Brejkovat 2: Electro bugalú

Nikdy jsem neviděl pokračování vzniknout v tom stejném roce, jako první díl, tak jsem si aspoň oba díly pustil po sobě. Platí totéž co v jedničce. Úžasné taneční kreace, které občas přechází až do klasických muzikálových scén (nemocnice), výborná muzika která jde místy do klasického hiphopu a jindy až do taneční hudby a zbytek je něco mezi. No a příběh tak šílená klišé, že se až člověk stydí - záchraná komunitního centra před zlotřilých milionářem co tam chce postavit obchoďák a snobský otec vs. kamarádi z ulice. Ta pozitivní energie co z toho všeho jde to ale i napodruhé těsně vytahuje na 3*. PS: Tolik zářivých barev jsem ve filmu viděl naposledy když se zaváděl Technicolor. (01.09.2024)

Audiovizuální holocaust, jehož sledování prověří míru divácké otrlosti. Někde v téhle bažině trapnosti a křiklavosti jsou utopeni v základu zřejmě sympatičtí, pohlední a možná i charismatičtí performeři, ale těžko se to poznává přes všechny ty strašlivé hadry, slizounské účesy, odporné pubescentské knírky, čelenky a nevkusné náušnice. "Breakin‘ 2: Electric Boogaloo" ve svém nitru má vlastně stejný základ jako současné "Let’s Dance" bijáky; prostě se jedná o klasický formát ztvárněný v souladu s aktuálním trendem. Zatímco třeba "Pomáda" může být nadčasová díky nadsázce a zesměšněné retro stylizaci, "Breakin‘ 2" ukazuje, co čeká za pár desetiletí i současné taneční hity. Nejen, že budou coby upřímná adorace a propagace dobové módy přežité, ale diváci nad nimi budou kroutit hlavou v nevěřícném úžasu, co to ty lidi měli na sobě za hrůzy a co to předváděli za směšné tělesné kreace, o nichž byli přesvědčení, jak jsou úžasně cool. "Breakin‘ 2" navíc díky odtažitému a nevěřícnému pohledu přináší obnažení obludné manipulativnosti módních filmů. Fungují vlastně stejně jako jakákoli jiná indoktrinační propaganda, takže v prvé řadě cílí na mladé publikum, ideálně ještě na děti, aby si skrze jejich zaháčkování zajistila kontinuitu. Na druhou stranu, trendy v oblékání a hudbě mají naštěstí kratší životnost než různá náboženství či nacionální ideologie, takže nepředstavují až takové nebezpečí, protože z nich prostě drtivá většina vyroste, stejně jako hvězdy série Breakin‘. Ta se z klišovitého módního tanečního bijáku proměnila ve výmluvné memento nejen pomíjivosti trendů, ale také stvrzení, jak tenká je hranice mezi coolness či stylovostí a fyzicky nepříjemnou trapností. Veškeré zlo 80s nikdy nebylo tak esenciálně obtištěné do celuloidu jako zde. (18.01.2015)

Smršť bizarních tanečních kreací ztvárněná pouličními tanečníky, kteří jsou voháklý v šílenym štýlu a rozjížděj to na old-school break electru. Pro funk-stylera povinná četba. Pro nezaujatého diváka vtipná a zajímavá exkurze do minulosti současných populárních stylů, tedy pokud se přenese nad pitomoučkým příběhem a slabými hranými pasážemi. (19.02.2011)

Není Jean-Claude, není legrace! I když mi jeho ikonická role chybí, dvojka mi přijde ucelenější než ta jednička. Ono tedy, ne že by tady těch maníků bylo méně, ale film má alespoň náznak nějakého příběhu, i když po deseti minutách víte, jak to celé skončí. Každá scéna připomínající děj je jen most k dalšímu tanečnímu vystoupení pánů Turba a Ozona, který to alespoň rozbalit umí. O herectví tu samozřejmě nemůže být řeč, ale jak říkám. Jednoduše to jde přežit. (13.04.2019)

Já věděl, že na to nemám chodit, jenže kamarádi, kteří byli svědky živého dabingu při prvním promítání na LFŠ 2015, mě přesvědčili, že si opáčko rozhodně nesmím nechat ujít… Buď byla genderově vyvážená dabérsko-pěvecko-komentátorská dvojice v poslední den filmovky už příliš opotřebovaná, nebo zkrátka nemám ten správný smysl pro humor – koncept dobrý, ale abych se začal bavit, představoval bych si o dva řády větší nasazení a hlavně smrtelně vážnou tvář, bez shazujících poznámek na okraj, prvoplánových hlasových karikatur a sdělování, co všechno se už vážně nedá zazpívat. — Samotný film nestojí ani za zmínku, chvíli jsem uvažoval o hvězdičce za tanečně-akrobatické snažení, ale i to je většinu času nasnímané a nastříhané tak nesmyslně a zasazené do tak chaotické scény splývající s kostýmy, že z něj člověk pořádně nic nemá. Tož co včíl, mám sám sebe přesvědčovat, že to obnažuje nějaké trendy a že jsem tím intelektuálně uspokojován? Nebudu. (11.08.2015)