Interview s upírem

Nepochopím, proč se z tohoto filmu nestal nikdy velký hit. Možná byl pro Američany příliš "evropský", dějově komplikovaný a málo "popcornový". Pokud ano, tak to není důkaz o slabší kvalitě filmu (ta je naopak velmi vysoká), ale o slabší kvalitě amerického vkusu (lépe řečeno vysoké kvalitě amerického nevkusu). (24.08.2002)

Gotické horory mají své kouzlo, to jenž nejde slovy pospat a duše s ním je v podivné symbióze. Neil Jordan prokazuje svou schopnost vypravěče v každém záběru, při každém vašem nádechu. Výpravná, pompézní podívaná, notně zahalená do hávu depresivní nálady. Vše ještě dokreslují velmi temné a chladné kulisy. Po výpravné stránce jest film naprosto dokonalý, svazuje diváka neviditelnými lany emocí a prostupuje jím až do hlubin jeho podvědomí. Démoničnost Brada Pitt, to s jak temnou elegancí kráčí dějem, to silné upírské charisma jenž vystupuje z obrazu, to je až neuvěřitelné. Tom Cruise se svou gotičností mírně zaostává, i když jeho role má svojí hloubku. Roztomilá, avšak ve své podstatě nepříjemná mladá dáma v podání Kirsten Dunst je tak zvláštním protipólem ku dospělému upírskému já. Ten jenž mi jeho role přišla přinejmenším zvláštní, tím jest Antonio Banderas. Jeho jižanský náboj mi do toho chladně depresivního prostředí příliš nezapadal. Ovšem nejen obraz navozuje tu správnou podivnou atmosféru, ale i hudba Elliota Goldenthala, chorální mužské sbory, depresivní tóny jakoby z hlubin lidského myšlení a chápání. Novela Anne Riceové přináší jiný pohled na upírské legendy, jiný než na hraběte Draculu, v něčem více a v něčem zase méně originální. Co filmu chybí? Jediná věc, schopnost zarýt se pod kůži diváka, ta schopnost jež mají mnohá nezapomenutelná hororová díla, ta schopnost co z nich dělá něco nezapomenutelného. Ovšem spíš než hororová děsivost je tu ponurá poetičnost, takže se vlastně ani není čemu divit. Zkrátka typický Neil Jordan. (23.08.2004)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Uznávám výtečné herectví Cruise a Pitta i vystižení a přesnou charakterizaci žánru. Ale to je vše. Vlastní upírství, spousty mrtvol lidských i krysích, včetně dvou pudlíků, mne nechávají filmově zcela chladným. Tento typ filmu mi nic neříká, naopak se mi víceméně hnusí, jakkoliv mi násilí např. v kriminálkách nebo ve válečných filmech nevadí. Sorry. Trailer: http://www.csfd.cz/film/4883-interview-s-upirem/videa/ (27.11.2009)

Dávno, předávno před 50 odstíny šedi jsem se od jedné mladé dívky co viděla tuhle upírskou pohádku dozvěděl, že by taky chtěla být cumlána upírem, přesně jako ve filmu. A pak se to tuším stalo později ještě dvakrát, kdy jsem to slyšel od jiných v té době už zralých žen. Nevím čím to a zda chtěly být cumlány zrovna na krku, ale domnívám se, že to bylo jen díky dobovému obsazení. Brad, Tomík i Antonio byli v té době jinoši plní sil a králové stříbrného plátna. Možná, že místo mužských upírů kdyby upírkou byla třeba taková Charlize Theronová, Sharon Stone a Julia Ormond, možná bych chtěl být také cumlán... :-). Jenže holky tam nehrály a kucí mně moc neberou. Teď možná nejedna fanynka dokonce zaúpí, ale musím to napsat. Pitta mám rád jak zralejšího herce a jako chlap mi přijde až teď, když zestárl. V mládí tedy v době tohoto filmu nebo v Seznamte se Joe Black mi připadal jako totální ucho s odulými rty, rozhodně ne sexysymbol. Cruise měl tu výhodu, že už měl v té době na tacháči najeto o něco málo víc a tak působí víc chlapsky. Přesto (a podotýkám, že jako milovník historie znám účesy osmnáctého a devatenáctého století) mi tu kucí s rozpuštěnými naondulovanými kadeřemi až na ramena zálibně si sající krky oholené gilette žiletkou s dvojitým břitem přišli až odpudiví. A upírství v tom nehrálo pražádnou roli. Ano, by,lo to výpravné. Koloniální New Orleans vizuálně bavil i ta Paříž přelomu století, ale jinak to bylo ukecané, překombinované a ano pro mně osobně - nudné. U filmu o upírech sakra nemůže přeci divák klimbat !!! Tohle byla devadesátková záležitost natlučená schopnými herci, která mi tehdy unikla. Ale nijak nelituji, že jsem to tehdá neviděl a klidně to mohlo ležet jak v hrobce ještě dalších X let. Spíše jsem zklamán. Pohádka o brečícím upírovi byla asi spíše míněna pro ženské divácké publikum... Dávám 3 za kousance. * * * (20.02.2021)

Upíři nesnáší česnek, upíra zabijete zaražením kůlu do srdce, upíři trnou při pohledu na krucifix. Kecy, kecy, kecy – alespoň podle tohoto existenciálního hororu s příměsí černé komedie. Interview s upírem není typem filmu, od kterého bych čekal zázraky. Retrospektivně vyprávěný životní příběh jednoho nesmrtelného, po krvi lačnícího elegána? To nebude nic pro mě. A prvních pár minut opravdu nebylo. Teprve, když se film překlene přes rozvláčnější úvod a na scénu nastoupí na svůj věk naprosto famózní Kirsten Dunst a s ní přijde i nějaký ten hravě morbidní nádech („Až přišel den, kdy zatoužila po vlastní rakvičce“), začne příběh nabírat ty správné grády. Neil Jordan dokázal hravě a s přehledem zkrotit zástup hereckých hvězd, stejně tak množství žánrů, jež nejasně bledá upírská maska skrývá. Již dlouho jsem neviděl tak výborně zrežírovaný film. Ta lehkost, ta plynulost přechodu od scény lidsky dojemné ke scéně nelidsky kruté, od romance k akčnímu thrilleru. Nádherné, přitom ani na okamžik hloupé či povrchní, naopak stejně jako upírská rasa vznešené. Interview s upírem nese při své zábavnosti nejednu myšlenku. Nic, z čeho byste si sedli na zadek, jenom obyčejné otázky k zamyšlení. Podle mě byli upíři (pakliže přistoupíme na celou tu mystifikaci okolo jejich existence) jenom pozéři, naoko pohrdající čímkoliv s pevně daným řádem a podobných lidí je také dnes mnoho. Akorát se za své masky nedokáží skrývat s nonšalancí Toma Cruise a Brada Pitta, jež zde představují svár konservatismu a modernismu. Nebo je všechno mazaná hra s divákem, jak naznačuje parádně cynický konec? S jistotou vím jediné: „Já chci ještě krev!“ 90% Zajímavé komentáře: Marius, ScreamJay, sud, Faidra, Madison, Shaqualyck, FateKEEPER (19.08.2008)