Valerie a týden divů

Tento film mixuje hravý český poetismus s béčkovým hororem. Scény s upírem, jako by vypadly z nějakého starého hororu, což byl asi záměr tvůrců, ale vypadají televizně, lacině, což se sice dá vysvětlit "pouťovým" zabarvením poetistického světa, který hledá "hluboké v mělkém",ale mně to spíš přišlo jako důkaz nedokonalého spojení těchto dvou rovin filmu. Právě u postavy upíra jako kdyby málo fungovaly dialogy, působí kostrbatě. Co se ale musí pochválit je rozhodně kamera, která z tohoto filmu dělá oku lahodící podívanou...ale je to nuda (09.05.2004)

Co to bylo? Viděl jsem už ledacos, ale tenhle film nasadil úplně novou laťku, co se týče "divnosti". Jestli to mělo dávat nějakej smysl, tak já jsem ho nenašel. Je to jakási hororová pohádka o jedný třináctce, kterou tam pořád znásilňujou nějaký upíři (nebo co), což je o to bizarnější, že jsou to snad všechno její příbuzný. Opravdu nemam nejmenší tušení, co tim chtěl básník říci. Nutno dodat, že ten film je prostě natolik divnej, že mě svym způsobem zaujal. Dávám 2 hvězdy, protože nic podobnýho jsem teda ještě neviděl. (20.05.2012)

Valerie žije vo svete kde je tchor obávaný zloduch lebo je vlastne upír, ktorý paktuje s jej babičkou aj keď je prudko veriaca. Vo svete kde sú všetky ženy lesbičky, s čím sa nevylučuje nie práve súrodenecký vzťah hlavnej predstaviteľky a jej brata, bez ohľadu na to, či je ich otec tchor alebo nie (táto dilema sa odhalí až pred koncom, bude to naozaj napínavé ako v správnom horore). Vo svete kde nenapúdrovaná babička je vlastne mamička alebo mlado vyzerajúca babička tváriaca sa, že je sesternica a pri tom je vlastne tiež upírka, chytila to totiž od tchora. Medzitým sa občas ukážu nejaké tanečky, pavučiny, krv alebo pletenec ženských tiel. No čo viac napísať, vrcholový surrealizmus. (13.04.2012)

Jedna nudná surreálná scéna střídá druhou, postava Orlíka na facku, otravné přeskakování v prostoru. Zkrátka nevidím nic uchvacujícího na kapičkách krve na sedmikrásce nebo na sklepních interiérech potažených pavučinami, případně extrémně namaskovaných hercích. A závěreční odhalování vzájemných vztahů je směšné. Utrpení. (23.03.2007)

Tento styl mám spojený se všemi úděsně děsivými pohádkami ve styl Sedmero krkavců a Třetí princ. Celou hodinu a půl jsem se spíše znechucená a plná úzkosti choulila ve svém křesle. Neuvěřitelně obdivuji Jaroslavu Schallerovou! Ve 14letech být schopna pojmout tohle. Uf. Sama jsem z toho ještě nesvá. Beru to střední cestou. (16.08.2012)