Gauguin

Paráda.. Zatím nepřekonatelnou Gauguinovskou variací byl pro mě Sutherlandovský Wolf at the door, ale tohle se tomu s přehledem vyrovná (a v některých motivech i překonává). Tenhle první Gauguinův tahitský pobyt je citlivá studie o hledání divokosti, ztrátě nevinnosti, vášni, zkamání, nekonečném boji.. Člověka až bodne u srdce když Cassel, jen tak očima, prožívá chvilky bolestivé žárlivosti.. Žádná bezbřehá idyla se nekoná. I v krásách tahitské krajiny je romantika velmi pomíjivé zboží. Gauguin hladoví. Zdravotně to s ním jde od desíti k pěti. Z tuby vymačkává poslední mikrogramy barvy. A to filmaři nezmínili jeho nekonečné boje s místními úřady za práva domorodců.... Ideál asi bude pustit si tohle a hned na to navazující Wolf at the door.. Ještě aby někdo stejně kvalitně natočil Gauguinův druhý tahitský pobyt (ne, ta sračka s mladým Sutherlandem se fakt nepočítá) a budeme tu mít luxusní trilogii. (08.05.2018)

Potemnělá náladovka ovlivněná filmy Terence Malicka, která překvapivě poeticky pracuje s tahitskými kulisami - vypadají velmi ošuntěle a melancholicky - a s tváří i tělem Vincenta Cassela, který od prvního záběru vypadá, že v tom dalším umře. Scénář pracuje s vynechávkami a nedořečenostmi, ale občas voiceoverem čerpá z Gauginových dopisů ženě, což funguje spíš rozpačitě. Na poměry biopiců příjemně nedidaktické, byť jasně odvozené. (27.05.2017)

Příšerně nudná záležitost... Kdybych nebyl obeznámený s fakty, domníval bych se, že sledujeme příběh lásky a zrady mezi nějakým ztraceným francouzským dřevorubcem a tahitskou vesničankou, kteří volný čas tráví sexem a malováním. Tahitské období je pro Gauguina a jeho tvorbu stěžejní, nicméně pro všechny diváky znalé i neznalé by určitě bylo prospěšnější nahlédnout i trochu do jeho předchozího života, přátelství s Van Goghem atd. Cassel standardně podává slušný výkon a namaskovaný je uvěřitelně. Celkově ovšem zklamání. (10.12.2019)

Gauguin je takovým typickým festivalovým filmem. Namísto příběhu tu máme poetickou koláž z Gauguinova života na Tahiti. Jeho pobyt na exotickém ostrově není pojat vůbec romanticky, nejsou tu žádné působivé scenérie nebo dlouhé záběry na přírodu a divoké domorodky, jako zdroj inspirace. Celý obraz je spíš posmutnělí, lehce melancholický, jako opuštěné letovisko po letní sezóně. Casselův malíř nemá mnoho sil, je křehký duševně i fyzicky a ať nepůsobí jako egoistický bohém, stejně myslí převážně na sebe (raději barvy a plátno než nakrmit a obléct ženu). Gaugein je tu vyobrazen jako niterný člověk, který chce malovat, ale není schopen ničeho jiného - pracovat, starat se o rodinu. A ač se film příliš nedrží faktů, je v mnoha ohledech přínosný. Pomalu plynoucí (ne)děj do kulis Tahiti zapadl výborně. (07.06.2018)

Pomalé melancholické dílko mající velké plus v atraktivní lokaci Tahiti a skvělého výkonu Vincenta, jeho Gaugain byl perfektně problematický, tu nejistý, tu zuřivý tu štastný tu ne, radost na ty jeho emoce koukat. Jen z tohoto filmu vychází jeho obraz dost negativně, zvláště třeba ve vztahu k jeho početné rodince, o to víc jsem byl překvapen když jsem si na Wiki přečetl že to bylo spíše naopak a jeho manželka zvesela utrácela jeho nemalé peníze a když dostal padáka okamžitě vzala roha i s dětma.....no nejen u nás je to někdy s pravdivostí a přesností u autobiografických filmů ošemetné. Jinak ale krásný film a kdyby někdo z jeho vrstevníků tušil jaký budou v dnešní době lidi utrácet za jeho obrazy obrovský prachy....ty jejich obličeje bych chtěl vidět :-) (04.08.2018)