O těle a duši

SPOILERY. Co si myslíte o těch zvířatech, která tu... Zpracováváme? Jak se daří duši a tělu v masokombinátu [světa]? I ten nejvytěženější žánr, v tomto případě romantické drama, lze pojmout původně. A není to jen o akcidentáliích. Zasazení příběhu mystického, snově bukalického sbližování autistky s mrzákem na půdě jatek v maďarském balení sice zajišťuje jistou povrchní exotičnost, ale to není celé. Chemie mezi představiteli, z nichž první vykazuje charisma circa Martin Huba a hubu circa VK ml., a druhý je fakt hezká mimozemská ženská, musí být spíš šílené než nijaké. Základní kompozice, byť vyhrocená, vykazuje znaky výpovědi o současném všeobecném stavu nepříznivém běžným podobám lásky. Protiklady se přitahují, ale mimoběžky se ubírají mimo jakoukoliv polaritu. Co může zachránit individuality ze samoty? Snad jen sdílené tajemství, mýtus, nebo nejnižší společný jmenovatel. Jenž je koneckonců vždy tím nejsilnějším argumentem se tím druhým vůbec zabývat. Film neklame-li duší, klame tělem, když podezřívavého diváka, štítícího se esoteriky, přesvědčuje o svém sklouzávání k faulům, aby jej nakonec vyvrátil - jako když zprvu v duchu mystické zápletky k náznačuje skepsi vůči psychologickým poznatkům, aby jim ve výsledku přiznal jakousi platnost. Nebo když nechává naturálního diváka nespokojeně mrmlat v domění, že film prezentuje společné snění jako cosi lepšího starého dobrého šoustání, aby se ukázalo, že to přece jen směřuje na společné lože; a tak to má [v milostném dramatu] být. (19.10.2019)

Podle mě velmi dobrý film a zajímavý divácký zážitek (mj. i díky zvuku mluvené maďarštiny, která má něco do sebe). Mé výtky k tomu by asi byly jen čistě subjektivního rázu - ne zcela mi sedlo obsazení (Géza Morcsányi zabíraný zespoda během sexu mi přišel vyloženě nechutný a u Alexandry Borbély jsem pro změnu celou dobu nemohl rozhodnout, jestli se mi líbí nebo ne, protože v každé scéně vypadá jinak; stran jejich herectví ale asi nejde říct nic negativního), z děje bych klidně oželel tu dějovou linkou se společným snem (byť chápu, že je nedílnou součástí scénáře a jaksi vypustit ji by už z principu nešlo; osobně by se mi ten film ale prostě víc líbil zcela prost jakýchkoli nadpřirozených prvků) a místy se mi tam vkrádala lehká znuděnost, protože to úplně není můj cup of tea. Mimochodem nechápu, jak někomu můžou vadit ty záběry z jatek - těmto lidem bych doporučil ke zhlédnutí můj oblíbený snímek V roce se třinácti úplňky, to by teprve koukali, co se skutečně děje za zdmi jatek, haha. Film má kvůli tomu mimochodem vtipné upozornění v závěrečných titulcích: During the shooting of our film animals were harmed. But none of them for the sake of this film. We just documented the daily routine of a slaughterhouse. Opět se potvrdila schizofrenie moderních lidí, kteří konzumují maso, ale odmítají vědět o tom, co předcházelo tomu, než se k nim dostalo na stůl. Jaké odporné pokrytectví. (30.06.2018)

Sladce unikavá i bolestně fyzická jateční romance, které dominuje plachá kreace Alexandry Borbély, klidná, úhledná kamera Máté Herbaie a schopnost vytvořit v prostředí, kde se zabíjí zvířata a porcuje maso až překvapivě křehkou a lyrickou atmosféru místa, v němž se potkají dvě duše. Dlouhá tvůrčí pauza Ildikó Enyedi se nejspíš lehce podepsala na lehčím zápolení s rytmem, ale tahle zdrženlivá rozprava o limitech těla a volnosti duše i tak patří k hlubokým zážitkům. (01.08.2017)

Citlivý příběh o nesmělém seznámení se dvou pošramocených cizinců. Jednoho omezuje chromá ruka a druhého neobvykle silná společenská neobratnost. Tahle netradiční love story je zasazená mezi proudy kravské krve, což jenom vyzdvihuje křehkost rodícího se vztahu. O těle a duši určitě nabízí velice zajímavý romantický příběh. Podle řady recenzí jsem čekala, že celé dílo bude ještě těžší, nakonec ale spíš bilancuje na hraně nenaplněných očekávání a nesmělosti. Kromě pár neobratných, respektive dost předvídatelných obratů ve scénáři se jedná o originální, zajímavý a silný snímek. (07.05.2018)

Zhrnula by som to: stretnutie dvoch duší."Zrazu som dostal strach." "Hej to sa stáva. Že ľudia dostanú strach." V kontexte filmu nepodstatná veta, ale aj napriek tomu vystihuje všeličo... Film lyrický, hlboký, ale aj bizarný, pre mňa nádherné herecké duo. Občas sú scény ozaj drsné (a vegetariáni si asi potvrdia svoje predsavzatie), kontrastne zvolené prostredie bitúnku a zasneženého lesa. Ak sa vám spočiatku zdajú tí dvaja a ich spoločný sen ozaj divní, s pribúdajúcimi minútami si ich pravdepodobne obľúbite. A tie minúty mi plynuli rýchlo. Mária počúva v obchode hudbu, s úmyslom nájsť niečo romantické a vciťuje sa aj do metalu. Po dlhej chvíli a halde vypočutých CDčiek sa jej pýta predavačka: "Počuj, pustím Ti svoju najobľúbenejšiu?" "Nie, ja si ju hneď kúpim", odpovedá Mária. Silný moment - Mária aj Endré si chystajú večeru, každý v svojom byte a obidvaja s ňou zápasia - každý v svojom vlastnom probléme. (21.01.2020)