Režie:
Georges FranjuKamera:
Eugen SchüfftanHudba:
Maurice JarreHrají:
Pierre Brasseur, Edith Scob, Juliette Mayniel, Alida Valli, Charles Blavette, Claude Brasseur, Michel Etcheverry, Alexandre Rignault, Béatrice Altariba (více)Obsahy(1)
Nedaleko Paříže brilantní chirurg Dr. Génessier (Pierre Brasseur) za pomoci své asistentky Louise (Alida Valli) unáší mladé a krásné dívky. Doktorova dcera Christine byla totiž během autonehody znetvořena a šílený Dr. Génessier jí chce za každou cenu díky transplantaci obličeje dát šanci na normální život. (Chatterer)
Videa (1)
Recenze (49)
„Ach, profesore...vaše přednáška byla tak vzrušující!“ - „Spíše hrůzu nahánějící, Carlo.“ - „Jakou zářivou budoucnost jste nám vyjevil!“ - „Budoucnost, madam, je něco, co už se mělo stát v minulosti…“ Až vám bude nějaká cizí přespříliš ochotná dáma nabízet lístek do divadla a následně levný podnájem, vezměte rychle nohy na ramena, ať neztratíte tvář…aneb co by papínek pro svou dcerušku neudělal! Úvodní scéna mě moc velkou důvěrou nenaplnila, umělost figuríny byla až do očí bijící. Na druhou stranu, takovou pasáží operace si tvůrci svou reputaci přece jen vylepšili a já nemám problém uvěřit, že ve své době byl film dostatečně působivý. Ovšem bráno z dnešního pohledu…ne, snímek zkrátka příliš zestárl na to, aby mohl jakkoliv šokovat. Zůstává však zvláštní, znepokojivá atmosféra, dobře zahrané ústřední trio profesora, „asistentky“ a dcery (v jisté scéně až andělsky vyhlížející Edith Scob) a konec, který i s pomocí hudby má svou sílu. Přesto jsem čekal o dost působivější, a hlavně napínavější podívanou, takže dám „jen“ lepší 3*. ()
(1001) Ó můj bože, tak na tuto pohádku jsem nebyla v žádném případě připravena. (Hudba!) Během sledování jsem myslela na Spoorloos, další takový z kategorie filmů, které mi stačí vidět jednou a potom už se k nim nikdy nevrátit a přesto o nich navždy budu prohlašovat, že jsou moje nejoblíbenější. Oba filmy mají společné to, že navzdory svému "žánrovému zařazení" nijak nepoužívají zažité konvence a postupy, které jsou s danými žánry vědomě i podvědomě spojované. Vzniká tak výsostně nadskutečný, nadpozemský, nadčasový zážitek. A nakonec ještě musím zmínit Holy Motors, další ze slovy úplně nepopsatelných zážitků, protože teď zjišťuji, že žena s maskou tam odsud (jeden z mých nejoblíbenějších filmových konců vůbec) je právě zdejší žena s maskou Edith Scob. ()
Skvělý námět pro psychologický hororový thriller, ale je to bohužel dost ospale odvyprávěné. Režisér formátu Alfreda Hitchcocka by z toho nepochybně udělal skvostnou žánrovou legendu ála Psycho... Jeden z těch mála vzácných případů, kdy bych si docela přál remake (samozřejmě pouze v rukách schopného tvůrce). 60 % ()
Nic ve zlém, ale tohle není horor ani náhodou. Oči bez tváře mají pomalé tempo vyprávění, lehce předvídatelný děj a zde EdaSem vzpomínaná transplantace obličeje na mě působila lehce úsměvně. Atmosféru, kameru a hudbu to má ale výbornou, postavy šíleného vědce a jeho znetvořené dcery nejsou nikterak démonizované a závěr je skvělý. Jen o ten strach tu moc nejde. 3,5* ()
Zvolené ako spomienka na nedávno zosnulého obľúbeného herca Claudea Brasseura (22. 12.2020). Ten vo filme hrá len epizódnu úlohu pomocníka a kolegu policajného komisára. O to väčší priestor má vo filmovom príbehu jeho otec Pierre Brasseur. V titulnej úlohe chirurga sa snaží o obnovu krásnej fasády tváre vlastnej dcéry, zničenej dôsledkom autonehody, ktorú osobne zavinil. Neváha pritom poprieť lekársku etiku, zákon, dopúšťať sa únosov a vrážd. Démonické a vo vyobrazení sťahovania kože z tváre až nepríjemne detailné filmové dobrodružstvo. Berie si prvky z ikonických diel hororového žánru, pričom nejde ani tak o horor, ako o dramatický thriller so strašidelnou atmosférou. Tvár doktorovej dcéry s maskou s bezvýrazne výrazným výrazom ma bude ešte nejakú dobu znepokojovať. Boileau s Narcejacom, autori predlohy, sa opäť prejavili ako veľmi kvalitní spisovatelia, schopní ponúknuť neošúchaný námet. Režisér za ich kvalitami nezaostal a doklepol k predlohe výživný a doslova plnokrvný film. ()
Galerie (75)
Zajímavosti (5)
- Na filmovom festivale v Edinburghu v roku 1960 omdlelo počas premietania, kedy sa na plátne objavila scéna operácie, sedem divákov. Režisér Georges Franju to okomentoval slovami: „Teraz už viem, prečo Škóti nosia sukne." (ambron)
- John Carpenter naznačil, že film inspiroval myšlenku nevýrazné masky pro postavu Michaela Myerse v Halloweenu (1978). Carpenter vzpomíná, že filmový štáb neměl žádné peníze na výrobu masky. „Původně byla napsána tak, jak ji vidíte, jinými slovy, je to bledá maska s lidskými rysy, téměř bez rysů. Nevím, proč jsem to napsal, proč jsme se tak s Debrou Hill rozhodli, možná to bylo kvůli starému filmu Oči bez tváře.“ (Eldrick)
Reklama