Jezdec formule risk

Pod zdánlivou skořápkou socialistické brutky v kulisách počínajících sedmdesátek se odvíjí vcelku reálný pohled do duše mladého kluka, který teprve včera přestal být chlapcem. Mužem však stále ještě není ač by jím byl strašně rád. Vycvičen nefunkční rodinou a drsným okolím bere život jako šanci urvat si co nejvíc a klidně i z cizího vždyť chytit se dá při kradení jen hlupák a on jím není. Sní o tom jak je slavným závodníkem se světem i dívkami u nohou. Jeho realita je odsouzení s podmínkou a práce v kamenolomu. Chlapi z party nad ním zlomili hůl, hlavní mistr se jej však pro ostatní naprosto nepochopitelně ujme a snaží se z něj udělat poctivého chlapa. To se snad nakonec i podaří, bohužel pro hrdinu samotného je to již pozdě. Celkem zajímavé psychologické drama. Tři dynamity. * * * (15.07.2015)

Československé drama zabývající se životem mladého muže Jiřího Hudečka, jehož konfliktní povaha ho neustále drží na hraně zákona. Tento velmi nesympatický mladík s příšerným účesem dostavší podmínku, byl přidělen na výpomoc do kamenolomu, kde pochopitelně dochází ke svárům se staršími spolupracovníky (L. Křiváček, J. Krampol). Onoho pacholka, jenž s oblibou nechával stát odcizené vozy na křižovatkách, hrál A. Okuněv, nenápadný herec s výstředním zjevem. Pochopitelně celkově snímek zapadá do škatulky normalizačně-moralistických děl 70.let, nicméně některé prvky mě přece jen zaujaly, bohužel herecké výkony to tentokrát nebyly. Opakovaně byl zobrazován jakýsi sen či představa mladého zloděje, zobrazující jeho slavná vítězství v silničních závodech uvozovaných svižnou a veselou hudbou K. Svobody za zpěvu našeho nejslavnějšího pěvce. Jak hlavní hrdina sám správně v závěru přiznal, že je úplně blbej, neboť kromě jiných hloupostí neměl zájem o velmi sympatickou a pohlednou mladou dívku Zdeňku (A. Kryštofíková?), zatímco myšlenky věnoval zadané hlupačce z bývalé party, jenž o vlásek unikla vězení. Roli jakéhosi Hudečkova ochránce v kamenolomu přijal neznámý L. Večeřa, avšak jeho výkon nebyl nic významného, naopak zajímavou postavou starého ukecaného správce se blýskl pro mě překvapivě M. Homola. Jezdec formule risk nepředstavuje nic převratného, skutečně se jedná o ukázkový příklad tehdejšího normalizačního chápání a morálního tlaku na obyvatele, přesto však ze záhadných důvodů volím průměrné hodnocení. (16.06.2015)

Karel Gott zpívá titulní píseň, o hochovi, kterých je i dneska požehnaně. Syrové vyprávění o životě kluka po dvacítce, který hledá co v životě stojí za něco, a co za nic. Naráží na drsný lidi, sám se musí chovat podobně. Dobře napsaný film, i zrežírovaný A. Kachlíkem, a s výkony herců, které v dnešním českém filmu najdeme stěží. (18.08.2012)

Po delsi dobe se mi povedlo narazit na totalni bolsevickou bombu:-) Nepokryte stvavy film proti vsem elementum, ktere se nejak odlisuji. Jejich stylizace do totalnich amerikanofilnich zmetku, at uz oblecenim, zajmy, ucesem nebo detaily typu zvykani zvykacky v imperialistickem stylu. Totalne me dostala hlaska, ze farari se sice nemohou zenit, ale deti klidne maji:-) Kachlik opravdu nezapomnel na nic, do ceho by soudruzi mohli pichnout. Kaja do snovych scen hrdiny vriska jako o zivot "Ma touha ma dve kridla...", coz celemu filmu dava i dadaisticky rozmer. Jestlize v roce 1977 natocil soudruh Kachlik priznanou odpoved na Vsechny dobre rodaky s nazvem O moravske zemi, film Jezdec formule risk se zase svym prostredim tvari jako "spravna" verze Skrivanku na niti. Historicke prameny k tomuto neuvadeji nic, definitivni potvrzeni teto verze navic komplikuje, ze na rozdil od Rodaku Skrivanci nestihli mit v 60. letech premieru. Na druhou stranu se to vsak tuto verzi ani nevylucuje a soudruzi mohli myslet na prevenci, pokud by selhaly jejich kadry a Skrivanci se nejakym nedopatrenim dostali na verejnost. Kachlik tak v sobe mohl objevit dalsi polohu - vdecneho recyklatora ideologicky zavadnych del. Byla prece potreba vsechny ty lzi uvest na pravou miru:-) (23.11.2012)

Hloupoučký film o nepodařené převýchově mladistvého delikventa. Mladík, živící se krádežemi aut a snící o dráze automobilového závodníka, je místo výkonu trestu přemístěn na převýchovu do kamenolomu. Srdce kolegů dělníků si nezíská (obzvláště dědek v podání M. Homoly mu nemůže přijít na jméno - říká mu tedy posměšně Psanec, čímž jen zdůrazňuje režisérem nastoupenou cestu k socialistickému pseudo - westernu), jediný, kdo je ochoten mu vyjít vstříc, je samotářský lamač Svatopluk. Nechá ho - navzdory špatné pověsti zloděje - přespávat ve své chatě a večer s ním mívá dlouhé, až rodičovské hovory. Mladík se částečně převychovává, ovšem v pauzách jezdí do Prahy krást auta i nadále. Až příliš pozdě si uvědomí, že není cesty zpět - opět u soudu, kde už mu trest napaří natvrdo. Poznává svůj hřích a vyznává se z něj bezpříkladně kladnému Svatoplukovi. Snad se po odpykání mladíkova trestu opět setkají.. - No hnus, velebnosti! - - Situaci zachraňují jen Kachlíkovy občas vtipné pokusy zahrát tenhle žánrový mišmaš do westernového rohu; tam se mu daří nejlépe. Snové vize hlavního představitele coby automobilového závodníka jsou ovšem hloupé a zavádějící. (11.05.2007)