The Slayer

Od The Slayer určitě nelze očekávat klasický slasher, přestože se do této větve zařezává. Ve skutečnosti se mnohem víc spoléhá na atmosféru a postavy, než na způsoby vražd a konečné číslo bodycountu. Pokud ale patříte mezi milovníky bezútěšné atmosféry, ve které malá skupinka zjišťuje, že mají pořádný problém, určitě si přijdete na své. Já osobně preferuji přímočařejší přístup, kde se víc koná než kecá, ale je to bez problémů stravitelné. (06.12.2013)

Nečekaně příjemná vyvražďovačka, která spíš než na vysoký bodycount spoléhá na plíživou a tajemnou atmosféru, což je jistě jenom dobře. Neznámé nebezpečí na ostrově, noční můry hlavní hrdinky, silná bouřka a do toho ztenčující se hrstka přátel. Nejlepších je posledních dvacet minut, kde napětí nebezpečně bublá a konec vás spolehlivě uzemní. The Slayer neobsahuje ani špetku humoru, místy se zarytému fandovi musí zákonitě vybavit klasika jako Antropophagus nebo Vrah Rosemary. Komu se líbí tyhle slashery a například ještě Unhinged z téhož roku, bez obav se může vrhnout i na tenhle polozapomenutý kousek. Klidně bych napařil i tu čtvrtou hvězdu, ale v takovym případě by film nesměl obsahovat tu nudnou vatu mezi jednotlivými vraždami, kde se často a sáhodlouze jenom kecá. (27.04.2011)

Škoda, přeškoda. Tady bylo zaděláno na perfektní vyvražďovačku. Ale tvůrci mají nohu z plynu pryč, a film se vleče, že už to pomaleji ani nejde. Je to fakt škoda, protože lokace jsou pěkný a atmosférický, když už dojde na mordy, tak jsou pamětihodné, a občas i ta atmosféra vykoukne. Ale pak je to zabitý desetiminutovým stěhováním nábytku, nebo příliš zdlouhavým chozením a hledáním něčeho / někoho. (09.10.2017)

Príjemné prekvapenie. Nato, ako vyzerajú niektoré VHS/DVD obaly filmu zvádzajúce už zo skúsenosti k očakávaniu trashovitého hororového béčka, výsledok nie je nakoniec taký lacný. Príbehom jednoduché béčko to je, ale inteligentné. Režijná prvotina J.S. Cardona sa nesnaží prioritne šokovať záplavou nechutností, ale skôr zaujať atmosférou. Až v druhom slede predkladá už napätému divákovi vtiahnutému do deja šok v podobe brutálnych vrážd vynikajúcej kvality. Autor špeciálnych efektov sa vyhral so svojimi krvavými metódami a ozvláštnil tak Slayera o svoju prvotriednu prácu - často krát až o reálne pôsobiace gore scénky, ktoré sa na jednej strane stali tvorivou ozdobou filmu a na druhej poslúžili ako príčina zásahov cenzorov proti nim, či dokonca proti filmu ako celku. Tajomné peklo doprevádzané prebudením záhadného slashera kosiaceho vynaliezavým spôsobom všetko živé, má vzplanúť na upršanom tropickom ostrove, na breh ktorého sa s rekreačnými úmyslami dopraví štvorčlenná skupinka dovolenkárov. Pobyt na opustenom ostrove má zrelaxovať vyčerpané telá z každodenného mestského zhonu, na čas vymeniť smogom poznačené životné prostredie za čistý raj na zemi, ale hlavne dopriať vysilenej Kay, utápajúcej sa vo svojich desivých nočných morách, príležitosť na ne už konečne zabudnúť. Ako sa ukáže, výlet do odľahlej, panensky čistej prírody, sa pre Kay stane katalyzátorom blížiacej sa pohromy. ### The Slayer sa začiatkom osemdesiatych rokoch vo Veľkej Británii dostal zásluhou cenzorov z BBFC na zoznam tzv. Video nasties, čím sa filmu J.S. Cardona takýmto spôsobom odobralo právo predaja, projekcie, vypožičiavania a všeobecne distribúcie na britskom trhu. Po rokoch sa od banu upustilo a Slayera tak vydáva distribučné štúdio “Vipco“ na orezaných VHS-kách. Od roku 2001 je v UK už k dispozícii tzv. strong uncut zostrih (86 minút – videná táto verzia). (04.02.2010)

Velmi rozporuplný slasher. Od začátku mu nelze upřít silnou hororovou atmosféru a sugestivní prostředí pustého ostrova s opuštěnými budovami a zuřící bouří, přesto děj postupně naplňuje všemožná hororová klišé a ve finále vlastně ani vůbec nedává smysl. Přesto The Slayer nabízí velmi povedené gore efekty, solidní napětí a již zmíněnou atmosféru podtrženou prostředím. Působí to jako nápaditě zabalený filmový nesmysl, ovšem někdy si to s chutí dám znovu. (05.03.2019)