O zatoulané princezně

Je to spíše dětský film než pohádka. Točeno na Červené Lhotě, malém zemanském zámečku - zde měl být sídlem královským (!). Lucie Tomková jako princezna Julinka, s kruhy pod očima a zarytě obrácenou pusou, neobyčejně rychle vyslovovala, téměř drmolila - to vidím jako dosti velkou chybu. Neměla v sobě nic urozeného, bylo to děvče z lidu. A to by prostě mělo být poznat, i přes to, že má rozjívenou letoru a cítí se nejlépe mezi venkovskými dětmi...Místy působí film až nudně, zejméně dlouhými scénami v manéži. Ale děti se na něj dívají rády. (27.02.2008)

Marně přemýšlím, proč po téhle princezně pátrali, když se už konečně ztratila. Ovšem česká strašidla si získají srdce diváka vždy a Jůlinka se naučila karetní triky. Některé věci mě nepřestanou okouzlovat... a proto krasojezdkyně dodnes mají na hlavě korunku. (V životě jsem takovou neviděla, ale stejně se mi to strašně líbí.) (28.12.2010)

Znam lepší pohádky,... ale i horší. Takže tak ty tři body jsou vhodné. Nevidím tolik negativů, jako ostatní, podle mě se v pohádce pro děti nedá hledat příliš kvality, napětí nebo dokonalých kostýmů. I když ano, mohlo by to být propracovanější, princezna by to mohla hrát i lépe. Ale vodník a strašidlo jsou supeeer! :) (15.01.2013)

Atmosféricky to skutečně připomíná spíš film, než pohádku. Já sama nemám v lásce ani tematiku cirkusů, tudíž mě to nezaujalo. Ale jinak to nebylo špatné, pár nápadů a dějovou linku to mělo. Ačkoli vlastně nikterak originální (až na ten cirkus). Jen jsem nějak nepostřehla, kdy se do sebe ústřední dvojice stihla zakoukat... Jako by se to dělo spíš mimo kamery. Jedním slovem zvláštní. (02.12.2021)

Jakkoliv chápu a v mnohém sdílím výhrady k ZATOULANÉ, nemohu si neodpustit několik doplňujících poznámek. V kontextu dětské tvorby šedesátých až osmdesátých let - v něčem i let padesátých - představuje ZATOULANÁ určitě slabší průměr. Drhne režie, ne vždy jsou zvládnuty herecké výkony, občas skřípá scénář. Řadou těchto znaků jako by byla předjímána polistopadová česká pohádka ve svých určujících trendech. A právě tímto druhým srovnáním naopak vyniknou podmínečné klady tohoto pozdního Kachlíkova díla. Patří k nim demokratický (občanský) charakter poněkud vypelichaného královstvíčka Královská Lhota (osvícený absolutismus barokního krále), velmi amazonsky svérázné a přitom přitom už žensky něžné pojetí dívčí princezniny postavy a viditelně dynamičtější druhá část ZATOULANÉ. Svět drhnoucího socialismu, v němž již téměř nic nefunguje, ovšem skřípot ZATOULANÉ, konstatovaný v úvodu tohoto komentáře, nijak neoslabuje. Největší cena této poněkud očesané pohádky tedy spočívá právě v tom, co předjímá, ale také v tom, čím se stále ještě od předjímaného odlišuje. (02.03.2011)