Náš dědek Josef

Poetické záběry na krajinu moravského venkova (okolí Pávova) se režiséru Kachlíkovi vcelku povedly, jen úplně nevím, zda to úplně koresponduje se spíše lehčím žánrem filmu (viz třeba scéna s ožralými chlapy běhajícími po louce s holými zadky)  Celkový koncept filmu v podobě někdy více někdy méně zajímavých výjevů z venkova  v různých ročních obdobích (s výraznými folkloristickými prvky) mi nevadil, ale jen potud, než se v některých chvílích začala řešit politika (zakládání družstva a prosazování komunistické strany). Ve filmu lze narazit na celou řadu skvělých herců tehdejší starší generace, z nichž samozřejmě nejvýraznější je Bohuš Záhorský v titulní roli. Jeho postava je napsána Záhorskému doslova na tělo, a ačkoliv mu tehdy zdaleka nebylo tolik, kolik jeho postavě, ve výsledku to nepůsobilo nikterak nepřirozeně. Co se mi ze scénáristického líbilo asi nejvíc, byl vztah této postavy s jeho vnukem (S. Skopal), jemuž ve filmu předává něco málo ze své životní moudrosti (viz třeba „Nestrkej ten nosák moc nahoru, pak se ti lidi do něj lépe strefujou“). Závěrečná scéna  jejich vzájemného loučení před odchodem vnuka po prázdninách do dalšího ročníku na medicíně  mi přišla docela dojemná. (08.06.2023)

Probůh!!! Tomuto filmu dát čtyři hvězdičky či dokonce pět hvězdiček? Vždyť je to odporná agitka zabalená v (pro mnohé zřejmě atraktivním) obalu moravského "folklóru" (což je ten "fólklór" vymyšlený a milovaný Pražáky-složený z chlastu a obžerství, fekálního humoru, moravankoidní dechny, přeplácaných krojů a vůbec vytvořený v intencích té představy o bodrém Moravákovi, co do Prahy přijíždí na pečeném praseti, držíc v každé ruce demižón vína). Jednomu je jasné, že i dobří herci hráli (museli hrát, chtěli-li hrát) v kdekterém šuntu, ale přece jenom vidět Menšíka jako mučedníka kolektivizace, to je dost děs. (28.02.2010)

Film o kraji vína, lidovosti, zvycích, skromnosti i furiantství obyvatel laskavé Jižní Moravy. O to víc milý, že se hlavní role ujal vynikající herec Bohoušek Záhorský spolu s ostatními známými hereckými osobnostmi v neposlední řadě s Jiřinou Šejbalovou, Josefem Kemrem, Františkem Filipovským a dalšími. Na kvalitě snímku značně ubírá skutečnost, že autoři scénáře a dialogů neprostudovali pečlivě slovácké nářečí a dosti hrubým způsobem vložili do úst tomu našemu moravskému dědkovi nářečí z oblasti Olomouce, což jak jistě každý ví, už není Moravské Slovácko. A k vínu patří slovácké nářečí jako ke špeku chleba. Když vyřkne starý zkušený moravský vinař ""Bels tam ? Bel. Bels vožralé ? Bel. ", to pak pravého moraváka od bečky vína srdce zabolí, ...... škoda, tento filmový počin měl na mnohem víc. O to víc mě to jako rodáka z Jižní Moravy mrzí. No, ... ludé umřů, ale víno bude furt. Tož, ... na zdraví. (20.10.2007)

Super film, miluji Bohuše Záhorského a tady je plejáda i dalších nejlepších českých herců minulého století. Náctiletým tenhle snímek samozřejmě toho moc neřekne a ani se nedivím, když je nezaujme, byla to jiná doba.Ale ten , kdo miluje starší české filmy, tak nebude litovat. Perfektní režie i dramaturgie, Kachlík to s filmy uměl. Navíc je film umocněn pravým moravským prostředím i hudbou,je rozdělen do 4 ročních období a z toho vychází i celá pointa filmu. (08.01.2004)

Některý z předchozích komentátorů se ptá, zda-li tento film nebyl míněn jako normalizační reakce na Všechny dobré rodáky? Myslím, že to tak do jisté míry bylo, a protože ani Matějka ani Kachlík nebyli idioti, a ve filmu hraje pár velmi kvalitních herců, tak vznikl docela snesitelný film, který ovšem Jasného snímku nesahá ani po přirození. O výslovnou odpověď na Všechny dobré rodáky se nicméně pokusil Jaroslav Matějka ve svých románech Rodáci a odrodilci a Kam jdete, rodáci, později zpracovaných jako televizní seriál pod názvem Rodáci, který je pro změnu ještě podstatně slabší, než Náš dědek Josef... (02.01.2008)