R.A.S.
R.A.S. - Nulla da segnalare
R.A.S.
Režie:
Yves BoissetKamera:
Jacques LoiseleuxHudba:
François de RoubaixHrají:
Jacques Spiesser, Jacques Villeret, Jacques Weber, Jean-François Balmer, Philippe Leroy, Jean-Pierre Castaldi, Henri Poirier, Jacques François (více)Obsahy(1)
R.A.S. ve francouzštině „rien a signaler“ znamená vojenské hlášení ve smyslu, že se nic zvláštního nestalo, nebo jinými slovy: nedošlo k žádné mimořádné události. V kontextu tohoto filmu je třeba mnoho událostí ve špinavé alžírské válce zamlčet, v zájmu státu, politiky i armády. Děj filmu se odehrává v roce 1956, kdy je třeba poslat do Alžíru další vojenské kontingenty k udržení koloniální nadvlády Francie. Na nádraží v Dreux je násilně potlačena demonstrace, která se snaží zabránit odjezdu vlaku se záložáky. Mezi těmi, kteří byli povoláni a nedobrovolně odjíždějí, jsou i Rémy March, Alain Charpentier a Raymond Dax. Směřují do tábora Ain Sour v Alžíru. Přestože jsou každý jiného politického vyznání – komunista, anarchista a tomu třetímu je to jedno, stanou se z nich v horkém písku, za neustálé vojenské buzerace a všudypřítomného nebezpečí přátelé na život a na smrt. Jedním z prvních úkolů je srovnat se zemí horskou vesnic. A po akci se do hlášení napíše: R.A.S... Jedna z vět, kterou vojáci uslyší a kterou musí neustále často opakovat, zní: „C’est la vie de château pourvu que ça dure“. V češtině ji znají i diváci, kteří film nikdy neviděli: „Žijem si jak na zámku, ať to trvá věčně!“ Toto rčení původně znamenalo skutečně bezstarostný život bohaté šlechty, ale později se v přeneseném významu užívalo ve francouzské armádě při mučení a brutální šikaně. (Česká televize)
(více)Recenze (31)
Bažanti jdou do boje v takový hodně depresivní a beznadějný verzi. Tenhle film neni ani tak o alžírský válce, ale spíš o válce několika málo jedinců proti systému a autoritám. Člověk jim držel palce, ať se jim na nějakou válku z vysoka vyserou, ať to všechno sabotujou, atd.... Ale když už se teda nechali do tý války naverbovat, tak to jejich další chování bylo spíš sebedestruktivní. Myšlenka v tom stylu, že protivník na mě střílí, ale já se teda radši nechám zastřelit, protože jsem komunista, mi přišla trochu divná. Ale celkově se jedná o zajímavej (anti)válečnej film z války, o který se toho zase tak moc nenatočilo. Může to směle konkurovat i filmům o válce ve Vietnamu. ()
Tenhle film nevidělo moc lidí, protože ho prakticky nikde nedávaj a ke stažení taky není. Jedna verze je akorát na Youtube, bohužel ve francouzštině. Tím pádem nejsem úplně schopen zhodnotit kvalitu dialogů, protože jsem jim nerozuměl. Zhodnotit se dá samotné ztvárnění války, neustálá buzerace od velitelů a bojové scény (kterých by tu rozhodně mohlo být víc). Celkově tedy 3*, až to někdy uvidím v češtině, třeba svůj pohled přehodnotím. ()
Málo francouzských filmařů reagovalo v průběhu let na dramatické události, které poznamenaly dlouholetý boj francouzské koloniální armády s osvobozeneckými jednotkami Afričanů v Alžíru koncem padesátých a počátkem šedesátých let a tady je jeden z těch nejlepších - dle mého. Scénář : Yves Boisset a Claude Veillot. Kamera : Jacques Loiseleux a Georges Pierre ()
Drsné válečné drama z dob Alžírské války, pradávno uvedeno i v českých normalizačních kinech - asi jako odstrašující příklad krutosti a násilí zlé imperialistické války... Matně si pamatuju, že zkratka R.A.S. znamenala ve vojáčtině při podávání hlášení cosi jako "Všechno vpořádku" nebo "Nic se nestalo" či tak nějak... Chtělo by se po cca třiceti letech vidět znovu... ()
Při vzpomínce na dávné vidění tohoto filmu mi připadá, že to byla taková francouzská variace na americké kritické filmy o Vietnamu, zde tedy v Alžírsku. Proto to taky v rámci "nastavování zrcadla" bylo toto drama z jedné špinavé války puštěno k nám (hlavní hrdina byl dokonce komunista, či co). Pamatuji si nějaké drsné scény (tehdy jako puberťákům nám to imponovalo) jako postřílení několika francouzských výsadkářů jejich vlastním spolubojovníkem, kterému přeskočilo z jejich krutosti. A obecněji byla oblíbená hláška "Máme se jak na zámku, ať to trvá věčně, máme se jak na zámku, děkujem' pane veliteli", kterou museli při dělání kliků v plné polní vykřikovat potrestaní vojáci. Tehdy byl účinek filmu mohutný, ale po tolika letech si netroufám hodnotit. ()
Galerie (9)
Photo © Productions de Tana
Reklama