Mladý muž a bílá velryba

Film trpí (pro mě) značnými nesympatiemi, jež vzbuzují dvě hlavní mužské postavy, a taky hudbou, kterou se Štaidl snažil stylizovat do Stivínovských tónů á la Jako jed apod, jenže po celý film bylo stále více jasné, že je to jen kováříček. Psychologické profily postav byly vykresleny celkem srozumitelně, avšak postrádal jsem překvapení, zvrat a vývoj. Páralovy knížky mají neopakovatelnou atmosféru, která se dá asi ve filmu navodit jen výjimečně, to bych tedy neměl za hlavní výtku. Tou by bylo, že to atmosféru nemělo celkem žádnou, tj. ani tu Páralovskou, ani žádnou jinou, originální, kterou by tomu třeba někdo vtiskl. (27.04.2013)

Nešťastně obsazená adaptace románu Vladimíra Párala selhává především na dvojici mladých herců. – Od samého počátku jsem měl pocit, že Vyskočil dostal od režiséra instrukci „buď jako Cupák zamlada“ a vzešla z toho hrozná karikatura mládí. Mezi řádky jeho ubohého herectví lze sice časem vyčíst, co v tom hořkém setkání čtyř různě zaměřených vektorů-osudů reprezentuje, ale herecky nepřesvědčuje o ničem – a bezprostřední dojem je tedy kalný. Cupák září, ale v polaritě, kterou by měl se svým mladým před-obrazem vytvořit, chybí právě onen mladý protipól, a osamělost jeho postavy se tak stává absolutní, až nelidskou, a zastiňuje i obě herečky. O postavě, kterou ztvárnila Adamovská, lze říci jen, že jí to většinou moc sluší, ale jinak je zcela necelistvá: v každém okamžiku mění s výrazem i identitu. Jasná a ztotožnitelná by bývala mohla vzhledem k „sophisticated lady“ Jany Brejchové působit jako dospívající dítě – a nechat v chladné tváři své starší kolegyně vyvstat nenaplněné mateřské rysy. (28.12.2021)

Jeden z filmů, který se mi kupodivu líbí navzdory problematické předloze. Film s příjemnou hudbou, fajn exteriéry, výborně namíchanými herci... ale s páralovským stylem jsem prostě vždycky měl problém, jeho psaní mi přjde tak ulepeně osmdesátkově naplzlé, já vím, že to je odraz doby, já to chápu, ale nelíbí se mi to. Zde však výborný Cupák, Brejchová, Vyskočil i Adamovská (v tomto pořadí). Tady to malinké komediální drama z chemičky prostě dobře jede, má v sobě jogína (taky symbol určité doby) a přírodu a zlepšováky a patenty, lásku, sex a něžnosti... Je to prostě fajn film, navzdory tomu, že prvotním impulzem k němu je páralovská poetika, která mi nesedí. Divné, ale je to tak. (18.03.2020)

Nebýt toho konce, který mi přišel, že autor už netušil, jak to rozumně zakončit, tak se uchýlil k té nejprofláklejší scenáristické berličce, dal bych i čtyři hvězdy. Je zde spousta zajímavých myšlenek a náhledů na život - třeba že nejde ani tak o nalezení "velryby", ať pro nás v životě znamená cokoliv, ale že jde o tu cestu a hledání. Nebo že aby člověk žil, musí se vzdát rozkoší - tedy aby byl sám sebou, musí ukončit nefungující vztah. Postavy jsou povahově a psychologicky dobře postavené - stárnoucí a cynický Vik, který už jen hledá vyrovnanost mysli a štěstí, jež pro něho znamená třeba i jen chybějící protivenství, a nehodlá se znovu pálit, mladý Břeťa, který se naopak klidně spálí, jen když bude mít pocit, že žil naplno a cele, cynická Edita, která jen zneužívá chlapy pro své lepší postavení, protože zas tak schopná není, a její "žačka", mladičká konkubína, která se poprvé skutečně zamiluje... a pak i vedlejší postavy, které už jsou ale jen jednocharakterově postavené (hloupoučká sestřička, zamindrákovaná mrcha, osamělá a stárnoucí žena ze směny, moudrý převozník, spokojený s tím, co má...) Každý divák si v tom panoptiku může najít nějakou postavu, které fandit a u níž ho může překvapit její určitý přerod. Proto mi tak vadí konec, který se na celou tu solidně a precizně, po kouskách stavěnou psychologii zvysoka vykašlal a hodil nám sem profláklé deux ex machina, místo třeba Břeťova zklidnění a přesto přikývnutí životu. Ale co už. Jinak samozřejmě klady - Štaidlova hudba, kterou částečně zkopčil od Hapky, mladičká a sexy Adamovská (mám pocit, že svou postavu ani nehrála a že i jako herečka místo hraní sázela na své tělíčko), a takový trochu podraz na ty, kteří věděli, že Cupák je ve skutečnosti na chlapy (ta úvodní scéna mne hodně vyděsila, jestli nepůjde o avantgardní film o lásce dvou gayů, kteří prací v chemičce objeví svou sexuální orientaci - brr, naštěstí se nestalo, ale nejspíše to v dnešní době brzy někoho napadne), a potom má pro mě film kouzlo dětství a mládí, protože tahle chemička fungovala jen kousíček od skláren, kde jsem pobýval u své ústecké babičky s dědou, a všichni jsme se báli, kdy ta chemička vyletí do luftu jako tehdy jedna v Sovětském svazu a pozabíjí nás všechny v okruhu několika kilometrů. (26.04.2019)

Tak "Woody" to neni, ale film nenudi. Trosku retro zazitek. Samozreme vyborne zahrano...a jako bonus puvabna Zlata. :-) P.S.: Zdenka Blazka jsem mel radsi kdyz "chytal jedovate zmije", nez zde jako mentorujiciho prevoznika...ono je vubec zjevne, ze autori se urcite klisovitosti neboji ani v postavach, ani v dialozich. Pusobi to zvlastne. 4- (20.01.2014)