto hlavní postavu vybral z pochopitelných důvodů... o zahraničním odboji Československého národního výboru by asi v 70. letech točil těžko... Ve filmu šlo především o čekání na popravu, o atmosféru blížící se smrti mladé dívky... ne o politiku a o to, který odboj byl "lepší"... ()
Galerie (9)
Zajímavosti (7)
- Dramaturgie se pokoušela z filmu eliminovat některé autentické citace ze zápisků Kudeříkové, na přání z ÚV KSČ se zase měla vystřihnout slova „Neklesejte na mysli!“, protože prý mohla být vnímána jako poselství pro pravici zahnanou do defenzivy okupací ze srpna 1968. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Filmový debut Jany Rihákové - Dolanské. (M.B)
- Na tento film režisér Jaromil Jireš pomýšlel už od roku 1961, kdy pod názvem „Zlomky života“ vyšly dopisy Marie Kudeříkové (1921–1943) z vězení. Příležitost k jeho realizaci se naskytla po nástupu barrandovského normalizačního vedení. Jirešovi tehdy hrozil vyhazov a zdánlivě konformní látkou o ikoně komunistického odboje se mohl zachránit. V samotném snímku však není odboj nijak ideově identifikován. Kudeříková byla členkou mládežnické organizace a do komunistické strany vstoupila teprve dva měsíce před zatčením. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama