Zraněná srdce

Téma jestli si hodinu po konci války podat ruce a vzájemně si odpustit pobité rodiny a kamarády a do toho ještě ženské milostné city je pro mě zajímavá. Na mezinárodní cyklojízdě Berlín-Waršava ještě před pár lety napadla polská babička mladou berlínskou účastnici.Ale materiál zůstal málo využit. Je to jen variace na běžnou postválečnou romanci pomsty a zrady, a postupně se z toho stává krásná mýdlová popová bublina nezanechávající nic za sebou. Keira je pořád charismatická, krásná a až nespravedlivě fotogenická. Romantický základ tvoří klasická otázka, kterou nejen dámy v publiku rozluští dávno před koncem. Tedy koho si ve finále zvolí hrdinka v podání stále až nespravedlivě fotogenické Keiry Knightley, zda britského manžela, nebo německého milence. Ani jeden z nich nevypadá od pohledu na lamače srdcí, nicméně oba mají své kouzlo. V hlavní roli je budova obklíčená zimou a hladem v níž se vede domácí válka tichých emocí, dusnější a vypjatější než dění venku. Bez dobového zasazení by zbyl banální milostný trojúhelník. Ale pomáhá nejednoznačnost určení, kdo je vetřelec, nepřítel, viník či oběť – třebaže se kategorie dobra a zla probírají se stupňovanou doslovností. Toto letmo načrtnuté pozadí pro romantické melodrama, které se odvíjí jako z příručky. Bezpečně, unyle, k předvídatelnému konci. Zároveň si lze těžko představit diváka, který by opravdu trnul, zda Rachel prchne s pohledným Stefanem, nebo se vrátí k dobráckému, ale nudnému manželovi. Dávám lehký nadprůměr 55%. (14.08.2019)

Nemá to spád, nemá to zápletku, nemá to nápad a je to poměrně předvídatelné. Navíc to má sice soustředěnou, ale jaksi stále stejnou (stejně hrající) Keiru Knightley, která sice umí pestrou škálu hereckých poloh, ale dřívější radost ji v podobných historických kusech sledovat je tak nějak pryč. Emoce se nás nedovedou pořádně dotknout, válku a její následky nepotřebujeme sledovat prostřednictvím do bahna padajících těl nebo nábojnic, ale něco by se přeci jen dostavit mohlo. Moment překvapení úplně chybí, něco „šokujícího“, co naježí chlupy, nepřijde. Britka Keira do rozbombardovaného Hamburku přijíždí k manželovi po určité odluce, honosnou vilu má ovšem sdílet s předchozím německým vlastníkem, tedy nedávným nepřítelem. Asi to nese nelibě. Máme si to myslet. Jelikož ale ona sama přišla o nejbližší osobu, k tragicky ovdovělému architektovi ji nebude přitahovat jen opuštěné piano. Asi se nám někdo snaží namluvit, že ta chemie mezi nimi je obřích rozměrů. Není. Na výčitky svědomí není prostor, jdeme to nějak zakončit. Jenže jelikož naznačený milostný trojúhelník není nijak výrazný, i celkově to vyzní hodně nezáživně. Plakat tak budou možná divačky tuctových televizních seriálů. Víc ani ránu. Po všech stránkách poloviční dramatická romance. (17.06.2019)

Českej název smrdí červenou knihovnou, ale je to jen taková laciná cesta, jak nalákat lidi do kin. Film je ve skutečnosti takový pečlivě zahraný tíživý drama o smutku a snaze najít cestu ven a dál. Pražskej Hlavák tam asi poznal každej, ale že se většina děje natáčela kousek od mýho bydliště, to mě vskutku zaskočilo. Hezky pomalejch poněkud nepříjemnejch osmdesát ze sta. (07.04.2019)

Poválečný rozbombardovaný Hamburg pod okupační správou Britů jako místo pro trojuhelník, kdy britský plukovník a jeho žena se nastěhují do zkonfiskovaného domu německého architekta, kterého v tom domu nechají žít s nimi. Podle názvu českého distributora to vypadá jako laciná telenovela, ale žánrem to je spíš psychologická vztahovka a něco romantického hledat lupou. Výpravný dobový film, zajímavý námět, hvězdně obsazené a nepůsobí to hloupě. (04.02.2023)

Keiře ty večerní šaty z druhý světový sluší jako vždycky. To oceňuju. Stejně jako nečernobílej pohled na válečný strany a fešnou výpravu, z který sem tam slušně zamrazí. Co ale z toho, když dějový zatáčky dokonale odhadnete už ze synopse a očima posouváte táhlý záběry, protože přesně víte, co bude po nich. Tři za lidskost. Čistou, pěknou, ale jen jednu z mnoha. (16.06.2019)