Pad Italije
The Fall of Italy
Pád Talianska
Obsahy(2)
Porážka Itálie v roce 1943 a odchod italských okupantů vyústil v paniku, krvavé střety, krutosti a pomsty. V malém rybářském městě na ostrově Šolta v chorvatské Dalmácii popraví partyzánský velitel Davorin svého přítele a spolubojovníka Nika s jeho milenkou Krasnou, neboť ta kolaboruje s Italy a oba se dle názoru strany chovají nemorálně. Davorin si vezme za ženu krásnou Veroniku, dceru tamního boháče a zrádce. Poblouzněn manželským životem podcení riziko napadení, a tak se po kapitulaci Itálie na ostrově vylodí nacisté s chorvatskými ustašovci, srbští četníci a nakonec i Čerkesové. Ti všichni brutálně terorizují ostrovany, pro které jsou partyzáni jedinou nadějí... Film Pád Itálie volně navazuje na slavnou Okupaci ve 26 obrazech, kterou Zafranovićova válečná trilogie začala. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
Vesničané a občanská válka v Jugoslávii, respektive v Chorvatsku. Jednou to jsou Němci, kdo je ohrožují, potom partyzáni, ustašovci, srbští četníci, bělogvardějci a nakonec komunisté. Před nikým nejsou v bezpečí, vždycky to odnesou nevinní lidé. No, nevinní. I mezi vesničany se najde odporná lůza. A taky zrádce. Na osudu velitele komunistických partyzánů je popsána celá tragédie, jakou přinesla nejen druhá světová válka, ale i dění po ní. Dění, o kterém se moc nemluví, nepíše, netočí filmy. Proč? Protože je asi těžké vybrat kladného hrdinu, kterému by divák uvěřil. Nikdo totiž nebyl bez viny, a tak tomu bude i v naší historii. Za tuto otevřenou zpověď dávám plný počet. ()
Z doby před více než 20 lety, kdy jsem Zafranovićovu trilogii zhlédl poprvé, jsem si pamatoval, že prostřední díl trilogie ve mně narozdíl od zbylých dvou dílů vyvolával nemalé rozpaky a přišel mi jednoznačně nejslabší. Návrat k Zafranovićově tvorbě mě přesvědčil o tom, že jsem se nemýlil. Zafranović si tady ukousl víc, než byl schopný strávit. Scénář není tak sevřený a působivý jako v případě Okupace a záměr vylíčit osudy charismatického a přesvědčeného stoupence revoluce, jehož zkázu nakonec vedle vlastní pýchy způsobí ideologie, za kterou bojoval, a blízcí spolubojovníci, je daleko přesvědčivějším způsobem zpracován ve Večerních zvonech. Ze všeho nejvíc ale Zafranovićovi škodí to, co spolehlivě potápí filmy Juraje Jakubiska z posledních dvou dekád. Tzn. určitý druh pozérství a zahleděnosti do sebe sama. Prapodivné postavy a scény typu příjezdu četnických pirátů, kteří jako by vypadli z nějakého bláznivého hollywoodského fantasy filmu na jadranský ostrov, nebo feliniovsky zobrazený velitel italské posádky, to všechno nepůsobí přesvědčivě, jsou to umělé a rušivé prvky, které jenom matou diváka a rozmělňují dramatický náboj snímku. Každopádně jde ale o velkou roli pro legendu polské kinematografie Daniela Olbrychskiho. Pád Itálie funguje částečně na bázi jednotlivých působivých scén, které často využívají romantickou scenérii Dalmátských ostrovů nebo šokují typicky balkánsky pojatým brutálním násilím, rozhodně ale ne jako komplexní výpověď o své zemi a době, ani jako strhující lidský příběh. Celkový dojem: 45 %. ()
Film bořící mýty o hodných odbojářích a zlých okupantech. Na svou dobu odvážně kritizuje stranický dogmatismus komunistických partizánů a jejich pohled na svět určovaný "třídním postojem". Zafranovičovi se zde podařilo ukázat složitost tehdejší politické situace v okupované Jugoslávii, kdy proti sobě stály nejen cizí a domácí vojenské jednotky, ale často i členové jedné rodiny. Jestliže v "Okupaci v 26 obrazech" režisér s šokující otevřeností předvedl zvěrskou brutalitu ustašovců, v "Pádu Itálie" se podobným způsobem vyrovnal s řáděním srbských četniků a bělogvardějských kozáckých jednotek. ()
Přiznávám se, že jsem tento snímek absolutně nepobírala. Z polospánku mně probíraly pouze výroky jako: Bůh stvořil nebe, ďábel stvořil peklo, Bůh stvořil muže, ďábel stvořil ženu, Bůh stvořil ovci, ďábel stvořil kozu, Bůh stvořil dobrotu, ďábel stvořil zášť. A ta puška tady (na oltáři) bude místo svíčky - nějak podobně to tam zaznělo. ()
Asi takýmto spôsobom by sa mala každá európska krajina vysporiadavať so svojou históriou počas druhej svetovej vojny. Zafranovič snáď ešte lepšie ako Mallick vystihol kontrast krásnej prírody a ľudského zverstva (zvieratá mi snáď prepáčia). Jeden z najextrémnejších násilných filmov založených na skutočných udalostiach, aké boli natočené. Ambivalentné postavy, alebo skôr zlé ako dobré, divák nevie, s kým sa má ztotožniť, hlavná a aj vedľajšie postavy mu svojim konaním bránia v ztotožnení sa s nimi. Kedy sa podobného neprikrášleného a nenablýskaného filmu z dôb druhej svetovej vojny dočkáme u nás a v Čechách? Možno aj Olbrychského životná úloha, ktorého si tak priraďujem k najobľúbenejším hercom. O triedu lepšie, ako prvá časť voľnej trilógie. ()
Reklama