Valerie a týden divů

"To nic, to je jen visící muž." Trochu pohádky, trochu hororu, více fantasy, hromada surrealistického symbolismu, kouzla, magie, upíři, nadržení chlípní misionáři, vnadné lepé děvy, dost erotiky, náznakový lesbismus a incest. Výborná kamera, masky, dekorace, atmosféra, hudba, teatrální herecké výstupy a po všech stránkách vynikající Jaroslava Schallerová v hlavní roli Valerie. Ač to není čistý horor, právem si tento film zasloužil své místo v knize 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. A přesně jak píší v této knize: "Valerii a týden divů můžete vykládat jako politickou alegorii stejně jako jednoduchou pohádku s poučením." A já si jen můžu postěžovat jak je možné, že se o tomto filmu dozvídám až čtyřicet let po jeho natočení? Proč se o tomto skvostu české (československé) kinematografie moc nemluví a neví? kdejakou kokotinu dávají třikrát do roka a nebo vydají na dvd, ale tohle, aby člověk hledal s lupou. Ale je faktem, že snowboarďáky, Hřebejkem, Underworldem a bezduchými blockbustery zmlsaný/rozmazlený divák tohle asi nepobere. (04.05.2010)

Hodně šílený surrealistický film, ze kterého mám podivné pocity, kdykoliv si na něj vzpomenu. Hororově depresivní, šílené a masakrózní. Musím se přiznat, že poprvé jsem v kině usnula a zdál se mi sen, takže když jsem se vzbudila, tak mi to pasovalo na ten sen. Podruhé jsem se nadopovala kofeinem a bylo to o něco lepší :) (26.06.2011)

Poetický horor Valérie a týden divů - zfilmovaná báseň Vítězslava Nezvala - je po formální stránce jeden z nejzajímavějších filmů československé kinematografie a našel si, byť vzhledem ke své estetické výlučnosti, relativně malou ale stálou skupinu příznivců po celém světě. Jirešovi se podařilo vytvořit zvláštní atmosféru tajemna a za pomoci výtvarnice Ester Krumbachové výtvarně jedinečnou podívanou. Navíc došlo ke šťastné volbě hlavní představitelky, kdy Jaroslava Schallerová, ač neherec, dokázala propůjčit své postavě výjimečnou křehkost a půvab dívky, která se dostává do puberty a začíná vnímat svou ženskost. Lehce eroticky smyslné, snivé a fantaskní. Celkový dojem: 95 %. Film určitě není vhodným soustem pro hororové fanoušky, kteří očekávají děsivou krvavou podívanou. (17.06.2006)

Počínaje prvním záběrem, není ve filmovém zpracování Nezvalova „gotického románu“ jediné scény, kterou by nenaplňovalo nebezpečí. Ať již konkrétní obraz sytí očividná hrůza, která stahuje hrdlo a hýbe krví v tepnách, aby spáče probrala ze sna a ulevila mu krotkým denním světlem, nebo jen zdánlivě prostě klouže po jistých stěnách sdílené skutečnosti, příšeří oslňuje vše, co se nabídne na stříbrném plátně ke sdílení. Již v raném mládí, kdy jsem se k tomuto filmu konečně dostal, jsem jím byl uštknut a dodnes se mu nevyhýbám, byť v obavách z ran. Je jako kruté jablko, které slibuje poznání, ale nenabízí ani sdělení, jen ve studených nemocničních postelích tráví nejprchavější vteřiny dětství, za nímž se červenají obzory… (21.10.2017)

Pro mě až překvapivě všeobecně známý film, který nepochybně, např. u klasických vícebodařů, kteří se u podobných filmů, zvláště z cs tvorby, vůbec neobjevují, vyvolává jasné rozčarování. Oficiální text svým geniálním spojením v podobě paskvilu "tchoří upír" (což by mohl klidně patentovat v americkém komiksovém průmyslu) degraduje vše ostatní, co napsal. Proto doporučuji se zaměřit na komentáře sportovce či Adama Bernaua, kteří nádherně popisují celé vyznění tohoto nadčasového snímku. Ženská tělesná nenasytnost, jako zdroj veškerého hříchu, kterému je ubohý člověk v tomto slzavém údolí vystaven, se střetává se sílou romantické lásky, třeba i sourozenecké, nicméně upřímné. Film plný polibků, otrocké víry i touhy, je doprovázen nádhernou hudbou, silnými chorály, které v některých chvílích připomínají mistra Lišku a samozřejmě precizní režií, o které zde bylo také dost napsáno. Jaromil Jireš nabízí, "na poslední chvíli", opět něco nevídaného. (05.10.2013)