Gauguin

Takhle nějak by možná chtěla Mette Gauguinová, aby byl její manžel zobrazovám. Nevyznívá to totiž ve výsledku pro jejich rodinu jako až tak hrozná ostuda. Egoistický syfilitik s víc než jen sklony k pedofilii (a malířský génius, samozřejmě, to zase ne že ne) tu působí jako něžný romantik a mučedník, který obětoval šťastný rodinný život, aby dal lidstvu své výtvarné dílo. Po přečtení jeho biografie od D. Sweetmana můj dojem z filmu trochu opadl, protože to zjevně není příliš věrný Gauguinův portrét. Jinak je to ale moc pěkný. (16.05.2018)

Stejně jako před tímto snímkem viděnou Nejtemnější hodinu, považuji Gauguina za příjemné historicky životopisné dílo, které toho zas až tolik nabídnout nemohlo, protože se v něm nemělo moc co dít. Bylo ale zajímavé sledovat život jak jinak, než dříve zavrhnovaného umělce a jeho strasti. Pro milovníky umění určitě super zážitek, já uděluji hezký průměr. (16.08.2018)

Žádné zlaté nugety, interes, aplaus salonní. Plně naturalizovaný. Gigant zaměřený na tiché gongy. Garant tahů, křivolaké romantiky, volného vlnění, naplnění (ne)existence geniem loci. Sukovitý dandy intermezz, bez obav o barvy dní, vzruch nepoznaných koutů. Oči pro plenér. Zemi perel, "granátové jablko v limetkovém závoji." (07.09.2024)

Nic víc, než že to byl bohémský malíř si o Paulu Gauguinovi nevybavuji, alespoň se nemusím nimrat v tom, nakolik se příběh držel pravdy (později se dočítám, že moc nedržel). Zfilmované období jeho života zachycuje opuštění rodiny a odjezd do exotické Polynésie. Díky lokalitě i melancholické hudbě je to film opravdu velmi krásný. Představa malování v míru a souladu s přírodou Gauguinovi sice kapsu ani žaludek nenaplnila, ale tahle revolta k jeho sebedestruktivnímu způsobu života asi patřila. Pomalé tempo vyprávění i absence dramatické linky mně naprosto vynahradily okouzlující barvy a výkon ztrhaného Vincenta Cassela. (13.05.2018)

Gauguin je takovým typickým festivalovým filmem. Namísto příběhu tu máme poetickou koláž z Gauguinova života na Tahiti. Jeho pobyt na exotickém ostrově není pojat vůbec romanticky, nejsou tu žádné působivé scenérie nebo dlouhé záběry na přírodu a divoké domorodky, jako zdroj inspirace. Celý obraz je spíš posmutnělí, lehce melancholický, jako opuštěné letovisko po letní sezóně. Casselův malíř nemá mnoho sil, je křehký duševně i fyzicky a ať nepůsobí jako egoistický bohém, stejně myslí převážně na sebe (raději barvy a plátno než nakrmit a obléct ženu). Gaugein je tu vyobrazen jako niterný člověk, který chce malovat, ale není schopen ničeho jiného - pracovat, starat se o rodinu. A ač se film příliš nedrží faktů, je v mnoha ohledech přínosný. Pomalu plynoucí (ne)děj do kulis Tahiti zapadl výborně. (07.06.2018)