Učitel tance

Film herecky nadupanej k prasknutí, tady snad hráli úplně všichni, koho si umím představit. 🤯 Režií precizní film, stejně tak hereckým výkonem Martina Dejdara. K pěti hvězdičkám mi snad chybí trošku střízlivější stopáž, protože mi to místy přišlo lehce táhlý. Umím si ale představit, že na Učitele tance budu jednou za čas koukat strašně rád. (01.09.2020)

Nenadchlo mě to, ale ani neurazilo. Martin Dejdar se na roli hodí a jeho výkon je výborný. Film jako celek je docela příjemný, ale stejně na mě působil průměrným dojmem. Líbilo se mi na něm, že je podán nesentimentálně; jenže možná právě to zapříčinilo určitou odtažitost postav, což mi přišlo docela líto, protože příběh mě tak nijak výrazně nezasáhl. (31.10.2011)

Na víc jak tři to nebude. Dejdar tu hraje fakt dobře, dobře i tančí, ale dějově to je prostě nijaké a nedokáže to tolik zaujmout. Mám snad jen takový drobný poznatek: Tam na začátku, když stojí před nemocnicí, je mimo záběr slyšet Dejdarův hlas, říkající: "Tady jsem strávil dva roky a kdo ví, jestli jsem je vůbec přežil." Což v souladu s koncem nedává smysl. Nebo že by to vyprávěl MOŽNÝ SPOILER ze svého druhé života KONEC MOŽNÉHO SPOILERU, o kterém se tam mluví? Nevím. Možná to vypráví tak, že v té nemocnici byl před tím, ale o tom taky není ani zmínka. No, rozebírat to tady podrobněji už nebudu, buď mi něco uniká, nebo jsem na něco přišel. Jo, a myšlenku filmu taky rozebírat nechci, to by bylo kontroverzní... Každopádně 3*, ačkoli slabé. (27.04.2018)

Devadesátá léta české kinematografii ještě přála a jedním z povedenějších filmů té doby je také Učitel tance. Příběh o nezlomnosti života i při vidině krátkodobé možnosti budoucích časů. Zhoubná nemoc ve střetu se životní vitalitou a neukojitelnou touhou po životě. V radostech a emocích hledání a nalézání tělesného i duševního štěstí. Beze strachu a puritánských morálních zábran. Konec může dorazit nečekaně brzy a veškerý možný čas lze využít k prožívání života v sebeobraně před odevzdáním se hrůzostrašnému Thanatovi. Život dokáže být krutý a osud nebývá spravedlivý, ale i v nelichotivé přítomnosti se lze občas zachytit života a radovat se z něj. Hlavní postavou odlehčené dramatické vzpoury života je mladý taneční mistr Richard Majer (zajímavý Martin Dejdar, jako malý Filip Truhlář), prahnoucí ze všech sil po krásách života. Kapitulaci neuznává a v bujarém vzývání prožívá každou možnou chvilku. Smíření je předzvěstí lišaje smrti, bolest je marností, a přesto je život lákavým prostředím, kde se zbraně přijímání nemají skládat dobrovolně bez snahy o boj. Hlavní ženskou postavou je vrchní sestra sanatoria pro souchotináře (dobrá Jana Hlaváčová), nekompromisní pedant nad dodržováním přísných léčebných řádů. I tvrdá vážnost dostává citlivějšího obrysu při vytrácení se života z mladého těla. Důležitou postavou je pacientka Lydie (zajímavá Barbora Kodetová), profesionální tanečnice s nezbytnou romantickou linkou a oslavou života. Výraznou postavou je Pardus (dobrý Radek Holub), pacient se zuřivě vybudovanou cestou spásy a nutného vykoupení přibližujícího se zmaru. Z dalších rolí: temperamentní autorita Richardova utváření pohledu na život v podobě energického dědečka (příjemný Miloš Kopecký), poskakující šašek sanatoria Venda Benda (Petr Vacek), ze strnulosti probuzený nesmělý pacient Pepa (zajímavý Kamil Halbich), bezprostřední a zamilovaná Miluška (příjemná Zuzana Bydžovská), zprvu opatrný a posléze vystrašeně za mámením naděje utíkající pan Mandlík (dobrý Stanislav Zindulka), shovívavý moudrý primář sanatoria (zajímavý Petr Pelzer), pohledná zdravotní sestra Áša (příjemná Zlata Adamovská). laskavá mladá zdravotní sestřička (Klára Jirsáková), nevybíravě cynický zřízenec Aloiz (dobrý Zdeněk Dušek), autoritativní lékař sanatoria Dr. Král (zajímavý Alexej Pyško), operovaný pacient s tíživým pocitem podvedení (dobrý Václav Vydra nejml.), hazardní hráč a pacient Maxa (příjemný Pavel Rímský), svérázná léčitelka s lehkomyslně bohémským pohledem na život Dotáhalová (dobrá Gabriela Wilhelmová), její nadšeně malující manžel (zajímavý Jiří Hálek), či nový pacient a mladý energický tanečník Olda Ondříček (Vladimír Míka s hlasem Ondřeje Vetchého). Filmová podoba díla citlivě přistupuje k vážnému tématu, podává důkaz o krásách života v touhách po ochutnávání radostí bez předsudků a bez falešného moralizování. Zdůrazňované prožívání je poselstvím. (22.03.2017)

Rok po jedné z nejlepších Dejdarových rolí v ŠAKALÍCH LÉTECH přichází jeho vrcholná role a je jí hodně hodně podobná. Opět hraje tanečníka, který odněkud přichází do neznámého kolektivu. Jen s tím rozdílem, že teď se film odehrává na konci 40. let, těsně po převzetí moci komunistickou mašinérií a místo ulice tančí v sanatoriu. Svým chováním a tím prostředím mi tak trošku připomínal malého českého Jacka Nickolsona z PŘELETU NAD KUKAČČÍM HNÍZDEM. Ale stejně si nemohu pomoct, že za takovou roli dostal českého lva za hlavní herecký výkon, což je de facto jeho jediné herecké ocenění. Mě se více líbil v Šakalích létech, kde byli i hezčí tance a písničky. Co se týče samotného filmu, tak je to taková poklidná podívaná, která spíše připomíná osobní vlak než rychlík. [5970. hodnocení, 118. komentář, 69%] (10.12.2020)