Mise

Na první podívání kdysi před lety pětihvězdičkový dojem: silný, dojemný příběh s velkorysou výpravou, krásnou hudbou a skvělými hereckými výkony. Zánik přirozeného, svobodného života jihoamerických indiánů vlivem nenažraných bílých kolonizátorů (cholera je měla poskákat!). Podruhé - nedávno - už to nebyla taková síla, ale značnou roli v tom mohl sehrát můj nudící se spoludivák, balvan jeden, který přes veškeré vzdělání a serióznost asi nezvládne sledovat nic inteligentního v pomalejším tempu. K dovršení celého neštěstí je natolik zarytý ateista, že se mu náboženské (především tedy křesťanské) motivy naprosto hnusí, ikdyž mu nejsou podsouvány a jen dokumentují nějakou dobu a místo. Taky nejsem věřící, ale averzí netrpím (aspoň ne tak často), "Mission" považuji za krásný, kvalitní film, byť jej v nejbližších letech znovu vidět nehodlám (a s balvanem never more). 88% (30.06.2010)

De Niro a Irons předvádějí úžasnou hereckou extratřídu při krásné Morriconeho hudbě. Ta je opravdu skvostná (a po letech musím říct, že její živá varianta, v rámci koncertní šňůry mistra, je ještě působivější). Režii Rolanda Joffého se v jeho mistrovském kousku nedá nic vytknout a působivá kamera předkládá pohledy na skutečnou přírodu. Pohled na náboženství, který si celou dobu okatě říká o svojí nadčasovost, ale daří se mu to. Škoda, že jde o tolik zapomenuté dílo... (28.06.2005)

Konečně jsem viděl Misii, dlouho jsem ten film chtěl vidět a byl jsem hodně zvědavý, co se mnou udělá jeho zhlédnutí, když je tak vychvalovaný. A tak se i stalo. Bylo to téměř epicky dokonalé, i když neradostné vyprávění. Již od prvních úžasných záběrů kamery zahrnuje příběh diváka neopakovatelnou malebností pozoruhodných obrazů a zvuky dunících vodopádů amazonských pralesů rovníkové oblasti Jižní Ameriky. Mimo jiné převážná většina scén se natáčela v deštném pralese Amazonie na kolumbijském území. Volně převyprávěné pojetí tragedie nevinných indiánů je srozumitelně čitelná i pro laika dějepisu. Režisér Roland Joffé mistrovsky pracuje s dobovými reáliemi, kde žádný detail není ponechán náhodě. Když hovořím o kvalitách filmu, nelze se nezmínit, že jde o příběh se silným teologickým a emociálním podtextem, který z mého hlediska hodnotím velmi pozitivně. Protože přináší i zamyšlení nad věčným zápasem dobra se zlem. A i když závěrečný boj je nevyhnutelný a tragický, lze říci, že v celém příběhu lze najít i jistou hlubší sdělnost. Nicméně špetka fakt neuškodí. Na pomezí tehdejší Paraguaye, Argentiny a Brazílie v šestnáctém a sedmnáctém století jezuité díky své přívětivé misijní činnosti získali pro katolickou víru mnoho indiánů. Jeden z mnoha důvodů zničení misií byl ovšem také slušně prosperující koloniální obchod jezuitského řádu samozřejmě za účasti pokřtěných indiánů, který silně konkuroval tehdejším španělsko-portugalským obchodníkům. A nyní konečně k tomu hlavnímu, nezbývá než dodat, že sám za sebe se přiznám, že závěr filmu téměř vyvolal slzu v oku. (01.08.2011)

"The world is thus. -No, Seńor Hontar, thus have we made the world. Thus have I made it." Úžasně vykreslené lidské klady (jak dokáží milovat) i zápory (jak dokáží být krutí a nelidští), lemované nebeskou hypnotizující hudbou Ennia Morriconea, nádhernými záběry na přírodu, právoplatně Oskarové kamery a vynikajících hereckých výkonů. Lepší film jsem už dlouho neviděl. 95% (23.03.2012)

Hodně emotivní snímek o tom, jak si pár Jezuitů užívá dočasnou idylku s domorodými indiány a snaží se je "domestikovat". Nejvíc na mě zapůsobila scéna, jak se De Niro vydal na tu jejich misii formou poutní cesty, aby dosáhl pokání a katarze. Určitě v tom sehrála roli i hudba, ale to jak se očistil a naprosto sesypal, přišlo mi to jako nejsilnější scéna celýho filmu. A taky se mi líbil ten nenápadně vylíčenej vztah toho mladýho domorodýho kluka, co si De Nira oblíbil a všude ho pak doprovázel. A Morriconeho soundtrack je boží. (20.03.2017)