Princ Bajaja

Rozprávky Boženy Němcovej sú vždy plné poučenia. Tentokrát, že klamať sa nemá a že cesty do pekla sú vždy priame a jednoduché. Kto klame, s tým sa zatočí, na rozprávku to s nimi dopadlo pekne brutálne. Film sa nehrá na efekty, no ani ten najhorší drak si nezaslúžil výzor trojhlavého moriaka. Napriek všetkým neduhom je v rozprávke temná atmosféra na pohľadanie, že sa mi ju vôbec nechcelo vypínať, na slabšie tri hviezdy to stačilo. (14.04.2017)

S rodiči v kině cca v 9 letech byl drak s orlími zobany děsuplný ... a princezna s předlouhými vlasy překrásná (Celé dětství mne stříkali "na kluka"!) a vůbec všichni úžasní - i Černý princ..... (A po letech, když jsem konečně shlédla Markétu Lazarovou mě pak všichni někoho připomínali.....) Každopádně závěrečná scéna, kdy Bajaja hledá Slavěnu mezi vysokým kapradím byla romantická i po letech, kdy jsem na film koukala se svými dětmi, co loutku draka "odzívaly".... (11.04.2011)

Princ Bajaja nepatří k těm nejlepším českým pohádkám ale rozhodně mezi klasikami má své místo. Magda Vašáryová je rozhodně jedna z nejkrásnějších princezen vůbec (ne jako ty tuctovky dneska) a František Velecký opravdu démonicky charismatický záporák jak má být, jen škoda, že tak charismatický nebyl ani klaďas Ivan Palúch. Film má příjemně strašidelnou atmosféru, moc se mi líbil hrad a prostředí. Nejlepší je scéna, kdy princezna v černém kočáře přijíždí za drakem a drak samotný na vás v dospělosti sice působí trochu amatérsky vyrobený, každopádně je to lepší než dnešní počítačový draci a přece jenom má v sobě nějaké kouzlo a pořád působí děsivě. Ale scéna, kdy jsou záporáci vyházeni ze skály mi připadala ještě děsivější. (11.04.2016)

----- "Nezapomeň, že do pekla vede cesta přímo, podle toho ji poznáš - ale do ráje ..." ----- Jedna z nezapomenutelných pohádek mého mládí - tak nějak po slovensku zemitá, rozervaná i poetická ... opentlená předivem bájného tajemství, věrného přátelství, obětavé lásky a toho nejsprávnějšího dobrodružství. O jejím natáčení dokonce vyšel v tehdejším dětském časopise "Ohníček" článek "Když světlo bije do očí a kůň se vzpíná". Dráček je s ohledem na tehdejší technické možnosti nadmíru povedený, Strýček Jedlička se při jeho následném ozvučení rozhodně nenechal zahanbit - a musím říct, že z mého ryze osobního pohledu zápletce čas nic neubral na kouzlu ani na opravdovosti ... v malebných kulisách Českého ráje, a tak pro tentokrát kašlu na objektivitu a přidávám i čtvrtou, jasně zářící *. Možná i proto, že je předobrazem pohádky skrz naskrz tradiční, v níž všichni zúčastnění svědomitě plní své úlohy: Princezna je líbezná a bezbranná, hlavní hrdina přímočarý a neohrožený, loupeživý rytíř lstivý a zákeřný - a nebohý drak nebezpečný a nelítostný, neboť doba ještě nepokročila natolik, aby mohl projevit i nějaké pěkné dračí vlastnosti. Nicméně taky se bohudíky nedostává ke slovu (a k činu) genderová vyváženost jakožto moderní vymoženost, která nemá nic společného s emancipací, když nutí půvabné princezny chápat se mečů a odhánět a v případě potřeby třeba i žalovat u královských soudních dvorů své ctitele (na jejich stínání snad zatím nedošlo), pokud se je ve slabé chvilce pokusí zachránit. P.S.: ----- "Co je to štěstí ?" ----- "Tvá radost, která nepřináší druhým smutek ani žal. Ostatní je sobectví." ----- (08.07.2020)

Děj je sice pořád to samé dokola, přesto povedená a zábavná pohádka, která má příjemnou, místy i vážnou atmosféru. Herecky slabší obsazení, které se projeví zejména na kvalitním projevu a výkonech herců. Efekty raději moc komentovat nebudu, protože vyvrcholení pohádky souboj s drakem je spíše vrchol filmařského diletantství a trapnosti. Není to sice žádný vrchol české kinematografie, ale mám pohádku celkem rád. 5/10. (25.12.2019)