Špína

SPOILERy: Pocitovo podobné ako Speak, alebo On the Edge, žánrovo pripomínajúce viac to prvé. Tak trochu môj srdcový subžáner. Vyjazdené kolaje, s pár nejednoznačnosťami (ako vlastne bolo s Leninou spolubývajúcou na psychiatrii a jej otcom? Ako dopadla pomsta, ak vôbec dopadla? Ako dopadol Jakab? Ako dopadne Lena a jej sexuálny život, a bude ešte vôbec nejaký?) a ony už len tie nejednoznačnosti ako také sú často dôkazom remeselnej vyzretosti tvorcu. Tu ich je viac; niektoré sa dajú čakať, niektoré by ste čakali inak, ďalšie jednoducho len tak vyplynú z rozprávania a ani raz nepôsobia na príbeh našróbované násilne a pre efekt. Podobné je to s dialógmi a tým pádom aj hercami. Konečne je tu tvorca, ktorý dokáže zrežírovať niekoľkominútovú scénu s mladými, prakticky neznámymi herečkami, plnú fráz typu "Ty si piča, ty kokos," aby to nielen nepôsobilo smiešne či trápne, ale reálne, zo života, mrazivo. 4krát som mal zimomriavky; pri scéne samovraždy na psychiatrii, elektrošokoch, prezretí a spomínanej hádke. So všetkou úctou k niektorým našim tvorcom, zimomriavky som mal v slovenskom filme naposledy pri Obchode na korze. 90% s doslovným opakom toho, čo som písal v komentári k Môj pes Killer: Presne týmto smerom by sa slovenský film uberať mal. (26.12.2017)

„Aj tak ti nikto nebude veriť.“ Na slova o „potatění“ je asi nejspíš brzo, navíc jsem toho od Juraje Nvoty viděl příliš málo, abych si troufl vynášet takové soudy, nicméně na to, že jde o celovečerní hraný debut, se člověk dočká velmi kvalitní podívané. O důležitosti zobrazování ústředního tématu asi netřeba polemizovat, spíš jde o zpracování. A v tom je Špina hodně silná. Snaží se o co největší autenticitu, uvěřitelnost. A je pravda, že ona realičnost se tu nemíjí účinkem, právě naopak. Mohou za to hlavně herecké výkony a snaha nic nepřikrášlovat (zejména život v „léčebně“). A pak je tu samozřejmě hlavní hrdinka, ke které si krom přirozené lítosti není jednoduché najít cestu (pokud člověk sám nezažil něco podobného co ona), ale o to zajímavější pak to úsilí o vcítění se je. Každopádně jde o hodně těžkou „deku“, která v člověku ještě nějakou tu chvíli rezonuje. Bude zajímavé sledovat, s čím Nvotová přijde příště. Protentokrát to budou solidní 4*, a to i přes ten ne úplně uspokojivý konec a scénu s posilovnou, která se příliš nepodařila. (17.12.2017)

Trvá to jen několik desítek vteřin, osudovou událost si ovšem dívka ponese v myšlenkách měsíce, roky, navždy. Důvěřovala mu. Celá rodina mu věřila. Ona nyní mlčí, nikomu se nesvěří, stud a pocit pošpinění jsou proti. V hlavě se jí toho točí nespočet, neví, kudy kam. Volí razantní cestu. Jenže po neúspěšné sebevraždě končí v psychiatrické léčebně pro mladistvé. Jenže psychické zotavování potrvá sakra dlouho. Odvážná Dominika Morávková-Zeleníková hraje na jedničku. I beze slov. Dokonale na sebe upozornila už v Pirku, které se předvedlo coby překvapivě vyzrálé autentické a depresivní drama. Debutující Tereza Nvotová si šlape vlastní cestu a nepříjemných ženských témat se nebojí. Své dítko ladí do nevýrazného a tlumeného, ostrého jazyka náctiletých se naopak nebojí. Potěší i výkony mladých ztracených duší, z míry vyvede morálka v samotném zařízení pro mládež a všeobecná neschopnost systému. Tempo je kolísavé, pár scénáristických nedohmatů by se našlo, ovšem útrapy dospívající hrdinky se k divákům spolehlivě dostanou, což, předpokládám, bylo tím stěžejním. Tři až čtyři. (11.12.2017)

SPOILER! Myslím, že som bol dnes svedkom posunu slovenskej kinematografie na úroveň ostatných krajín V4. Vyzreté, prepracované a strhujúce spracovanie zaujímavej témy. Nevadí, že dialógy šušťali papierom. Oceňujem, že sa film celý čas zameral len na prežívanie Leny a nie aj na toho chlapa. To by asi oslabilo drvivý emocionálny účinok príbehu na diváka. Asi to mali nazvať "Do pi.e", lebo toto slovné spojenie sa tam opakuje snaď 100x. Dodáva to autenticitu a vystihuje bezvýchodiskovosť situácie. Až dnes som si na plno uvedomil, aká je Bratislava nevľúdna. (22.06.2017)

Scenár stojí na veľmi jednoduchých základoch ( mlčanlivosť Leny) vzťahy v rodine, samotný akt znásilnenia, ktorý je vykonaný za veľmi odvážnych podmienok ( chápem tomu, že narušenie niečoho čo vnímame, ako domov je tu dôležité pre vývin postavy, ale predsa len). Ale aj napriek tomu je to herecký na veľmi vysokej úrovni a režijne si je Tereza veľmi istá tým, čo chce povedať a ako to chce povedať. Film vďaka tomu funguje a núti k zamysleniu. Často vyčítam slovenským filmom chladnosť a neschopnosť preniknúť do postáv. Tereze sa to darí.Nie vždy, ale rozhodne viac, než by som od takéhoto filmu čakal. Nie je to dokonalý film, ale je to dôležitý film. Nie len témou, ale aj tým, že prekračuje hranice. Pôsobí európsky a aj napriek množstvu vulgarizmov vyspelo. (16.01.2018)