Špína

Nemohli jsme uvěřit tomu, že jde o absolventský školní film. Žádná obvyklá tezovitost, polopatičnost, samoúčelné okouzlení formou: zkrátka nevyzrálost, běžná (a do jisté míry "nutná") u prvotin. Tento film naopak s přehledem strčí do kapsy drtivou většinu "dospělé" tvorby zdejších zavedených tvůrců. Pravda, konkurence je chabá: Není dnes bohužel běžné jít do kina na tuzemský (a do tuzemska počítám celé někdejší Československo) film a nestydět se. Nicméně Špína nejenže není hloupá, ale dosahuje ve všech měřitelných parametrech evropské úrovně: Od práce s hudbou, přes vedení herců až po dramaturgicky propracované uchopení tématu, na němž by si navíc mnozí vylámali zuby. - Geniální to asi není (příběh se na několika místech cyklí, některé vedlejší postavy působí poněkud karikaturním dojmem atd.), velmi dobré ale dozajista. (01.05.2017)

,,OTEC ŤA ZNÁSILNOVAL A PONIŽOVAL AŽ KEĎ MAMA ZOMRELA. A PREDTÝM SA TO NEDIALO?“ ,,NIE.“ ,,A NEPRÍDE TI TO ZVLÁŠTNE?“ ,,NIE, TO MÁ LOGIKU. UŽ NEMOHOL TRTKAŤ MOJU MATKU.“ __ Predlho mu žiaden slovenský film tak výrazne neoslovil ako ,,Špina“. Po tradične zameraných filmoch sledujúcich ,,obyčajné príbehy obyčajných ľudí“ prináša Nvotová ,,neobyčajné príbehy obyčajných ľudí“. Niekedy takmer v závere som si uvedomil, že ide vlastne o ženský film a ženskom probléme, bez problémov sledovateľný akýmkoľvek – teda aj mužským - publikom. Istá kritika, možno aj po obsahovej stránke by sa dala filmu prisúdiť, väčšinou však ide o špekulácie, či by v ňom nemohli byť isté veci podané a povedané inak. Priehrštie vulgarizmov, ako typický znak našej kinematografie, my v tomto prípade vôbec neprekážal a predovšetkým a vidím ho ako jediný možný krok ku zdôrazneniu realistickosti ukázaného prostredia. Dosiaľ som nevidel žiadne posedenie mládeže na psychiatri, ale z autentickosťou tu zobrazeného som nevychádzal z údivu a prišlo mu rovnako dobre nakrútené ako to urobil Forman v ,,Prelete nad kukučím hniezdom“. Všetci herci a predovšetkým ti mladí hrajú výborne a s väčšou uvoľnenosťou, ako starší skúsenejší kolegovia. Presvedčivo stvárnenému telesnému postihnutiu Leninho brata by som takmer uveril, pokiaľ by som o Patrikovi Holubářovi nevedel z filmových minútok Vladimíra Hendricha upozorňujúcich na film ,,David“, kde pre zmenu stvárnil autistu. Ľahko prehliadnuteľný, zato veľmi zaujímavým je motív rieky pri ktorej je dej často situovaný a tým parafrázuje tvrdenie pantha rhei – všetko plynie – čím Lena prijíma danú skutočnosť a vysporiadanie sa s ňou. Sarkasticky povedané čo bolí, to prebolí. následkom čoho zaniká závan ,,rape a revenge“ žánru, ku ktorému v závere jednou scénou začne film inklinovať. Ak toto nevyhrá Slnko v sieti za najlepší film, tak potom už neviem... A dodám ešte toľko, že mám rovnaký ruksak ako Lenin brat... To iba tak, aby som všetko dáko rozumne ukončil. (1729. hodnotenie, 111. komentár k filmu) _ P.S. môj komentár č. 1000. (31.12.2017)

Ono je sice hezké, že Nvotová chce točit civilně a realisticky, ale to je houby platné, když to neumí. Pro mě to byla víceméně uřvaná nuda. Je sice pravda, že některé sekvence z psychiatrického zařízení celkem trefně ukázaly neschopnost tamních doktorů a Dominika Morávková-Zeleníková tady po Pirku vystřihla další oběť jako z partesu, ale to je prostě málo. 30% (23.03.2018)

║Rozpočet EUR 385,000║Tržby Celosvetovo $292,541▐ Niekto sa chce hrať na veľké umenie ale málo čo tu funguje, väčšinou sa to tu bije medzi sebou. Hlavne úvod príbehu nie je moc dobre zachytený aby potom neskoršie útrapy mali lepšie zázemie, zmysluplnosť. K tomu tie psycho pochody, niekedy až moc na silu. Moc na silu sa to chce dostať pod kožu ale... takto určite nie. /15%/ (04.03.2018)

Znásilněna matikářem. Syrový a tak trochu perverzně znepokojivý pohled do dívčího pokojíčku. A v něm už sice neuzříme rozeseté plastové panenky, uvidíme studentské děvče Lenu, které svůj kosočtverec nedobrovolně vystaví chlípnému Pythagorovi. Jenže o svém zážitku s odmocninou péra mlčí, páchá sebevraždu a ocitá se mezi chovanci v psycho ústavu. Vzdálená reminiscence na Requiem pro panenku sice tenhle film řadí do podobného psychologického ranku, jen nechme Renče Renčem a raději se podívejme na více než nadějný a značně provokativní režijní styl Terezy Nvotové a jejího štábu. Zkušená dokumentaristka se nezapře a i na poli hraného filmu si vedla pozoruhodně. Dvě třetiny filmu jsou kvalitně explicitním psychologickým náhledem do křehké dívčí duše, potažmo náhledem na dospívající mládež vůbec. Ve filmu platí, že čím méně známý herec, o to má divák sugesci, že se ocitl v kruhu mládeže, kde se mluví abnormálně vulgárně, přičemž ty dialogy působí odpozorovaně, prostě žádná umělá mluva jako z nekonečných seriálových debilit. Anna Šišková a Luboš Veselý jsou nejznámějšími hereckými akvizicemi. A vlastně nebýt jejich účasti, převládal by dojem, že se dívám na dokument, případně docu-rekonstrukci ze života panny. Závěrečné vyústění je nejslabším úsekem filmu, najednou neměl příběh kam směřovat, ani věrohodně to nebylo v této fázi pojato. To je škoda, že závěr je tak odbytý. Nvotová ukázala skvělou práci s herci, retardovaný bratr Leny, ztvárnil ho Patrik Holubář, je určitě hodný nějaké ceny, nominaci má v držení Anna Šišková i hlavní představiteka. Hlavní hrdinka je druhý problém filmu - Dominika Zeleníková je veskrze nesympatická ve svém projevu. To hlavní, že by s ní měl divák soucítit, na mě nepřenesla, i když je mnohdy znát, že v tom určitou roli sehrál i tvůrčí záměr. Celkově je konstrukční psychologický ráz filmu posazen neotřele, byť téma oběti znásilnění není zrovna objevné. K filmu si vezměte slovník, slovenština převládá. 7/10 (22.03.2018)