Lidé z metra

Tři naivní budovatelské příběhy, které dokážou zaujmout nejvíce asi historickými záběry ze stavby metra. Nicméně Jirešovi se podařilo vykouzlit i pár obyčejných hezkých záběrů, které nevyznívají absurdně (oproti třeba vypjaté psychologické scéně u bagru) a ačkoliv závěrečné titulky podbarvuje vznosná hudba, jako by končilo velkolepé historické drama ze starého Říma, dá se to přehlédnout a bez újmy strávit. (28.01.2009)

Film mě zaujal jen tím, jak je nepřirozený. Jak si lidi notují, jak se jeden zajímá o druhého, a přece to nejde do absurdna, čímž by se to stalo komickým....Film ale odpovídá pokusu doby - vylepšovat lidi, které ale v reálném životě člověk sotva potká...Časem mě to celé začalo nudit a ba co víc, bylo mi ze sledování tohoto filmu špatně. Napadá mě, že je to i výzva. Zkusit ho vidět znovu a jen ať si mé psyché zvyká, ať tou hrůzou projde znovu, aby byl odolnější na podobné filmy, kterých je víc než dost...Za klad považuji, že je z českého prostředí, pro české diváky, kteří ale příliš těmhle filmům nehodují. (17.10.2011)

Nedobrovolná budovatelská úlitba tehdejšímu komunistickému zřízení. To muselo jistě pomlaskávat blahem. Nicméně, výstavba metra byla hezky zmapovaná. Kdyby se takhle točilo o Blance, tak to bude jasná komedie roku. Myslela jsem si, že špatně slyším, když promluvila Jitka Molavcová. Co to bylo za nápad ji nadabovat? Některé záběry Prahy byly zajímavé. Každá doba si holt žádá své. S tím se bohužel nedá nic dělat. (27.07.2016)

Dělí se o centrální triádu, při níž: A) obrodí myrtu, B) mře marné, C) namane se k maně, málem mamu mamonář.  Propadnuvší výrazu tras. Popadnou téma pražské, pod nohama strády. "Člověka ve stanici nitra." Metropolitní meteority dění. V prašném "provazišti" důlků a jam. Meritu osobních metálů. Těm zatleskat. (07.05.2024)

Z celého filmu mě zaujala tak maximálně Molavcová. Mně už od dětství byla hodně odporná, kvůli svému afektovanému chování, mluvě, grimasám apod. A vida, v tomhle filmu se chovala, tvářila a mluvila normálně, a najednou člověk zjistí, že je (byla) to moc hezká ženská. A už si neťuká na čelo, když se dozví, že v šedesátých letech soutěžila o miss. Zkrátka, jak vidno, i sebevětší fyzická krása může být zničena tím, že se člověk chová jak pako, a Molavcová by měla proklínat Suchého, že jí dotáhnul do Semaforu a donutil neustále se pitvořit. (31.01.2018)