Útěky domů

Príjemný detský film určený ale najmä dospelým. Pomerne nekonvenčný vzťah rodičov k svojmu adoptovanému dieťaťu má dobre prekreslenú psychologickú stránku, ale prím tu hrá samozrejme roztomilosť Tomáša Holého. Brejchová a Kanyza sa do svojich rolí skutočne vžili a potrebným korením je potom Kopecký. Dej tak trochu prešľapuje na mieste, v podstate by sme mohli vstúpiť do akéhojoľvek obdobia života tejto rodiny a vyzeralo by to rovnako, len s tým rozdielom, že malý sa dozvie nemilé tajomstvo. Stres v práci a starosti o dieťa, ktoré film rieši, sú univerzálne v každej rodine a kedykoľvek. Aj pekné kolegyne sa sem tam objavia v živote každého z nás. 70% (12.03.2018)

Velmi málo vysílaný snímek, který by si zasloužil určitě pozornost. Zařazení filmu do "drama" se mi zdá poněkud kruté. Dle mého názoru je to lehce "psycho", které má své "kouzlo" v celém snímku. Herecké výkony jsou celkem kvalitní. Samozřejmě, že film prostě "dělá" Tomáš Holý. K větší dramatičnosti bych přidal lepší atmosféru, která by film "dokreslila" téměř k dokonalosti. (07.10.2012)

Škoda, že některé situace vyznívají hodně nevěrohodně, hlavně když Honzík (Tomáš Holý) hledá v kojeneckém ústavu odpověď, kdo je jeho pravá matka a zároveň ho tam jde hledat jeho adoptivní matka (Jana Brejchová). A takových náhod nebo divných situací je tam více a akorát kazí dojem z jinak kvalitního psychologického dramatu. Ale takové už filmy Jaromila Jireše jsou. (09.03.2018)

Tomáš Holý byl fajn kluk,  co se hraní týče (sosobně jsem ho pochopitelně neznal). Nicméně nikdy jsem z něj a jeho výkonů nebyl tak hin jako jiní. Film je docela zajímavým dramatem o hledání svého vlastního já a ceně jakou jsme za to ochotni zaplatit. Myslím si, že v obdobném případě by jednal každý z nás stejně. Brejchová hrála tradičně skvěle byť mi její postava na to co si vzala za břímě přišla dost brzo vyhořelá a snad i sobecká. Kanyza byl fajn a dával to mnohem lépe. Proč Evalda schorma daboval Rudolf Jelínek to fakt nechápu. Moc mi to tam nesedělo. Zajímalo by mne kolik vlastně mělo Honzíkovi být. Pokud to byl žák ZŠ absolutně nechápu tu volnost, jakou mu rodiče dávali i když tušili pravé důvody absencí školní docházky. Ve filmu se divák podívá i do dílen ČSA což není obvyklé místo pro natáčení filmů a já byl za ně rád. Jireš se s oblibou pouštěl ve svých dílech do psychologických dramat, lidských povah ale na rozdíl od jeho jiných děl tento film tehle film na mne nějak extra nedolehl. A nehrát tam známí herci, pak nevím jak bych hodnotil. Fajn byly dialogy s Kopeckým, za to Zedníček na poutu s Heřmánkem, to snad dopsal do scénáře někdo jiný...  Dávám tedy za 3 Kčs do sklenice SOS. * * * (05.07.2022)

„Tati, můžu ti říkat Michale?“ Když si člověk jednou udělá dítě, musí si pak na něj nejednou udělat čas a je šumafuk, jestli je vlastní a nebo adoptované. Ono, jak tvrdí jedno ruské přísloví, nejsou rodiči ti, kdo rodili, nýbrž ti, kdo krmili a dobru naučili.. Jireš se na tohle téma snažil ponořit do psychologické hloubky, ale jako by se příliš bál dekomprese, nicméně charaktery Brejchové či Kopeckého jsou vzhledem k jejich osobnímu životu docela pikantní.. (02.04.2013)