Hra na pláč

Že je terorista taky jenom člověk a že z toho nenávistného kolotoče (hlavně v podání jiných patriotů) není snadné vystoupit, ukazuje irský tvůrce Neil Jordan. Hlavní hrdina nejprve se svým zajatcem předvede klasickou ukázku stockholmského syndromu – jeden je britským vojákem, druhý členem IRA. Vzniká cosi, co se podobá přátelství, tragédie tak nakonec přijde z jiné strany. Přichází druhý poločas. Ve snaze splnit poslední přání oběti vyhledá Stephen Rea ženu, o které mrtvý Forest Whitaker tolik mluvil. A zakouká se do ní. SPOILER: Jenže ona je transvestita, takže se pohybujeme ve vztahu na hranici vášně a instinktivního odporu. Navíc se ozvou škraloupy z minulosti v podobě radikálních bývalých spolubojovníků. Je paradoxní, že také v devadesátých letech byla tematika IRA využívaná častěji než mnohem děsivější nebezpečí ze strany islámského světa. Jordan je znovu silně autorský (námět, scénář, režie), znovu mnohovrstevnatý a znovu je jeho dílko tlumočené velmi silnými hereckými výkony. (22.05.2015)

Přesto, že jak podle pravítka rozdělen na část o zajetí černocha Jodyho (Forest Whitaker je i v minimu času maximální) a na tu, kde se jeden z jeho věznitelů, člen IRA Fergus (koukám, že Stephen Rea hraje v téměř všech Jordanových filmech - a skvěle), snaží rozjet nový život, se celým filmem jak pověstná červená nit táhne jedno: že minulost je a zůstane součástí každého člověka a že se před ní nelze schovat. Taky postava Jaye Davidsona, budoucího boha Ra z Hvězdné brány, je jedna z těch, na které se nezapomíná. (02.02.2006)

Výtečný snímek zajímavý nejen svým tématem, ale ještě více jeho zpracováním. Od chvíle, kdy Fergus vyhledá dívku mrtvého vojáka - rukojmího - Jodyho, jakoby začínal novou část svého života, do níž však stále prostupuje minulost. Vážnější scény jsou semtam odlehčeny vtipnými glosami. Skvělá napínavá podívaná od začátku do konce, navíc s výbornými hereckými výkony. (25.10.2010)

Tak co o tom mám napsat? Pět hvězd je bez debat (klidně by ještě jednu zasloužil úžasně chytlavý - obzvlášť ve spojení s tímto filmem -, však neohratelný cajdák Boy Georgeho, který sem pasoval nachlup stejně, jako píseň Blue Velvet ve filmu...), ale co na něm bylo tak silného, že si na něj mimoděk vzpomenu x krát do roka, a to jsem ho od r. 1993 viděl jen 3x? Vícerovinový a překvapující příběh irského vojáka je tak reálný, civilní (těch několik, skoro jakoby v druhém plánu obnažených, témat jako je IRA, transvestice je přeci téměř běžným konverzační tématem prvního školního stupně) a tak uvěřitelně a dokonale zahraný. Poslední úkol pro IRU, splněný slib její oběti a jako odměna velmi zvláštní vztah i cit. (12.10.2005)

Ne, ze by me film zklamal, ale cekal jsem drobatko vic. Pribeh je zajimavej, plnej ruznejch ozvlastneni, jako treba role Jaye Davidsona, nicmene nejak extra originalni zase neni. Ale zrezirovanej je opravdu dobre. Co se tyce prvni pulhodinky, ta je zajimava, Whitaker i pres svuj dementni vyraz hraje famozne, ale je tu mezi ni a nasledujicima 90 minutama prilis vyraznej strih, proste takovy dva filmy v jednom. Scena, ktera mela asi zpusobit nejvetsi sok, me neprekvapila, jelikoz se mi ta postava zdala divna, tak jsem si nasel, kdo ji hraje. Ale na chvily me reziser nachytal. No a krome perfektniho, dost minimalisticky hrajiciho Rea musim taky pochvalit Jima Broadbenta, kterej nehraje nakyho srandovniho starika, ale hospodskyho a je fakt skvelej. Takze celkove tu mame dobre zahrany, zrezirovany i napsany film, ale na 5* to o fous nebude. (17.01.2008)