Gauguin

Vincent Cassel jako malíř Paul Gauguin během svého pobytu na Tahiti - podle jeho obrazů, které jsou plné barevné exotiky s nahými domorodkami jsem čekal něco pozitivního, ale dostala se mi depka o zoufalcovi, který do Polynézie utekl v domnění, že tam nebude potřebovat prachy jako v civilizaci a bude se stoprocentně věnovat jen umění. ale kapku narazí na realitu. (14.10.2020)

Stejně jako před tímto snímkem viděnou Nejtemnější hodinu, považuji Gauguina za příjemné historicky životopisné dílo, které toho zas až tolik nabídnout nemohlo, protože se v něm nemělo moc co dít. Bylo ale zajímavé sledovat život jak jinak, než dříve zavrhnovaného umělce a jeho strasti. Pro milovníky umění určitě super zážitek, já uděluji hezký průměr. (16.08.2018)

Pomalé melancholické dílko mající velké plus v atraktivní lokaci Tahiti a skvělého výkonu Vincenta, jeho Gaugain byl perfektně problematický, tu nejistý, tu zuřivý tu štastný tu ne, radost na ty jeho emoce koukat. Jen z tohoto filmu vychází jeho obraz dost negativně, zvláště třeba ve vztahu k jeho početné rodince, o to víc jsem byl překvapen když jsem si na Wiki přečetl že to bylo spíše naopak a jeho manželka zvesela utrácela jeho nemalé peníze a když dostal padáka okamžitě vzala roha i s dětma.....no nejen u nás je to někdy s pravdivostí a přesností u autobiografických filmů ošemetné. Jinak ale krásný film a kdyby někdo z jeho vrstevníků tušil jaký budou v dnešní době lidi utrácet za jeho obrazy obrovský prachy....ty jejich obličeje bych chtěl vidět :-) (04.08.2018)

Slibný námět i počáteční vtažení do děje a částečně i mysli posmrtně velebeného umělce velmi rychle ztratí tempo a vůči divákovi se nekompromisně mění v zoufale natahovanou, monotónní, milostně dramatickou epizodku z jeho života. Společně s barvami a štětci si Gauguin do brašny z Francie přibírá také existenční marnost a životní lopocení, což v tehdejší francouzské kolonii, kde padají veškeré jazykové bariéry, dostává jen jiný, tentokrát exotický nádech. Očekávaný obraz umělcovi svobodomyslnosti, rozhodnosti nechat vše na přírodě a okamžiku, který právě prožívám, vyčistit svou mysl, načerpat inspiraci, energii a pochopit, proč má vlastně zítra cenu opět vstát a žít, se nekoná. Ano, předloha, v tomto případě sám život, je jasná, ale proč věnovat celý film tomu krátkému životnímu období, přičemž velmi povedený začátek byl odbyt v několika málo minutách a zbytek jeho života ledabyle zařadit do titulkového dovětku? Velmi dobrá hudba a režie, jinak pro mě dost slabé. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. (29.05.2018)

Gauguin je takovým typickým festivalovým filmem. Namísto příběhu tu máme poetickou koláž z Gauguinova života na Tahiti. Jeho pobyt na exotickém ostrově není pojat vůbec romanticky, nejsou tu žádné působivé scenérie nebo dlouhé záběry na přírodu a divoké domorodky, jako zdroj inspirace. Celý obraz je spíš posmutnělí, lehce melancholický, jako opuštěné letovisko po letní sezóně. Casselův malíř nemá mnoho sil, je křehký duševně i fyzicky a ať nepůsobí jako egoistický bohém, stejně myslí převážně na sebe (raději barvy a plátno než nakrmit a obléct ženu). Gaugein je tu vyobrazen jako niterný člověk, který chce malovat, ale není schopen ničeho jiného - pracovat, starat se o rodinu. A ač se film příliš nedrží faktů, je v mnoha ohledech přínosný. Pomalu plynoucí (ne)děj do kulis Tahiti zapadl výborně. (07.06.2018)