Hra na pláč

Kdyby se Quentin Tarantino rozhodl v 90. letech natočit klasický noir na území Velké Británie, asi by vzniklo něco velmi podobného originálnímu thrilleru "Hra na pláč".. V čem všem je pozdější transsexuální dílko Neila Jordana "Snídaně na Plutu" veskrze pozitivní, tím je "Hra na pláč" jeho naprostým opakem.. Musím uznat, že jde o naprosto unikátní pohled na zvláštnosti mezilidských vztahů.. "Hra na pláč" pojímá téma lásky, přátelství a síle cti naprosto objektivně syrovým pohledem.. Snaží se bez hlubších vysvětlení světu nastavit zrcadlo a polopaticky mu sdělit, že opravdu není černobílý, ale má tisíce odstínů šedi.. Zpočátku je divák hozen do příběhu naprosto nepřipraven a když se konečně zorientuje, tak mu jako facka je naservírována další část příběhu, která je daleko silnější než úvod.. Nečekané zvraty, křehkost a zvrácenost vzájemných cit a emocionální ponurost - to jsou asi slova, která mne napadají, kdybych film měla nějak stručně charakterizovat.. |filmová výzva - Ghoulman| (04.02.2019)

První půlhodina vypadá jako solidní začátek thrilleru vystavěném na dialozích. Bohužel se žánr i děj střídají jako blesky v letní bouři. Film ani neví, čím je. A jsem asi velký neandrtálec, ale Oscar za scénář pochopit nelze. Film, který skáče od Irské rep. armády, přes kýčovitou zápletku, až k pinďourům. (17.08.2011)

Na obed guľáš, večer guľáš. Na obed jedlý, večer žánrový. Neobľubujem horory, založené na ľakačkách, neobľubujem filmy založené na zvratoch, ktoré presmerovávajú žáner i dej, aby ho neskôr neumelo spojili s predošlým. Nebol som síce znechutený, iba som nezaujato sledoval čo sa na obrazovke deje, potešilo ma zopár známych pesničiek a bol som celkom rád, keď film skončil. (17.05.2018)

Prvních 30 minut filmu, kde jde o dialog mezi rukojmím a jeho budoucím katem, je jednoznačně super. Dál ale film ztrácí čím dál víc tempo a místy je těžko uvěřitelný. Zápletka s Dil není špatná (pro mě byla i nečekaná, asi pro to nemám cit...). Zvlášť scéna s -censored- je šok, pokud to nečekáte. Nejlepším hercem ve filmu je jednoznačně Forest Whitaker, zamlouval se mi i minimalistický Stephen Rea. (26.06.2008)

Tak co o tom mám napsat? Pět hvězd je bez debat (klidně by ještě jednu zasloužil úžasně chytlavý - obzvlášť ve spojení s tímto filmem -, však neohratelný cajdák Boy Georgeho, který sem pasoval nachlup stejně, jako píseň Blue Velvet ve filmu...), ale co na něm bylo tak silného, že si na něj mimoděk vzpomenu x krát do roka, a to jsem ho od r. 1993 viděl jen 3x? Vícerovinový a překvapující příběh irského vojáka je tak reálný, civilní (těch několik, skoro jakoby v druhém plánu obnažených, témat jako je IRA, transvestice je přeci téměř běžným konverzační tématem prvního školního stupně) a tak uvěřitelně a dokonale zahraný. Poslední úkol pro IRU, splněný slib její oběti a jako odměna velmi zvláštní vztah i cit. (12.10.2005)