S milenkou mé matky

Hlynur (Hilmir Snær Guðnason) je povaleč. Základní potřeby mu obhospodaří jeho matka, peníze které dostane od sociálky mu krásně vystačí na víkendové chlastačky, a s touto životní filozofií chce dožít až k důchodu. Vše se ale musí změnit, když na vánoční prázdniny pozve jeho matka svoji učitelku flamenca, Španělku Lolu. O Silvestrovské noci si, díky alkoholu, Hlynur a Lola spolu pěkně užijí. Pár dní na to ale odhalí Hlynur, že Lola je vlastně milenka jeho matky... Islandská kinematografie pro mne doposud byla velkou neznámou, ale když na to tak koukám, tak je vlastně vcelku jedno jestli jde o Island, nebo některý z ostatních severských států. Filmy z jejich luhů a hájů mají takový zvláštní (mrazivý) nádech. I když se člověk musí usmívat (např. nad Hlynurovu pohledu na svět), pod komediálně romantickou slupkou je zase schován ten sníh, led, mráz (a ten pocit, že člověk musí hodně chlastat, aby přežil - nebo vlastně možná naopak, když si vzpomenu na závěrečnou scénu filmu)... (27.03.2013)

"Rodinná večeře, nebo pohřeb ... no, radši bych na ten pohřeb, tam by bylo aspoň o jednoho idiota míň." Pozoruhodná islandská komedie, která mě zaujala především tím, jak často mě dokázala překvapit, ačkoli jsem si po pár minutách myslel, že už mě překvapit nedokáže, že už jsem připravený na všechno... Velmi sympaticky nekorektní kousek. (11.02.2012)

Cynická (ne)rodinná komedie o jednom blbovi z Rejkavíku, jehož životní náplní je bezostyšná příživa, internet, porno a pařby s partou ještě větších blbů. Dějově, přiznejme, nic moc... 101 Reykjavík je totiž jedním z těch filmů, které stojí a padají s hlavním hrdinou. A v mým soukromým měřítku spíš "padá" než "stojí". Znám celou řadu "nesympatických" ústředních postav, které člověku přilnou k srdci. Hlýnur z Rejkavíku ale zůstvává jen a pouze nesympatickým pazdrátem a odtažitým paňákem, který ve mě za celých 88 minut nedokázal vykřesat jiskřičku sympatií. Ne že tu ale bylo všechno špatně, některé konkrétní momenty by se dokonce daly nazvat brilantními. Chvíle, v níž rodinná sešlost sedí na otomanu, žvaní, futruje a dívá se na domácí video, které zachycuje jak vloni seděli na tomtéž otomanu, žvanili a furtovali... bych označil za skrznaskrz geniální. Závěr třemi slovy: Islandské, sarkastické, nezúčastněné. 50% s poznámkou, že distribuční název je opět na pěst. (16.09.2011)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 3 - Island. První zklamání během Tour se dostavilo poměrně brzy. Ujetý film s nesympatickým hlavním hrdinou, jenž tápe ve svém životě, především v jeho milostné složce. Nudil jsem se docela dost, vtipné si vybavím snad jen dvě hlášky. Aspoň, že na tu Victorii Abril se příjemně dívá. Kormákur mě více oslovuje se svými krimi a akčňáky, ale beru to tak, že každý nějak musí začínat a jako debut to zase vyložený propadák není. (05.04.2015)

"Čím sa živíš? Ničím. Beriem invalidný dôchodok." Zvláštna to životná filozofia hlavného hrdinu, pripomínajúca jednu nemenovanú menšinu u nás. Mladík kráčajúci odnikiaľ nikam neschopný prekročiť vlastný tieň, postavený pred dosť zaujímavú životnú situáciu a cesta ako sa s ňou dokáže vysporiadať. Baltasar opäť raz u mňa zabodoval. Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov. (23.06.2015)