Dvacátý devátý

Hrůznost přetrpěného zážitku, jehož obsahem je ahistorická falzifikační heroizace nejtemnějšího okamžiku dějin komunistického hnutí v česko-slovenském prostoru, tlumí alespoň elementární zvládání filmového řemesla. Chceme-li však přesto v tomto braku hledat i pozitivní momenty, najdeme je. Spočívají v jakémsi "negativu" scénáře i režie. KSČ se jeví v tomto pohledu jako nedůvěryhodná populistická síla, která větší část své energie spotřebovává na obhajobu plakátových frází-lží a soustavné ohlupování svých členů. Tou největší a tím největším je Gottwaldova postava a legenda, která na ni byla navázána. Fakt, že film byl natáčen i uváděn do kin v době vrcholícího normalizačního temna, v němž byla regenerována základní klišé stalinského stalinismu, film citelně poznamenal. A proto velmi nadčasově působí i jeho závěr. Jeden z lidsky i politicky nejhloupějších projevů, které kdy na půdě českých parlamentů byly proneseny, svou symboličnost opravdu naplnil. Zločiny padesátých - a nejen padesátých let - minulého století. (20.10.2007)

Omluvte mě prosím, že píšu tento komentář v průběhu asi poloviny filmu, ale to se nedá vydržet. Jestli někdo nadával na Šťepničku, že se Gottwaldovi nepodobá, tak Zounar (nebo kdo ho hraje) se mu nejen nepodobá, ale hraje ho tak trapně, že to svět neviděl. O ostatních hercích platí to samý. Jedinný, kdo alepoň vykazuje nějaké herectví, je Adolf Filip (taky hrál Zápotockýho vícekrát). Natočené to je příííííííííííííšerně! To i ten seriál Gottwald je lépe natočen. Jako příklad uvedu scénu útoku na Jílka, kde tady kamera stojí nepochopitelně vzadu. Jedná se tedy o snad nejtrapnější film (ehm Hrocha nepočítám - to je jiná liga) z období normalizace, protože já všechno snesu, ale vidět nekonečný hádky mezi komunistama a do toho blažený úsměv Klementa Gottwalda je i na mě moc. ODPAD! (16.08.2010)

Jedna z normalizačních perel, kterou jsem měl možnost zhlédnout až dneska. Další příklad historické rekonstrukce odporující skutečným dějinám. I přes svou dvouhodinovou délku jsou postavy neskutečně jednorozměrné (příslušnost k jednotlivým stranám je snadno rozpoznatelná díky šatům) s mýtickým Klementem Gottwaldem v čele. Přes všechny negativa jsem se u filmu bavil, jen mne tvůrci naštvali tím cajzlovským pseudohantecem. To si sakra nemohli vzít odborného poradce, měli na place hned dva, Laďu Lakomého, coby revanšistu Horu a Jaru Kuneše jako Kopeckého (to byl ten horlivý revolucionář, kterého musel krotit i Kléma). Řemeslo je odvedeno standardním způsobem, jak se na zakázkovou činnost sluší, hlavně ta monumentálně dramatická hudba je špica. (14.08.2011)

Film, který si vystačí s jedním tématem. Je to téma vnitřního boje komunistické strany na konci dvacátých let 20. století. "Hvězdně" obsazený film, kde určitě mnoho herců hrálo z donucení. Někteří však s velkou chutí a vidinou odměny a dalších rolí. Jistě v tomto smyslu nikdo nepochybuje o vnitřním přesvědčení pánů Zounara, Filipa, Švorce, Mixy... Líto mi může být snad jen mladého hereckého páru Čeřovská-Drbohlav, jejichž životy ve skutečnosti skončily tak nešťastně a brzy. Ačkoliv nebýt podobně laděných filmů, zřejmě by se na filmovém plátně příliš neuplatnili. Film samotný je sledem stranických diskusí, sjezdů a projevů. Tehdejší Jílkovo vedení, které stále více inklinuje k sociální demokracii, je vystřídáno novým vedením Klementa Gottwalda. Ten se jezdil do Moskvy učit, jak nejen nepřátelům, ale později i přátelům, zakroutit krkem. Inspirován tehdejší sovětskou modlou Leninem, jehož už mohl navštívit jen v mauzoleu a vycvičen Stalinem, který třídní boj zvládal s nevšední asijskou krutostí. Film doporučuji shlédnout pro poučení. Ale nevadí, když při jeho sledování na půlhodinku usnete. Děj jenom přeskočí z jedné schůze do druhé. (01.03.2014)

Chtěl jsem to vidět. Hlavně proto, abych věděl a nebyl jedním z dalších co tyto snímky nejen neviděli, a kteří je rovnou bez zkušenosti odsuzují (on je v tom totiž rozdíl toho zážitku a poznání)... Tohle bylo skutečně velmi těžko stravitelené i pro jedince mého typu, kteří se specializují na normalizační a socialistické snímky. Většina děje se odehrává ve všemožných jednacích sálech, klubech či hospodách a hlavním tématem je probírání dalšího vývoje KSČ u nás pod vedením Klemeta Gottwalda. Autoři si se skutečnou rekonstrukcí této části naší historie hlavu věru nelámali a děj hladce osoustružili pro potřeby zvýraznění kultu Dementa - pardon - Klementa Gottwalda. Ten je zde znázorňován jako moudrý a bodrý chlap, jemuž jde jen o očištění strany a o dělnictvo. Hlavní role se zhostil ,,hoštický předseda JZD" Miroslav Zounar. V dílku se opatlalo větší množství našich herců z nichž nejvíce mne mrzela účast Viktora Preise coby intelektuála Leninské školy a pobočníka Klémy... Závěrečný projev Klementa Gottwalda v parlamentu, kde na námitku opozice ,,že si komunisté jezdí pro moudra a instrukce do Moskvy" hrdě odpovídá: Ano, my tam jezdíme abychom se naučili jak vám zlámat vaz" mnou skutečně otřásl ! Jen doufám, že se už nikdy nestane aby se do vedení naší země dostala podobná strana s podobným dementem. Nutno vidět pro výstrahu. (27.08.2011)