Greeting to the Swallows
...and Give My Love to the Swallows
Režie:
Jaromil JirešScénář:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Magda Vášáryová, Viera Strnisková, Július Vašek, Václav Helšus, Dagmar Bláhová, Hana Pastejříková, Hana Maciuchová, Jana Andresíková, Alžběta Frejková (více)Obsahy(2)
Měla jsem vždy odvahu žít, neztrácím ji ani tváří v tvář tomu, co se v lidské řeči nazývá smrtí... Říká se, že od vynesení rozsudku do popravy má uplynout 99 dní. Tolik času zbývá Marušce Kudeříková (M. Vášáryová), mladé uvědomělé dívce odsouzené za velezradu, kvůli své odbojové činnosti za německé okupace. V cele smrti v polské Vratislavi, kde maluje oči malým dřevěným vojáčkům, vzpomíná na minulost – na svou rodinu, přátele, rodnou slováckou ves, své lásky, ale také na činnost, za kterou byla odsouzena. Mimoto však také píše dopisy domů, hlavně díky nim pak vešla Maruška v notorickou známost jako symbol vzdoru proti nacistické okupaci. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (55)
"Pan farář se přišel ještě podívat. Miluji, odcházím s vírou, pevnou vírou" Citace z posledního dopisu Marušky Kudeříkové. Ta skutečná byla totiž věřící, a proto mi tady to Maruščino "hanobení" víry znělo tak falešnými tóny. Holt, bylo třeba se přizpůsobit normativu doby. Vašáryová ale jinak naprosto excelentní, byť na tuhle depresemi zahuštěnou kaši je třeba mít zrovna chuť. Noční a neospalá projekce mi ji vcelku zajistila. Čtyři. ()
"Odkuď jsi?" je důsledek toho, že Magda Vášáryová je natolik znalá horňáckého nářečí, jako Jaromil Jireš normalizace. Dennodenně chodím na stejnou gymnázku, jako naše hlavní postava Maruška Kudeříková. Dennodenně projdu mnohokrát okolo obrázků z filmu. ...a pozdravuj vlaštovky je film, který si mnozí pamatují spíše jako povinnost ze školy, ale je to škoda, ten film má na víc. Je krásně natočen, i když svým způsobem je to k smíchu. Film, který je z velké části natočen pouze jen pro prezentaci komunistického režimu, ho svým způsobem vlastně vyzobrazuje. Dobrá dost pozadí, jdeme raději na samotné dílo. Maruška Kudeříková je určitě jedna z nejzajímavějších osobností ze Strážnického kraje a jsem ráda, že něco takového bylo o ní natočeno. Pěkně plynoucí film o neodvratném osudu mladé komunistky. Není to jen o smrti, ale i štěstí. Pulzuje to v lidech alespoň malé hrdosti pro český národ. Špetky nacionálních pudů. Film není krutý, je jemný, ovšem svou podstatou drsný, a to je důležité a je to jen dobře. Mladá Magda Vašáryová je v tomhle dílku prostě skvělá, a to mi nikdo nevymluví. Až na to, že Jireš, jako muž 60. let zklamal, musím dát 4 hvězdy. Po dlouhém uvážení a vidění znovu jsem to stáhla na dvě. ()
Strašně utahaný a zbytečný film z období 2. světové války. Při jeho sledování bych se skoro vsadil, že umřu dřív, než hlavní hrdinka v podání Mazdy Vašáryové. Navíc je z toho snímku vysloveně cítit malost a taky má lehce trpkou příchut' komunistického vlivu. Není víc o čem mluvit, tento film je zkrátka otrava. ()
Posledních 99 dní odsouzené Marušky, která čeká v cele smrti na popravu. Takto lze popsat v jedné větě toto komorní drama, které drtí diváka silnými dialogy a filozofickými myšlenkami. O smrti, lásce, životě a jeho krásách.. o slovech, tak děsivých, protože byly vyřčeny tak mladou dívkou na její poslední cestě. Nebudu zmiňovat komunistický vliv, který je v tomto filmu patrný. Jen hlupák si hledá výmluvy, aby zavrhl skutečně hodnotné drama jen pro rok vzniku a politické přesvědčení, které tehdy panovalo. Pravdou je, že je to opravdu mistrovské dílo, které si zaslouží uznání, a ač je velmi pomalé svým vyprávěním, o to víc chytne člověka za srdce. Nepojednává totiž o ničem jiném, než o vůli žít, o samotné nezdolnosti lidské vůle, když je boj o život marný, nebo ztracen, a též o mnohých životech, které byly zmařeny zbytečně v nejkrutějších chvílích moderních světových dějin. Rozhodně doporučuji a smekám před tvůrci této perly. 90% ()
Podíval jsem se nedlouho po sobě na filmy dvou významných československých režisérů, natočené v přibližně stejném období a shodou okolností se oba odehrávaly ve vězení. Zatímco Vojtěch Jasný mě svým Kulturníkem točeném v emigraci pro rakouskou televizi zklamal, Jaromilu Jirešovi se za mě podařilo vyjít s výraznou ctí i s látkou o komunistické odbojářce za války. Popravdě jsem od filmu o čekání ženy na neodkladný trest smrti čekal cosi temnějšího, zvláště jsem si nemyslel, že se dočkám v prostředí cely smrti řádky scén, v nichž si vězenkyně u práce vesele zpívají či se nahlas smějí během válečného náletu poblíž. Ale právě Jirešův typický styl plný poezie a různých retrospektivních scén a drobných útržků nakonec tomu filmu vdechl nejen život, ale i atmosféru plnou pestrých nálad, která stejně působivě utíšila jindy silnou depresi. Od úvodní scény začíná film již ve vězení a postupně si ze střípků skládáme Maruščin život před zatčením, objevujeme nejen předchozí události, ale i celou její povahu, v níž se střídá křehkost se silným odhodláním a celý film je především psychologický (zároveň také často poetický), s minimálním zacházením do politického pozadí komunistických bojů. Hotoví vojenští panáčci na vězeňském stolku přináší předem tak mrazivě poetický obraz blížící se popravy... [75%] ()
Reklama