Každý mladý muž

Dle zdejších komentářů asi žiju na jiný planetě, ale mám ze to, že i absurdita má dávat nějaký smysl. Z několika mála vtipných momentů ( vojín Hanzlík a jeho žádost aby se nestřílelo, že ho z toho bolej uši ) si fakt na prdel nesednu. A dávat filmu pět hvězdiček jen proto že ho točí Juráček jak píše kolega uživatel kobejn, to je snad ještě absurdnější než tohle černobílý dvoupovídkový nic. První povídka se odehrává v atmosféře všeobecného koukání. Já jsem seděl a koukal na to, jak Landovský s Vyskočilem seděj a koukaj v lepším, akčnějším případě choděj a koukaj. Jediný co v první povídce stojí za zmíňku je epizodní role mladého Václava Havla v roli pacienta v nemocnci. Opravdu líp už jsem večer strávit nemohl, kam se hrabe sex nebo zatloukání hřebíků do vosího hnízda, koukat se na lidi jak se koukaj, tomu já říkám správnej odvaz pro sobotní večery. Druhá povídka ukazovala naší armádu v takovým stavu, že by jí ve válce porazilo i sdružení přátel včelky Máji. (13.01.2010)

Mimořádně hloupý film z něhož není ani příliš čitelné, co vlastně zamýšlí. Jestli někdo sveřepě věří, že to má být "obžaloba armády/její oslava", tak by možná neměl hledat skryté poselství. Mám smutný pocit, že i kdyby jste ten film vyklepali vzhůru nohama, tak z něj kloudného nevypadne zhola nic. Náš největší režisérský génius Pavel Juráček tady tvrdě narazil. V povídkovém filmu viditelně povyšuje na roveň scénáře vlastní historky a zasazuje je do (velice mírně řečeno) trochu nesouvislého kontextu. Silnou stránkou Každého mladého muže je delší dobu vystižení protikladů, ale všechna zábava jednou skončí. Když se ukáže prázdnota toho kolem v osudově myšlenkově vyprázdněné závěrečné scéně (nikdo prostě neví, co má dělat), tak i poslední plamínek zhasne. Pavel Juráček byl složitá osobnost a k svým filmům docházel náročnou cestou. Ke Každému mladému muži nepřistupoval s odstupem a navíc několikrát přepisoval scénář. Proto věřím, že ten film se mu jednoduše nepovedl a nehledám vedlejší pomrkávání. Landovský je tady korba a Havel aspoň něco řekne. Ale jako celek? Škoda slov. (01.08.2009)

Asi v hodnocení nadsazuji, ale Juráčkův film "Každý mladý muž" je dle mého formálně dokonalým filmovým dílem, řadícím se k tomu nejlepšímu z tzv. "České nové filmové vlny". Příčinou nízkého hodnocení zde na ČSFD je snad fakt, že velká část uživatelů nikdy neprodělala základní vojenskou službu, notabene ne v době socialismu, a potom pochopitelně obecná nechuť zdejšího, po výtce mainstreamového publika k artovějším filmovým počinům, související snad s jeho (ne)schopností vnímat a přemýšlet... První, čím film vnímavého diváka zaujme, je nepochybně jeho výtvarně podmanivá kamera, pečlivě komponující zdánlivě nehledaný a reportážně "úderný" záběr, který také dosyta prokresluje světlem či naopak širokou paletou polostínů. Už kvůli kameře samotné toto dílo rozhodně stojí za vidění. Samozřejmě nejen kvůli ní... Zdánlivá náhodnost a námětová neutříděnost obou povídek má ve skutečnosti hluboce promyšlenou osnovu. Existují totiž pouze dvě věci, které neustále zaměstnávají mysl vojáka v základní vojenské službě: 1) "svobodný" svět mimo kasárna a 2) ženy. Obojího se "obětem" ZVS zoufale nedostává a právě proto se snaží, pochopitelně také často poměrně zoufale, obojí vyhledávat. Zmiňovaná absurdnost, v první povídce vskutku téměř surreálná, ve druhé spíše tragikomická, pochopitelně pramení především z nenormálnosti situace, do níž se mladý muž v období základní vojenské služby dostává. Přes zdánlivou nehledanost jednotlivých záběrů je Juráček, jako citlivý pozorovatel, samozřejmě pečlivě vybírá a už tímto výběrem k absurditě podvědomě směřuje... Všednodenní banalita "hry na vojáky" se zde propojuje s banalitou "světa mimo", aby v důsledku podtrhly nenormálnost a vyšinutost "kasárenského" života a světa. V tom je mimochodem nepochybně přítomna i velká dávka pacifismu... Není pochyb o tom, že zde režisér "zhmotnil" vlastní pocity a dojmy z absolvování ZVS. Některé scény by ostatně snad ani nebylo možné vymyslet "od zeleného stolu", ale musely být v nějaké formě zažity či alespoň odposlechnuty z vyprávění jiných... Tím vším film nejen zapadá do okruhu filmů "České nové filmové vlny" jako její důstojný reprezentant, ale dokonce se řadí k jejím nejlepším dílům, jakými jsou především filmy Ivana Passera (Intimní osvětlení) a Miloše Formana (Černý Petr, Kdyby ty muziky nebyly, Konkurz, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko). Celkový dojem: 90% Zajímavé kometáře: Erw, Jonatthan (07.08.2010)

Slovy M. Viktoříka z JAR, Izra a Izra a Izrael, já tam nebyl na vojně a nic neviděl...... První povídka byla nuda bez obsahu - chápu, že o tom, jak spolu dva lidi nedokážou mluvit kvůli hierarchickému rozdílu, je asi hlavní myšlenka, ale i tak ji mohl režisér pojmout o kousek zábavnější formou (takže dost často pomohlo kouzelné tlačítko FW). Druhá ze cvičení je trochu živější a tu a tam i vtipná, ale pořád ne dost, abych nepřetáčel. Takže vojín Juráček! Tudy ne! (pozn. komentář od jednoho z uživatelů "esence československé nové vlny" mi přijde docela přesná, akorát já to nemyslím jako pochvalu). (11.08.2010)

1/10 Nastesti jsem to nevidel cele, ale i tak mi to pro predstavu stacilo - vojenska agitka jak ma byt - predstavi se tam nejmodernejsi technika, prida par trapnych ftipu a je vyvlnovano. Co stoji za to, je videt vsechna ta herecka jmena v zelenem - obzvlast chutne pro nevojaky jako ja. Hodne slaby prequel k Copak je to za vojaka? (13.08.2008)