Špína

Ve světle českých komedií typu Strašidla nebo Padesátka, v nichž je motiv znásilnění nechutně a amorálně využíván coby zdroj nevkusného humoru, je nutno zdůraznit důležitost toho, že v současné domácí kinematografii existuje i takový snímek, který se traumatem žen ze znásilnění zabývá zcela seriózně a psychologicky. Ke cti mu slouží věrohodní herci ztvárňující převážně výrazně nesympatické postavy, silná atmosféra podtržená nevábným prostředím ústavu i kamerou malující depresivní chladné obrazy a několik emocionálně působivých scén. Ne až tak působivý je však samotný děj, způsob jeho vyprávění a vykreslení konkrétních klíčových situací. Diskutabilní nevěrohodnost úvodního aktu znásilnění nevyplývá nutně z toho, že při něm dívka na svou obranu nekřičí, nýbrž že si násilník vybere k onomu činu mimořádně riskantní okamžik, v němž by eventuálně mohl být snadno prozrazen. Že hlavní hrdinka mlčí o svém napadení je ospravedlnitelné možnými obavami ze zahanbení, leč film se tímhle zabývá příliš povrchně, neb nenechává hrdinku mluvit ani o svých pocitech. V závěru dotyčná sice tvrdí, že nechce být považována za oběť, nicméně snímek samotný ji jako oběť prezentuje devadesát procent stopáže, takže ani nemůže být vnímána jinak. Z filmu to skoro vypadá, jako by oběti znásilnění neměly jinou možnost než se zcela psychicky zhroutit a stát se trvale utrápenými troskami toužícími po sebevraždě - a nepomůže ani pobyt v léčebně, kde se člověk setká jen s neschopnými psychiatry, elektrošoky a pacienty v podobě vulgárních deviantů. Tímto zveličováním prohlubujícího se zoufalství pak film vytváří bezútěšné pocity bezvýchodnosti, namísto toho, aby působil terapeuticky, ukázal jak s takovými pocity pracovat a jak traumata překonávat. Jisté zadostiučinění sice přichází na úplném konci, ale jen velmi zjednodušené a velmi mírné. Potenciální interpretací je ta možnost, že Špína ukazuje odstrašující případ a že oběti sexuálních násilníků by se neměly bát jít s pravdou ven. Hlavní význam Špíny každopádně i přes její pokulhávající zpracování spočívá v zásadním přispění do diskuze na společensky závažné téma sexuálních útoků a jejich důsledků, což se rozhodně cení. (25.02.2018)

„Aj tak ti nikto nebude veriť.“ Na slova o „potatění“ je asi nejspíš brzo, navíc jsem toho od Juraje Nvoty viděl příliš málo, abych si troufl vynášet takové soudy, nicméně na to, že jde o celovečerní hraný debut, se člověk dočká velmi kvalitní podívané. O důležitosti zobrazování ústředního tématu asi netřeba polemizovat, spíš jde o zpracování. A v tom je Špina hodně silná. Snaží se o co největší autenticitu, uvěřitelnost. A je pravda, že ona realičnost se tu nemíjí účinkem, právě naopak. Mohou za to hlavně herecké výkony a snaha nic nepřikrášlovat (zejména život v „léčebně“). A pak je tu samozřejmě hlavní hrdinka, ke které si krom přirozené lítosti není jednoduché najít cestu (pokud člověk sám nezažil něco podobného co ona), ale o to zajímavější pak to úsilí o vcítění se je. Každopádně jde o hodně těžkou „deku“, která v člověku ještě nějakou tu chvíli rezonuje. Bude zajímavé sledovat, s čím Nvotová přijde příště. Protentokrát to budou solidní 4*, a to i přes ten ne úplně uspokojivý konec a scénu s posilovnou, která se příliš nepodařila. (17.12.2017)

No, film a reakcie naňho vyvolávajú na Slovensku veľkú diskusiu, povedzme že nie tak mohutnú ako pri Únose, ale predsa. Proste keď Slováci idú raz za rok na sk film a ten je o niečom, tak to vyvolá diskusiu. O kvalite týchto diskusií nechcem diskutovať. Špina ma nakoniec príjemne prekvapila, ale skôr jej herci, ako scenáristka a režisérka. Vďaka hercom som sa do filmu takpovediac dostal, vďaka scenáristke som nepochopil niektoré dôležité motivácie postáv. Prečo Robo znásilňuje študentky, keď zrejme môže ísť na dízu a nejaké mláďa si odchytiť, alebo klátiť učiteľský zbor? Ako to, že sa nebojí Leninho potenciálneho obvinenia a dokonca chodí k nim domov? Prečo Lena mlčí? Prečo nám to scenár neobjasní? Prečo by som si mal študovať o tom, čo žena cíti po takomto hroznom čine a nedozviem sa to po trištvrte hodine filmu, odohrávajúcej sa na psychiatrii? No a ak má niekto pocit, že Nvotová chce nejak riešiť sk zdravotníctvo, tak...no tak sa mýli. (03.07.2017)

Je samozřejmě důležité upozorňovat na tak společensky závažná témata, film mladé Nvotové navíc rozhodně nepůsobí jako jen tak nějaký absolventský snímek a svým řemeslným zpracováním rozhodně dosahuje kvalit plnohodnotné celovečerní produkce. Problém jsem už ale měla s jistou nevěrohodností samotného znásilnění (opravdu by nekřičela, když je vedlejší místnost plná lidí?) i s přístupem terapeutů v léčebně. (28.01.2018)

Formanov PRELET po Slovensky a trochu inak. Silná atmosféra, ktorá ma pohltila. Absolútna ignorácia a nezáujem personálu psychiatrickej liečebne bol zobrazený verne (o tom tu ale nie). Práca s nehercami a slovnik dnešnej Slovenskej mládeže. Autenticita filmu pre mňa na 100%. Pre mňa osobne najlepší Slovenský počin tohto roka. P.S. Keby malo Slovensko oskara, dal by som ho za hlavnú rolu Morávkovej a za vedľajšiu Holubářovi (ktorý bol úžasný aj napriek ojedinelejšiemu výskytu) (13.12.2017)