Purpurová růže z Káhiry

S tímto filmem můžu definitivně říct, že mě Woody Allen baví a přišla jsem mu na chuť. S opuštěním plátna sice přišel už Pavel Juráček v šedesátých letech, ale tady je to použito naprosto skvostně!! Od začátku až do konce to krásně šlape, nenašla jsem žádná hluchá místa. Sice nemůžu říct, že bych se za břicho popadala, ale bavila jsem se velice dobře. (26.06.2018)

Už som sa určite niekedy predtým zmienil, že filmy Woodyho Allena nemám rád a jeho samotného vo filmoch priamo neznášam (pritom jeho bonmoty obľubujem). Preto som dúfal, že film, v ktorom nehrá bude znesiteľný. Nebol. Jednoduchá myšlienočka natiahnutá do rozmeru celovečerného filmu spôsobovala jeho myšlienkovú vyprázdnenosť. Ani neviem, čo som mal vlastne na filme obdivovať, čím bol výnimočný, zapamätateľný? Viem iba, že ma rozčuľovala aj hudba k nemu, čo sa tak často nestáva. A tak jediným svetlým momentom bola ukážka brilantného páru Astair-Rogers na záver filmu (to berte aj ako potvrdenie, že som film napriek všetkému dopozeral do konca). (01.11.2014)

Svým způsobem vlastně jen taková filmová hříčka, ale jak geniálně zpracovaná... A to nemluvím jenom o úžasném herectví, o skvělých fórech, ale hlavně o smyslu celého filmu, o jeho základním sdělení. Teprve pár minut před koncem člověku dojde, že ten malý Američan s velkým nosem a židovskými kořeny ho zase dokonale převezl... Něco neuvěřitelného, nesmírně silný film... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: sportovec, Matty PS: Možná by se tenhle film měl promítat jako test schopnosti vnímat filmové médium. Pokud někdo prohlásí, že "ten konec se naprosto nepovedl", je jasný ;o) (02.02.2012)

Píseň v úvodu a závěru se mi líbila. [5/10] (Jack Rollins & Charles H. Joffe, Orion) (Čb./barevný /// Produkce: Robert Greenhut /// Scénář: Woody Allen /// Kamera: Gordon Willis /// Hudba: Dick Hyman /// Nominace na Oscara: Woody Allen (scénář) /// MFF v Cannes: Woody Allen (Cena FIPRESCI)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (24.09.2009)

Woody považuje Růži za jeden ze svých nejpovedenějších filmů. Proč? Protože tu předvedl své stěžejní téma - jaký je rozdíl mezi realitou a fikcí - realita je drsná, proto z ní utíkáme do fikce, která je opojná svými iluzemi, ale tato opojnost je pouze chvilková a právě jen iluzí, jak zjistí i hrdinka na konci. Nicméně tu skvěle předvedl onen rozpor, že "skutečné postavy touží po životě fiktivním, zatímco ty fiktivní chtějí skutečný", jak se to cituje ve filmu. Je to jednak velmi komické a zároveň i v podstatě pravdivé. Růže je Woodyho vyznáním lásky k iluzím a zároveň přiznáním jejich hranic. (16.07.2008)