Hra na pláč

Tak co o tom mám napsat? Pět hvězd je bez debat (klidně by ještě jednu zasloužil úžasně chytlavý - obzvlášť ve spojení s tímto filmem -, však neohratelný cajdák Boy Georgeho, který sem pasoval nachlup stejně, jako píseň Blue Velvet ve filmu...), ale co na něm bylo tak silného, že si na něj mimoděk vzpomenu x krát do roka, a to jsem ho od r. 1993 viděl jen 3x? Vícerovinový a překvapující příběh irského vojáka je tak reálný, civilní (těch několik, skoro jakoby v druhém plánu obnažených, témat jako je IRA, transvestice je přeci téměř běžným konverzační tématem prvního školního stupně) a tak uvěřitelně a dokonale zahraný. Poslední úkol pro IRU, splněný slib její oběti a jako odměna velmi zvláštní vztah i cit. (12.10.2005)

Na obed guľáš, večer guľáš. Na obed jedlý, večer žánrový. Neobľubujem horory, založené na ľakačkách, neobľubujem filmy založené na zvratoch, ktoré presmerovávajú žáner i dej, aby ho neskôr neumelo spojili s predošlým. Nebol som síce znechutený, iba som nezaujato sledoval čo sa na obrazovke deje, potešilo ma zopár známych pesničiek a bol som celkom rád, keď film skončil. (17.05.2018)

Snímek se skvělými, více i méně očekávanými zvraty, které posouvají film jakoby naprosto někam jinam. Film o tom, jak je láska komplikovaná, vlastně natolik, že ani sami její aktéři vlastně nejsou schopni poznat, jestli milují, co nebo koho milují, a jak moc jsou pro svou lásku schopni obětovat. Stephen Rea úžasný, Jaye Davidson nádherný a samozřejmě skvělý Jim Broadbent ve vedlejší roli. Ale ten příběh... (02.03.2016)

První třetina filmu je tak neskutečně nudná a debilní, že jsem to tady zapíchnul a další pokračování si přečetl raději ve spoileru k filmu. Když si rukojmí a terorista začnou povídat o sportu, respektive když si jakékoliv dvě postavy v jakémkoli filmu (kromě sportovního, ale na ten bych zase nekoukal) začnou povídat o sportu, znamená to pro mě, že buďto scénáristovi došly nápady na další duchaplnou konverzaci anebo má v hlavě opravdu nasráno. Výsledek je pocit, že s tím zbytečně ztrácím čas. Oprava: Nakonec jsem to dokoukal, a musím uznat, že druhá část filmu už má trošku atmosféru, zejména teda ta scéna, když Dil ve žlutých šatech zpívá v baru... To jsem se málem udělal. Takže opravuji z * na ***. (15.04.2012)

Krásně pojmenovaný starší snímek mého oblíbence, obsazený mým neoblíbencem - no, myslím, že za zkoušku to stojí - řekla jsem si - bohužel, nestálo.... Tak hlavně - celou dobu jsem měla pocit, že postavy předstírají něco jiného, než k čemu nakonec dojde, nic na mě nepůsobilo opravdově (včetně Dil, kterou jsem prokoukla při prvním detailním záběru v kadeřnictví, takže překvapení se nekonalo), nefungoval pocit viny jednoho, ani oddaná láska druhého, tím padá i smysl celého příběhu a já odečítám jednu hvězdu za druhou, až mi zbývá jen jedna jediná - za hudbu. P.S. Nakonec mě nejvíc ze všeho zaujala biografie Jaye Davidsona, kterou jsem si díky Hře na pláč přečetla. (07.01.2012)