Náš dědek Josef

Film sám o sobě by tak špatný nebyl, kdyby se na něm nepodepsala doba vzniku. Je zajímavé pozorovat kontrast ve vyobrazení procesu kolektivizace ve filmech ze 60. let (např. Všichni dobří rodáci, Smuteční slavnost) a ve filmech z let 70. jako je např. tento. Další věc, která mi doslova trhala uši, byla snaha tvůrců přizpůsobit mluvu herců místu děje. Použité nářečí připomínalo spíše hanáčtinu, kterou se na jižní Moravě v oblasti Mikulova rozhodně nemluví. (04.12.2010)

"Ja se tež polepšim, až se ostatni pohoršijó..." Poetické epizodky o lidech a příhodách z poválečné Moravy zobrazují jak staré vesnické tradice, tak konfrontaci tohoto duchovně "starého" světa s novými společenskými změnami. Doba po válce příliš veselá rozhodně nebyla, ba daleko krutější, než Kachlík s Matějkou ve dvou či třech scénách líčí, přesto si tento film zasazený do ní zachovává společně s hlavní postavou silný nádech něčeho kouzelně lidského, příjemného. Vnímám ho především v nadčasové rovině, i jako úctu k starším lidem. Režisér Kachlík opět (stejně jako v jiném svém filmu Já truchlivý Bůh 1969) využívá osobitého postupu vedení hlavního protagonisty, který se současně stává i jakýmsi průvodcem příběhu – tentokrát jsou to hned dvě postavy: dědeček a vnuk, kteří z času na čas k nám více promluví se svými vzpomínkami či pocity. I v těchhle momentech je zde nejednou zobrazený krásný vztah mezi dědečkem a vnukem, jehož sílu (toho vztahu) pak vycítit zejména v závěrečné scéně. Své kouzlo ve jménu věčeného koloběhu života zde má postupné střídání všech ročných období, též smutných i veselých scén. Na rozdíl od jiných uživatelů nemám potřebu řešit údajnou agitaci, politiku či (ne)správný přednes a volbu nářečí. Řeším jen svoje osobní pocity z filmu, který mě hodně zaujal už v dětství a který mě dokázal již poněkolikáté oslovit znovu i bez toho, abych se při tom dvolával pouze na nostalgii. A nemohu u toho přehlédnout Bohouška Záhorského v životní roli, stejně jako spoustu dalších herců, kvalitní režii i humor. V neposlední řadě také kameru, níž Josef Illík dotváří přímo malebné obrazy vesnického prostředí, přírody a lidového způsobu života. 90% (06.10.2020)

Některý z předchozích komentátorů se ptá, zda-li tento film nebyl míněn jako normalizační reakce na Všechny dobré rodáky? Myslím, že to tak do jisté míry bylo, a protože ani Matějka ani Kachlík nebyli idioti, a ve filmu hraje pár velmi kvalitních herců, tak vznikl docela snesitelný film, který ovšem Jasného snímku nesahá ani po přirození. O výslovnou odpověď na Všechny dobré rodáky se nicméně pokusil Jaroslav Matějka ve svých románech Rodáci a odrodilci a Kam jdete, rodáci, později zpracovaných jako televizní seriál pod názvem Rodáci, který je pro změnu ještě podstatně slabší, než Náš dědek Josef... (02.01.2008)

Po shlédnutí tohoto filmu mám pocit, že jsem vlastně koukala na dva: První je skvělá sága o starém, životem protřelém moravském vinaři, který se i v pokročilém věku odmítá vzdát plnohodnotného života spjatého se životem celé vsi, přátel a sklenky vína. Vinař někdy se slzami v očích, jindy s pobaveným úšklíbnutím vzpomíná na svůj dlouhý život, na svoje hříchy i dobré skutky a učí tak svého vnuka poznávat dospělý svět. Obsazení Bohuše Záhorského a Svatopluka Skopala do rolí děda a vnuka je skvělé, uvěřitelné a chvílemi až dojemné. Pak je tu druhý film a ten mi do prvního naprosto nesedí. Je o zakládání a prosazování komunistické strany na moravské vesnici a o problémech s tím spojených. Tento film je hloupý, zbytečný, agitující a tak nějak navíc. Kdyby ho tak šlo vystřihnout, z toho prvního..... (28.01.2013)

Nevím proč v tom všichni furt hledáte nějakou propagandu komunismu atd. Vezměte to jako film o prostém dědkovi z jižní Moravy, který vypráví svůj příběh a to mi neříkejte, že se vám to nelíbilo. Herci výborní, atmosféra taky skvělá, a strašně se mi tu líbí, jak tu ti Pražáci nebo jiní z velkých měst nadávají, že takhle to na vesnici nechodí a že takhle si to jen ti Pražáci představují a tak to tak natočili a dělají z vesničanů na Moravě dobytky....upřímně? Jděte se podívat i dneska na nějakou vesnickou zábavu na Moravě a bude se vám z těch prasat chtít zvracet, takže myslím, že pravdivé až až....prostě to tak bylo..měli víno a kořalku, tak prostě chlastali, co by si dělali starosti zbytečně. Neříkám, že to nářečí nebylo místy mimo a až moc přehnané, ale popravdě, nejsem z jihu, nemůžu soudit. Mě se to líbilo a kdo by mi chtěl tvrdit, že se ani jednou neusmál, nebo neměl na krajíčku, když dědkovi umřela babka, tak pěkně kecá. (27.12.2012)