Princ Bajaja

Dlouho jsem si nemohl vzpomenout v jaké pohádce byl ten hrůzostrašný drak. Až dnes jsem to zjistil. Samozřejmě, že už není hrůzostrašný. Jen strašná a smích budící loutka. Dokonce, aby jí mohl Bajaja setnout alespoň jednu hlavu musela se tříhlavá saň sehnout až k němu. To konečné zranění prince bych spíš dal za vinu jeho neopatrnosti - prostě se mi zdálo, že se chudák seknul tím mečem sám a nepřisuzoval bych to agresivnímu drakovi. Závěrečná bitva na nádvoří byla zmatená i pro herce, protože se tam mezi sebou perou i dva, kteří v předcházejícím záběru bojovali bok po boku. Chvilkama jsem se i nudil. (25.12.2010)

Nebýt toho nepříliš povedeného loutkového draka, byla by to výborná, místy skoro akční, a svým téměř syrovým nádechem netradiční pohádka. Od úvodu, kdy princ zamkne prázdný hrad, strčí klíč pod rohožku a s uzlíčkem přes rameno vyrazí do světa, po závěr, kdy jsou padouch i jeho banda bez milosti naházeni přes hradby do strže. Působivá atmosféra, dobře gradující boj dobra se zlem vedený hned v několika rovinách, nechybí na pohádku poněkud kontroverzní momenty (bičování koně), a navíc fajn princ, který konečně nevypadá jako typický zhýčkaný hezoun. (29.09.2011)

Rozprávky Boženy Němcovej sú vždy plné poučenia. Tentokrát, že klamať sa nemá a že cesty do pekla sú vždy priame a jednoduché. Kto klame, s tým sa zatočí, na rozprávku to s nimi dopadlo pekne brutálne. Film sa nehrá na efekty, no ani ten najhorší drak si nezaslúžil výzor trojhlavého moriaka. Napriek všetkým neduhom je v rozprávke temná atmosféra na pohľadanie, že sa mi ju vôbec nechcelo vypínať, na slabšie tri hviezdy to stačilo. (14.04.2017)

----- "Nezapomeň, že do pekla vede cesta přímo, podle toho ji poznáš - ale do ráje ..." ----- Jedna z nezapomenutelných pohádek mého mládí - tak nějak po slovensku zemitá, rozervaná i poetická ... opentlená předivem bájného tajemství, věrného přátelství, obětavé lásky a toho nejsprávnějšího dobrodružství. O jejím natáčení dokonce vyšel v tehdejším dětském časopise "Ohníček" článek "Když světlo bije do očí a kůň se vzpíná". Dráček je s ohledem na tehdejší technické možnosti nadmíru povedený, Strýček Jedlička se při jeho následném ozvučení rozhodně nenechal zahanbit - a musím říct, že z mého ryze osobního pohledu zápletce čas nic neubral na kouzlu ani na opravdovosti ... v malebných kulisách Českého ráje, a tak pro tentokrát kašlu na objektivitu a přidávám i čtvrtou, jasně zářící *. Možná i proto, že je předobrazem pohádky skrz naskrz tradiční, v níž všichni zúčastnění svědomitě plní své úlohy: Princezna je líbezná a bezbranná, hlavní hrdina přímočarý a neohrožený, loupeživý rytíř lstivý a zákeřný - a nebohý drak nebezpečný a nelítostný, neboť doba ještě nepokročila natolik, aby mohl projevit i nějaké pěkné dračí vlastnosti. Nicméně taky se bohudíky nedostává ke slovu (a k činu) genderová vyváženost jakožto moderní vymoženost, která nemá nic společného s emancipací, když nutí půvabné princezny chápat se mečů a odhánět a v případě potřeby třeba i žalovat u královských soudních dvorů své ctitele (na jejich stínání snad zatím nedošlo), pokud se je ve slabé chvilce pokusí zachránit. P.S.: ----- "Co je to štěstí ?" ----- "Tvá radost, která nepřináší druhým smutek ani žal. Ostatní je sobectví." ----- (08.07.2020)

Jedna z mála našich pohádek, kterou si z dětství příliš nevybavuji (a s rodinou si ji nepřipomínáme). A teď už vím proč. V tomhle žánru vždycky raději vyhledávám humor a sympatické hrdiny a tady mi chybělo obojí. Pro nejmenší diváky příliš ponuré a násilné (zde již zmiňované shazování záporáků z hradeb), drak naprosto odporný (i na dobu vzniku) a mluvící kůň předával princi zvláštní rady. Třetí hvězdičku si ale vysloužila opravdu krásná a něžná princezna Magda/Slavěna. (24.12.2018)