Potopa

Skutočne impozantný zážitok. Skvostne vystavaný príbeh (pri takej predlohe by bolo hriechom čokoľvek iné), tradične kvalitná Hoffmanova réžia, presvedčivo špinavá dobová atmosféra (kostýmy a rekvizity bez chybičky) a hlavne výborne napísaná hlavná postava, ktorá sa značne vymyká "západným" superkladným rytierom maraisovského typu. Herecký výkon Olbrychského už dnes pôsobí trochu teatrálne a "prepálene", ale aj tak je obdivuhodný a k takej rozporuplnej postave sa vlastne dokonale hodí. Pre milovníkov historických filmov nutnosť. Pozrel som si ten 4,5-hodinový kolos na jeden záťah a ani sekundu som sa nenudil. (08.12.2008)

Teda, to jsem koukal. Poláci vážně umí (nebo uměli). Kmitic byla perfektní nejednoznačná postava. Přerod z toho hajzlíka do velkého hrdiny byl dobře zahraný atd. Mohl bych pět chválu na všechno možné, ale omezím se na scénu, při které mi zamrazilo. "Chlapci, odpusťte mi mé hříchy." "Odpouštíme. I vy nám, táto, odpusťte." Odpouštím." Následuje krátká bitka, v níž všichni tři zemřou. (09.03.2009)

Přímo dechberoucí převedení Sienkiewiczova románu na filmové plátno, jehož atmosféra z filmu přímo sálá. Krev je krvavá, šavle rezaté, všude bláto a sníh. Tohle se dnes už bohužel netočí. Bez digitriků a hyperakční kamery se zřejmě neobejdem. Navíc s výtečnou hlavní postavou - plukovníkem Ondřejem Kmiticem, který není neprůstřelnou snůškou všech ctností, ale obyčejným zranitelným chlápkem s množstvím mušek a much ve výborném podání Daniela Olbrychského. (10.12.2008)

Jerzy Hoffman a jeho legendární zpracování ještě legendárnější románové trilogie Henryka Sienkiewicze. Je škoda, že se takové historické skvosty netočily i u nás, když to Poláci zvládli s takovou bravurou, že se směle mohli měřit s hollywoodskou velkoprodukcí, ba ji i v mnohém předčit (no možná Vávrova husitská trilogie se tomuto dílu alespoň velmi nesměle přibližuje). Rozsáhlý druhý román z trilogie o polských dějinách by bylo těžké vměstnat do filmu se standardní stopáží, a tak vznikl nákladný pětihodinový snímek s obrovskou výpravou. Výsledek stojí za to a jako kdysi vášnivý obdivovatel a čtenář Sienkiewiczových knih, nemohu než uznale pokývat hlavou - duch psaného se velmi věrně podařilo přenést na plátno a z kdysi zapáleného čtenáře se stal nyní zapálený divák... (07.08.2009)

Polská kinematografie se koncem 60. a počátkem 70. let vyznačovala především výpravnými historickými eposy. Potopa mezi nimi zaujala jedno z nejpřednějších míst, a zcela po právu. Výborné herecké výkony, skvělá práce s kamerou, realisticky zobrazované bitvy, hold, tehdy to ještě polským filmařům šlo. (03.04.2003)