Purpurová růže z Káhiry

S tímto filmem můžu definitivně říct, že mě Woody Allen baví a přišla jsem mu na chuť. S opuštěním plátna sice přišel už Pavel Juráček v šedesátých letech, ale tady je to použito naprosto skvostně!! Od začátku až do konce to krásně šlape, nenašla jsem žádná hluchá místa. Sice nemůžu říct, že bych se za břicho popadala, ale bavila jsem se velice dobře. (26.06.2018)

Ako mi ubiehali sekundy a postupne minúty pri sledovaní tejto snímky, nevyhla som sa ohováraniu hlavnej postavy za jej frustrujúci život plný rutiny a bežných nezáživných chvíľ, priala jej, aby sa to zmenilo, aby sa na chvíľu dotkla šťastia... a keď sa do nej ten sexi herec Jeff Daniels beznádejne buchol, ignoroval upätý scenár a rozčúlených hercov-kolegov, chcela som skočiť do plátna a ukradnúť si toho vášnivého idealistu iba pre seba. Woody, ty si romantik a ešte väčší, ako sa na prvý pohľad zdalo. :-) (13.11.2009)

Dva roky po natočení filmu "Zelig" Woody Allen zabrousil do podobných vod romantickou retrotragikomedií "Purpurová růže z Káhiry". Oproti "Zeligovi", který je mystifikačním dokumentem o fiktivní osobnosti, zde filmový hrdina naopak utíká z filmu. Atmosféru třicátých let se podařilo věrně zobrazit, nejen prostřednictvím dobového swingu. Mia Farrow byla rovněž skvělá. Ovšem ve výsledku mě film zklamal. Děj by se nechal shnout asi tak do dvaceti minut a díky značnému počtu hluchých míst (navzdory stopáži) nudí. A celou dobu mi tam něco hrozně chybělo. Že by lehkost a svižnost "Zeliga"? Že by komická rozšafnost "Sexu noci svatojánské"? Spíše to byla absence Woodyho přítomnosti. U jiných filmů mě to nevadilo, ale kdyby se tady objevil, určitě by to bylo lepší. "Purpurová růže z Káhiry" je dobrý film, ovšem ve srovnání s většinou filmů Woodyho Allena šedá myška trčící ve stínech velikánů. 60%. (15.02.2008)

Woody považuje Růži za jeden ze svých nejpovedenějších filmů. Proč? Protože tu předvedl své stěžejní téma - jaký je rozdíl mezi realitou a fikcí - realita je drsná, proto z ní utíkáme do fikce, která je opojná svými iluzemi, ale tato opojnost je pouze chvilková a právě jen iluzí, jak zjistí i hrdinka na konci. Nicméně tu skvěle předvedl onen rozpor, že "skutečné postavy touží po životě fiktivním, zatímco ty fiktivní chtějí skutečný", jak se to cituje ve filmu. Je to jednak velmi komické a zároveň i v podstatě pravdivé. Růže je Woodyho vyznáním lásky k iluzím a zároveň přiznáním jejich hranic. (16.07.2008)

Příběh o postavě, která vystoupí z plátna za svou milovanou divačkou je vtipný, originální a romantický. Woody Allena tentokrát neuvidíme jako herce a jako autor je nezvykle málo cynicky a naopak něžný. Hezky vypravuje o filmových láskách a zamilování se do fikce, které může člověk při sledování filmů zažit. Další pěkný nápad je, že další postavy ve filmů zůstanou, zoufale komentují situaci a doufají, že film nebude stažen z distribuce. Tento kruh uzavírá herec uniklé postavy, který potřebuje svou chválenou figuru navrátit zpět do filmů. Celkově pěkná promyšlená a skoro až hravá záležitost, ve které se mixne několik žánrů a emoci. Trochu tomu chybí větší jiskra a zapamotavelnost ale pro jednou se na to hezky kouká a je to určitě milý. (20.06.2020)