A Character in Need of Support
Kamera:
Jan ČuříkHudba:
Wiliam BukovýHrají:
Karel Vašíček, Consuela Morávková, Ivan Růžička, Pavel Bártl, Jiří Stivín, Pavel Šilhánek, Jaroslav Zrotal, Stanislav Michler, Eduard Pavlíček (více)Obsahy(1)
Středometrážní film Pavla Juráčka a Jana Schmidta z počátku české nové vlny je příběhem muže, který si vypůjčí kočku, a pak se ji marně pokouší vrátit. Jenže půjčovna už není k nalezení, a tak muž s kočkou v aktovce kráčí bludištěm chodeb, čekáren a kanceláří... (NFA)
Recenze (106)
To je kafkovština..................mám rád filmy kdy nevím zda je magor autor, nebo já,případně oba................................Mimochodem................................ Felinoterapie je jednou z forem tzv. zooterapie, při níž se léčebně využívá vzájemného působení člověka a zvířete, respektive člověka a kočky. V Americe má tento obor více než dvacetiletou tradici, a s prokazatelnými výsledky. Blízká přítomnost zvířete totiž u člověka navozuje pozitivní emoce, čímž dokáže výrazně přispět k lepšímu účinku další léčby. Zanedbatelná není ani stimulace přímým kontaktem se zvířetem. Může prokazatelně snížit krevní tlak či zvolnit srdeční činnost..................................Takže panJuráček vlastně předběhl dobu,jen si to měl nechat patentovat. ()
Juráček dokázal s až skličující efektivitou vystihnout tichou absurditu labyrintu byrokracie. Za její lidskou tváří dlí apatie nulového pochopení i nervozita z obavy neustále hrozícího odhalení nesmyslnosti celého aparátu. Nicméně ta půjčovna koček zní jako super byznys model (teda když si odmyslíme náturu koček). ()
Jeden z nejodvážnějších projektů, co u nás kdy vznikl. Absurdní situace a hypnotické výjevy (ve stylu Kafky, i když nikoli pouze) skrz tehdejší režim dokreslují jeho zrůdnost. Postava k podpírání je jedním z prvních otevřených vyrovnání se stalinismem, a přitom jenom sekvencí v temné chodbě řekl skoro vše podstatné. Ten způsob využití myšlenkové zkratky si Juráček mohl dát patentovat, zvedá mu pak body i velký smysl pro humor. Mnozí mladí umělci se tváří jako srandisté, ale přitom všechno myslí smrtelně vážně; naopak Juráček se tváří smrtelně vážně a právě díky tomu si ze sebe umí vystřelit. Asi nemá smysl snažit se vše záběr po záběru pochopit a formalisticky popsat, tím by se ztratila velká část hry. Hold, každý si někdy připadáme jako hlavní hrdina a to ani nemusíme hledat půjčovnu koček.... ()
Může se prozradit, že tento film byl promítán na... Ne? Nesmí? Aha... Tak pardon. V tom případě budu muset vymyslet něco úplně jiného. Škoda. A mohlo to tu být tak dlouhé! Vlastně, dobře pro vás, vy nic netušící hodnotitelské hlavy. Inu, podobenství je to. A já se přiznávám, já jim nerozumím. Stejně tak nerozumím tomu, co kočky mňoukají, stejně tak nerozumím tomu, proč je nenormální nosit s sebou ''kapesní'¨sprchu a také nerozumím tomu, proč tomu všemu nerozumím. Rozumíte mi? Myšlenka hledání Půjčovny koček je sice moc pěkná, ale... kdo si dobu nezažil a kdo předem nevěděl, o čem to vlastně má celé být... tak prostě nepochopí. Tím se tady snažím ospravedlnit mou maličkost, jež je evidentně velice šokovaná, poněvadž si právě přečetla obsah a nyní chápe vše. Ale úplně vše. Vlastně se teď cítím, jako jedinec pozorujíc Schrödingerovu kočku. A já tedy prozřela! Sledování filmů, kterých nevíte pražádnou informaci, je něco úplně jiného, jako sledování stejného díla s absolutním povědomí onoho celého. AHA! Liší se pak celé ''sledování''podruhé? jistěže ano. Díky, vážení, za Vaši přízeň, právě jsem vám vysvětlila to, co všichni vědí už dávno. Jenže! Takoveé podobenství je potřeba sledovat nejméně nadvakrát. A tady Vám všem doporučuji mou metodu. Nazveme ji třeba ''Elfíkova metoda sledování podobenství.'' Tu Vám nyní propůjčuji, neušpiňte ji, chovejte se k ní jako k sobě vlastnímu, nenechávejte ji nikde samotnou, nenoste ji na moc dlouhé cesty (maximální délka trasy je cca100 km, takže to snad zvládnete do varů), nepomlouvejte ji, když bude krapet protivná a hlavně ji používejte k potřebám určeným pro metodu. Tu mou. Výhradně za nočního světla! je náchylná na sluneční svit, děvenka moje starostlivá. A ještě o jedno Vás poprosím. Proces předání musí probíhat za ''filmových'¨podmínek, jež jsou přítomny převážně na půdách akademických, vesnických a Vašich domovů. Děkuji. -----Toliko od nasraného Elfíka, že nepochopil.----- ()
Galerie (12)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (4)
- Film byl v roce 2016 restaurován do digitální podoby. (M.B)
- V kanceláři (ve 21. minutě filmu) visí na stěně obraz zasněženého Karlova mostu – tentýž se objevil v pracovně rady Vacátka (Hříšní lidé Města pražského, od r. 1968), rady Korejse (Panoptikum Města pražského, od r. 1987) a majora Zemana (30 případů majora Zemana, od r. 1974). (Adah)
- Jedna z posledních scén, která se odehrává na otevřeném schodišti v budově, se točila na pražské FAMU. (Azurose)
Vizuálně a koncepčně nejlepší je začátek filmu se symbolikou života – dětství, mládí, smrt – který se však ztrácí v mechaničnosti obrazu a zvuku. Mechaničnost ukazuje, že mezi mládím a smrtí autor zřejmě jen osaměle bloudil v kafkovském byrokratickém bludišti. Alespoň to tak vypadá podle jeho filmů a deníků (viz Klíč k určování trpaslíků). Juráček a jemu podobní přecitlivělí a sebelitující se nepraktičtí intelektuálové, kteří se ztratí v soukolí jakéhokoliv systému, jsou k politování, protože jejich pozornost se zasekává pouze na rozporech mezi vnitřními přáními a představami a vnějšími jevy a požadavky světa jako systému, jenž se chová jinak, než by si tito lidé přáli. Nicméně jim nelze upřít pronikavost umu a schopnost analyzovat a nacházet zákonitosti. "Tehdy jsem si uvědomil, že v sobě nosíme obraz světa, který jsme si vymysleli, abychom se v něm vyznali. Člověk si na něj zvykne a začne si jej plést se světem samotným." (citát z Juráčkových deníků). Inteligence těmto lidem občas umožňuje podívat se na sebe sama ze strany: "Tomán se rozhodl, že vyrobí film o nás. Totiž o nové vlně. Bude se to jmenovat Továrna na iluze. Děj bude vyprávět o mladém režisérovi, jenž za státní peníze nevěděl roupama co dělat. Teprve ´osvobození´ v srpnu 68 učiní tomuto cynickému playboyovi škrt přes jeho pochybnou kariéru. Věřím, že jednou budeme Tománovi vděční, protože by nás nenapadlo ani ve snu, že se jako třicátníci dočkáme toho, že o nás bude natočen celovečerní film." (konec citátu). Každodenní život s těmito lidmi je těžký nejen pro ty, kdo s nimi žije, ale i pro ně samotné, protože ve skutečnosti nejsou spokojení v žádném společenství, v žádném zřízení, a i kdyby existoval nějaký systém, jenž umožňuje vše, pak by byli stejně nespokojení, protože by nevěděli, proti čemu nasměrovat svou kritičnost, protože právě kritičnost je hlavní vlastnost intelektu. Každý systém je pak jimi vnímán jako absurdita a ta je úplně pohlcuje. To vysvětluje, proč jim uniká rozmanitost samotného života, který se neskládá pouze z vykonání povinností, ale i z osobních představ, snů a prožitků. Tajemství osobního štěstí nebo aspoň spokojenosti tak spočívá v zaměření se na to, co člověk může, nikoliv na to, co nemůže. Pokud intelekt brání člověku cítit a prožívat to, co je, a zdůrazňuje spíše to, co není, pak se nelze divit, že člověk vnímá svět jako absurdní systém, který zabraňuje plnohodnotnému životu, což je vlastně problém člověka, nikoliv světa, a člověk je tak spíše postavou k podpírání, než postavou podpírající, spíše silou destruktivní než silou konstruktivní. Což potvrzuje i tento alegorický film, kde osamělý člověk místo řešení vlastního života a životních úkolů (vztahy, seberealizace) řeší omezení systému v podobě byrokracie. To je typický postoj lidí, kteří se nestarají o existenci, ale zabývají se existencionalismem. Není náhodou, že místo kritického odporu k normalizaci a byrokracii jsem ve filmu cítila spíše nesympatický egoismus samotného autora, a že půjčovna koček ve mně vyvolala ironickou asociaci se známou slovní hříčkou, která ze služby ´Vypínání deček´ udělala ´Vypínání děcek´. Čili než člověk začne kritizovat okolní svět, měl by si nejdříve posvítit do vlastní mentality. Přesto všechno ve filmu zaznívá jeden geniální postřeh ve formě dialogu dvou mužů, jeden z nichž řeší křížovku: "– Vlastnost, kterou se liší člověk od zvířat na pět písmen? – Rozum? – Kázeň !" Skutečně je člověk jediný pozemský tvor, který se vědomě podřizuje a přizpůsobuje jakémukoliv systému. A právě na té "schopnosti" je založena lidská civilizace. ___ O tom, jak vnímání diváka ovlivňují předběžné informace o filmu, svědčí i to, že řeším otázku, zda by mne napadla asociace s Matrixem, kdybych si před sledováním tohoto filmu nepřečetla komentář Traffica. () (méně) (více)