Lidé z metra

Povídkový film o metru či přesně o lidech co se o jeho výstavbu postarali. V jedné povídce starý chlap co vymyslí zlepšovák na stěhování jakéhosi jeřábu a v metru nakonec i umře. Pak je tu zase mladý bagrista co objeví náký starý mince a musí se zastavit práce, aby památkáři mohli místo prozkoumat. Bagrista se snaží něco z penízu vytěžit nechce se mu moc dělat, ale nakonec se ještě rád vrací do práce. Ps - já se divím, že se na ten nález nevykašlou a nezahrabou to , přece plán pětiletky je víc než náký historický předmět aspoň v té době mě to tak přišlo. (02.02.2010)

"Vono to jede..." Metro na trase C možná jede, do toho hřmí a burácí Fišerova hudba, ale jinak tedy fakt nevím... Ještě zajímavá je Jitka Molavcová v první povídce "Privátní demolice" a Jaromír Hanzlík ve své tehdy asi typické poloze jakéhosi Don Juana v povídce třetí "Chebský fenik". Ale jinak je to celé takové šedivé, jak z nějakých budovatelských filmů z padesátých let. Výbornou kulisu tomu ale dává Fišerova hudba se zajímavými  kontrasty mezi hudbou s údery tympánů při "budovatelských" scénách ze stavby metra a jímavou hudbou z "romantických" scén. (24.02.2023)

Nedobrovolná budovatelská úlitba tehdejšímu komunistickému zřízení. To muselo jistě pomlaskávat blahem. Nicméně, výstavba metra byla hezky zmapovaná. Kdyby se takhle točilo o Blance, tak to bude jasná komedie roku. Myslela jsem si, že špatně slyším, když promluvila Jitka Molavcová. Co to bylo za nápad ji nadabovat? Některé záběry Prahy byly zajímavé. Každá doba si holt žádá své. S tím se bohužel nedá nic dělat. (27.07.2016)

Dělí se o centrální triádu, při níž: A) obrodí myrtu, B) mře marné, C) namane se k maně, málem mamu mamonář.  Propadnuvší výrazu tras. Popadnou téma pražské, pod nohama strády. "Člověka ve stanici nitra." Metropolitní meteority dění. V prašném "provazišti" důlků a jam. Meritu osobních metálů. Těm zatleskat. (07.05.2024)

Úlet ze sedmdesátejch, jehož jediným kladem je možnost podívat se jak se budovalo Céčko. Nic proti inženýrům co metro prodloužili o další stanice. Klobouk dolů před těmi všemi, ale bohužel tohle dílko mělo sloužit hlavně jako ovace režimu co dokázal.. Snímek je složen ze tří povídek a vše už tu bylo řečeno. V první pubescentně knírkatý Vyskočil ukecává mladou Molavcovou aby se k němu vrátila po rozvodu a mezitím svařuje cosi v tunelech, ve druhé Záhorský když stavba nejede podle plánu vymyslí s Peškem a Řehořem zlepšovák, že razící štít který se běžně před vytažením rozebírá nerozeberou, ale vyndaj v celku čímž ušetří měsíc a doženou plán. To se jim povede, ale Záhorského z uspokojení klepne pepka a tak se na převoz razícího štítu dívá z připíchnutého parte na stavební buňce... Ve třetí flákač bagrista Hanzlík honí baby tak dlouho až okouzlí jednu ze Spořky. Přitom ale nasere mistra, které ho pak taky okouzlí a on jej po vyhazovu znovu pustí k Poclainu..... Nakonec se oba mladí hrdinové (Vyskočil a Hanzlík) svezou i se svými slečnami při zkušební jízdě, kde jsou Pešek, Řehoř a další hrdinové z filmu. Cestuje se z Vyšehradu (Gottwaldova) na Florenc (Sokolovskou), hraje dechovka atd... a rovnou říkám pche už vidím jak nějakej bagrák a svářeč jsou puštěni na papalášskou akcičku i s jejich drahými polovičkami.... Na Záhorského se nezapomnělo, opět je mu věnován záběr na jeho parte (teď již ošplíchané blátem dále se ženoucí stavby)... Někoho z komentujících možná dojal zvuk symfonického orchestru při ražbě tunelů či dunivé tympány při převozu štítu a pohledu na staveniště... Mně ta hudba přišla dost psycho, čemuž kralovaly elektrické tóny synťáku při začátku filmu v úvodním pohledu na oranžové světlo blikajícího semaforu. Mně zbývá než si povzdechnout... tak tohle natočil režisér Valérie a týdne divů (1970). Nutno dodat, že jistě ne s nadšením a jistě né dobrovolně..... Dva Feniky. * * (30.09.2012)