Princ Bajaja

Tak trochu jiná pohádka, která v mých očích nedosahuje kvalit svých současníků a navíc nemám v přílišné oblibě hrdiny, kteří pod chatrnou záminkou záchrany dcer zajisté zdegenerovaných královských rodů vybíjejí ohrožené živočišné druhy, ale vedle současných pohádkových katastrof pořád vybraný kousek a navíc to k místu, kde se Bajaja natáčel, mám, co by Luděk Daněk diskem dohodil. A malebně pochmurná atmosféra těch míst působí s nezmenšenou silou, což dokládá fakt, že mnozí z těch, kteří tam se mnou zabrousili, postupně umlkali a jevili známky neklidu. Ale dost možná to nebylo způsobeno tísnivým kouzlem lesů a skal, nýbrž zcela jednoduše tím, že nevypadám jako Magda Vašáryová před sedmatřiceti lety. (09.01.2009)

Ryčení tohohle úděsného draka mě vždy bezpečně umrtvilo a je to ten nejstrašnější pohádkový drak mého dětství. Naopak, princ Bajaja je a vždy bude, bezkonkurenčně nejkrásnějším princem. Má bílého koně, mluvícího!, musí se ukrývat za maskou nemluvného "mouly", což je nesmírně napínavé a půvabné a vy se ptáte, kdy už! se konečně princezně prokáže? A nebo kdy už to ona konečně pozná?. Princezna je krásná a chytrá, není pyšná a pitomá a já jsem už tenkrát věděla, že chci taková být taky. No a hlavně aby si mě pak tenhle princ vzal :) :) :). Je to krásná pohádka, amen. PS: mimochodem, udělat drakovi místo tesáků zobany, ze kterých visí různé slinty, které vypadají jako zbytky princezen, považuji za naprosto výborný a nadčasový výtvarný počin. (09.05.2015)

Nebýt toho nepříliš povedeného loutkového draka, byla by to výborná, místy skoro akční, a svým téměř syrovým nádechem netradiční pohádka. Od úvodu, kdy princ zamkne prázdný hrad, strčí klíč pod rohožku a s uzlíčkem přes rameno vyrazí do světa, po závěr, kdy jsou padouch i jeho banda bez milosti naházeni přes hradby do strže. Působivá atmosféra, dobře gradující boj dobra se zlem vedený hned v několika rovinách, nechybí na pohádku poněkud kontroverzní momenty (bičování koně), a navíc fajn princ, který konečně nevypadá jako typický zhýčkaný hezoun. (29.09.2011)

Slovenské pohádky české spisovatelky mají své neopakovatelné kouzlo. A stavějí tak pomyslnou laťku pro každého, kdo je chce převést do filmové řeči, proklatě vysoko. V případě BAJAJI - už to jméno je mnohovýznamové - se oběma scénáristům minimálně podařilo dostat do filmu Němcové neuvědomovaný vlastní bohatý tvůrčí vklad (Kachlíkův BAJAJA rozhodně není DVACÁTÝM DEVÁTÝM). Mnohé může být v této souvislosti zpochybňováno, je však zřejmé, že volba krajiny, mystické ovzduší, skrytý i viditelný boj dobra se zlem tu mají skutečně bájeslovnou - ne jen "pouze" pohádkovou - atmosféru. Ivan Palúch je opravdu "šumný chalan" a mladičká Magda Vášáryová skutečně krásnou princeznou Slavěnou. Děj má svou gradaci a i poučenému divákovi se značnou autorskou zručností sugeruje pocity nepředstíraného napětí a nejistoty. Plnokrevná pohádka tak zůstává plnokrevnou pohádkou i tam, kde ji vývoj filmového řemesla (to slovo rozhodně není míněno hanlivě) viditelně překonává. Co zůstává nepřekonané a minimálně pro mne stálé, to je onen opojný pocit krásy a vnitřního uspokojení z báječné pohádky, která, převedena na stříbrné plátno, je ještě hezčí a vábivější než ve své literární podobě. Určitě nejsem sám. (28.08.2007)

Dlouho jsem si nemohl vzpomenout v jaké pohádce byl ten hrůzostrašný drak. Až dnes jsem to zjistil. Samozřejmě, že už není hrůzostrašný. Jen strašná a smích budící loutka. Dokonce, aby jí mohl Bajaja setnout alespoň jednu hlavu musela se tříhlavá saň sehnout až k němu. To konečné zranění prince bych spíš dal za vinu jeho neopatrnosti - prostě se mi zdálo, že se chudák seknul tím mečem sám a nepřisuzoval bych to agresivnímu drakovi. Závěrečná bitva na nádvoří byla zmatená i pro herce, protože se tam mezi sebou perou i dva, kteří v předcházejícím záběru bojovali bok po boku. Chvilkama jsem se i nudil. (25.12.2010)