Draculova dcera

Původní film není bez chyby... A tenhle je o trochu horší. Ne však špatný, naopak místy svěže odvážný. Především Gloria Holden je výborná a její hraběnku, jež by se chtěla vzdát rodinného prokletí, ale neví, jestli je to možné, byla radost sledovat. Škoda ale, že dostala o poznání méně prostoru než limonádová romantická linka doktora Gartha a jeho asistentky, kterou bych klidně oželel nebo alespoň pořádně proplel. (17.02.2019)

Trošku slabší pokračování fenomenálního hororu. Nemohl jsem se bohužel ubránit nudě, když milostné dějové lince mezi doktorem Garthem a protivnou sekretářkou je věnováno nejvíc prostoru, daleko víc než nádherné hraběnce Zaleské a bohužel i Von Helsingovi, který na to, jak fantastickým hercem Van Sloan v této úloze je, měl prostoru naprosté minimum. A ke všemu nebyla překrásná aristokratka krvesajným monstrem, ale toužila se prokletí zbavit, podivně (respektive nehororově) nejednoznačná postava. Mrzí mě, že to musím říct o universalovském draculovském bijáku, ale je to jen průměrný a ničím výjimečný, ač dobře zpracovaný film. (09.10.2013)

Dracula zemřel před 500 lety a stal se upírem, jeho dcera zemřela před 100 lety a stala se upírkou, něco mi tam nesedí, zhruba asi tak 400 let. O rozmnožování nemrtvých přirozenou cestou jsem dosud neslyšel, ale kdo ví, třeba po nocích nesají jen krev. Přímé pokračování "univerzálního" Draculy se vydává trochu jinou cestou než první díl, dcera démonického krále upírů hraběnka Záleská se totiž nechce se svým prokletím smířit a snaží se mu čelit. Tento fakt pak znamená, že klasický horror ustupuje do pozadí a máme tu spíš psychologické lehce mysteriózní drama, byť několika povedených atmosférických scén se také dočkáme, zejména první zjevení hraběnky ve vězení se v tomto ohledu vážně povedlo. Příznivci klasických horrorů tak mohou cítit jisté zklamání, já byl však díky mnohem lepšímu scénáři, jistějším hercům, odvážnému náznaku lesbické lásky a mnohdy i lehkému humoru ("na upíry chodíte většinou do banky") spokojen. (18.11.2018)

Překrásná kombinace homosexuality a melancholie, která inspirovala Anne Rice k moderní upírské sáze a dala tak základ pro současnou tvář žánru, která pokračuje dodnes. Poslední román z jejích Upířích kronik se jmenuje Blood Communion: A Tale of Prince Lestat (2018). (05.06.2014)

Prekvapivo ma to bavilo viac ako legendárna jednotka (ktorú moc nemusím). Tomuto síce chýbajú ikonické scény a postavy, no je to omnoho živšie (nemŕtvejšie?). Pozoruhodný je žánrový posun. Ide skôr o psychologickú drámu s prvkami romantickej komédie a veľmi občanými hororovými vsuvkami. Navyše je to kratučké, takže to vďaka nadupanému deju nemá šancu nudiť. Draculova dcéra je navyše omnoho zaujímavším charakterom než slávny papá. Aj keď by si zaslúžila viac "monštróznych" scén, nech lepšie vyznie tragika jej príbehu. Nie je to žiadne terno a absencia nezabudnuteľných pasáží (ktorých má naopak jednotka habadej) tot trochu zráža k obyčajnosti, ale inak ide o fakt milé prekvapenie. Proste veľmi dobrý dobový blockbuster 7/10 (28.10.2020)