Michael Collins

Krvavá neděle. A taky pondělí, úterý, středa a zbylé dny v týdnu.. Spirála násilí stojící za přerodem smaragdového ostrova je Jordanem podána ve stejném duchu jako způsoby hlavního hrdiny, tzn. chaos a energičnost (všimněte si, jak je Neeson prakticky v každé scéně v pohybu), ale přitom se snaží vyjít vstříc i divákům, co o boji za irskou nezávislost nemají ani ahnung. Rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdami nakonec usnadnily spolehlivá jména i v drobných rolích, jímavý hudební doprovod (Goldenthal, irské lidové písně) a Mengesova kamera v nočních scénách. Dilema měl i „Big Fella“ Collins, když přemítal, jestli poslat další lidi zabíjet, ale pak si asi vždycky vzpomněl na třetího amerického prezidenta Thomase Jeffersona a jeho: „Strom svobody musí být čas od času osvěžen krví vlastenců a tyranů..“ (16.01.2020)

Miesto romantickej vložky s Kitty by som viac ocenil bližšie objasnenie sporu medzi Collinsom a De Valerom, ktorého vnútorné pochody boli v poslednej scéne iba letmo načrtnuté. Sám režisér Neil Jordan uviedol, že nechcel, aby De Valer pôsobil v očiach divákov ako ten, kto stál za smrťou Collinsa. Nerozumiem teda, prečo ho práve tak vykreslil. Inak je však Michael Collins výbornou životopisnou drámou, ktorá vhodne dávkuje emócie a napätie až do očakávaného finále. (14.05.2023)

V podstate zaujímavý životopisný film, avšak dĺžka mu dosť škodí. Niečo na spôsob Gangov v New Yorku aj keď nie tak dobré a so slabším režisérom. Vo filme sú popravy, že by sa za ne nehanbil ani Godfather, skvelí herci a človek sa pri filme aj niečo priučí z histórie. Čo sa týka hudby, tak si po 10 hodinách nepamätám na žiadnu pesničku ani melódiu. Na záver napíšem že som si nejak zvlášť hlavnú postavu neobľúbil a nevžil sa do nej, ale čiernobiely záver je spracovaný pekne ale myslím že to už je neskoro na to, aby ma tento film dojal. (12.10.2014)

I když o událostech od Velikonočního povstání do smrti Micka Collinse (zakladatele teroristické organizace IRA) mám jen velice povrchní znalosti, tak musím říct, že film mě bavil od začátku až do konce. Přesněji řečeno víc mě bavila druhá půlka, ačkoliv "kmotrovské" vraždy v první půli byly skutečně působivé. Těšil jsem se hlavně na scénu vyjednávání Collinse s britským premiérem Davidem Lloydem Georgem ohledně vzniku samostatného Irska, která ve filmu bohužel nebyla. Děj odehrávající se po návratu Collinse z Londýna a jeho definitvní rozchod s de Valerou, který vygradoval vypuknutím občanské války, mě zaujal nejvíc. Bavilo mě sledovat, jak se Collins vypořádává s nezáviděníhodnou pozicí napůl zrádce - napůl národního hrdiny, která mu víceméně zůstala až dodnes. Zájemcům o tuto problematiku doporučuju taky o deset let mladší snímek Zvedá se vítr. (23.02.2010)

To, že do role Irky obsadili Juliu Roberts, bych bral jako urážku irského lidu. Né kvůli tomu, že to je Američanka, ale proto že to je zrovna Julia Roberts. Na konci filmu jsme se dozvěděli, že Michael Collins zemřel ve věku 31 let - zajímavé je, že Liamu Neesonovi jsem tipoval tak 45 let už na začátku filmu (ve skutečnosti měl 43). A Aidan Quinn měl zas smůlu a ostrouhal, když šlo o ženskou (podobně to měl už v Legendě o vášni). Neil Jordan zas jede svoje rodné Irsko a tentokrát nám dá nahlédnout do počátků IRA a další zajímavé milníky irské historie. Osobnost Michaela Collinse si film opravdu zasloužila a můžu říct, že se povedl. Sice se povedl, ale ne natolik, abych jako ne-Ir byl nějak zvlášť unesen... ale koukalo se na to dobře. (15.01.2020)