Valerie a týden divů

Je pozoruhodné, že něco takového vzniklo v době již utužující se normalizace, kdy spousta novovlných filmařů byla již v klatbě. Tohle je těžko uchopitelný film, žánrově nezařaditelný, něco mezi hororem a temnou pohádkou, poetické vyprávění, který nelze brát rozumem, spíše ho jenom procítit. Ale ještě více, než odvážný Jirešův přístup k divákovi (takové to „tady to máte a poperte se s tím jak chcete“) oceňuji práci výtvarnice Ester Krumbachové, která se tady fakt vyřádila a mnohé její vizuální kompozice jsou nezapomenutelné. Pro mnoho diváků ve výsledku těžko stravitelný filmový experiment, který mě pro svoji jinakost celkem bavil, ale ti tak byl pro mě místama těžkým oříškem k rozlousknutí. Ovšem je dobré vědět, že pedofilové nosí náhrdelník ze zvířecích zubů :o) (04.01.2015)

Pro mě až překvapivě všeobecně známý film, který nepochybně, např. u klasických vícebodařů, kteří se u podobných filmů, zvláště z cs tvorby, vůbec neobjevují, vyvolává jasné rozčarování. Oficiální text svým geniálním spojením v podobě paskvilu "tchoří upír" (což by mohl klidně patentovat v americkém komiksovém průmyslu) degraduje vše ostatní, co napsal. Proto doporučuji se zaměřit na komentáře sportovce či Adama Bernaua, kteří nádherně popisují celé vyznění tohoto nadčasového snímku. Ženská tělesná nenasytnost, jako zdroj veškerého hříchu, kterému je ubohý člověk v tomto slzavém údolí vystaven, se střetává se sílou romantické lásky, třeba i sourozenecké, nicméně upřímné. Film plný polibků, otrocké víry i touhy, je doprovázen nádhernou hudbou, silnými chorály, které v některých chvílích připomínají mistra Lišku a samozřejmě precizní režií, o které zde bylo také dost napsáno. Jaromil Jireš nabízí, "na poslední chvíli", opět něco nevídaného. (05.10.2013)

Vizuálně okouzlující počin s výtečnou kamerou, kombinující hrozivé výjevy dětské fantazie, upřímnou naivitu i dospělý racionální pohled. Děj se zde jeví jako víceméně podružný a film tak sází spíše na bohatou sbírku kostýmů, zajímavé úhly kamery, surrealistické pojetí, úchvatné masky a mladičkou hlavní představitelku. Obsahové neuspokojení tak nahrazuje zmíněná Lolitka a její křehké tělíčko spolu s tíživou sexuální atmosférou zakázaného ovoce. Ať si o samotném filmu myslíte co chcete, lepší normalizační soft-porno naleznete jen stěží... (26.11.2005)

Pro mne nejkrásnější Jirešův film s uhrančivou hudbou Luboše Fišera a výtvarnou kamerou Jana Čuříka. Na první pohled nefilmovatelný černý román V.Nezvala byl převeden kouzelně na filmové plátno zejména díky milovnici surrealismu a mystična, Ester Krumbachové. Vedle nádherné básnické prózy tak vznikl snově poetický film, jakých naše kinematografie mnoho nemá. Pravda, dnes spíše klubová záležitost, která vás však zavede, necháte-li se, do magického světa nevinných i vinných dívek, lilií, leknínů, pávů, ale i upírů, smrti a nebytí, hranic pro čarodějnice, lásky, zrady, nenávisti. Mezi tehdy vesměs neznámými herci se objevil v roli bubeníka Nezvalův nevlastní syn Robert. Krátce po natáčení Valerie, sužován vnitřními démony, spáchal sebevraždu. Zas a znovu, při každém dalším sledování, jsem okouzlen nádhernými obrazy, jaké už dnešní český film snad ani přinést neumí... (16.02.2011)

Zvláštní dílo. Poetické a lehce absurdní, bez uchopitelného příběhu. Myslím, že nejsem sama, kdo vlastně neví, o co zde šlo, co se stalo a nestalo. Co byla skutečnost a co jen sny? Nebo bylo skutečné vše? Nebo všechno byly sny? Byla to zkrátka Valérie a její týden divů. Bílá tvář upíra v černém hábitu s kapucí. Valeriina babička s velmi bledou tváří. Lehce navozené erotično a lesbické snové orgie. Helena Anýžová je magicky krásná žena a její půvab je zde stejně výrazný jako v době, kdy byla vysněnou můzou Rudolfa Hrušínského. Mladinká Jaroslava Schallerová je rozkošné děvče a "milé dítě..." Vše je jako sen, plný slunce, bizarních výjevů, podivných postav a temných míst. (28.12.2011)